Potud dobré. Trump prostě přišel i s jiným světem, než s liberální demokracií. Volá Babišovi, mluví s ním o míru na Ukrajině, nabízí podporu pro tu část EU, která ještě není ztraceným chalífátem. Evropské elity už svoje cenzurní a totalitní nápady nerealizují s americkým souhlasem, ale proti němu. Díky Trumpovi se osmělili ti, kteří ještě donedávna mlčeli. Mocenské poměry se ještě nezměnily, ale atmosféra už ano.

Na druhou stranu, když se dívám na situaci USA, připadá mi Trump jako biblický Nabuchodonozor. Poslední velký král. Také se k němu musí chodit velmi opatrně, chválit ho za jeho velikost a opěvovat jeho vlastnosti. Americký Babylon má pořád ještě silné vojsko a pevné hradby. Trump je silná osobnost, nenechává se zviklat ve svých rozhodnutích i představách a Spojené státy se ještě jednou zaleskly ve světě, který se ale před očima mění.

Hlava je zlatá, paže železné… ale člověk se už neubrání dojmu, že kolos stojí na hliněných nohách. Spojené státy jsou nesplatitelně zadlužené a Trumpův recept už neřeší, jak být lídrem globálního světa, ale jak si udržet pozice za každou cenu. A tak krouží kolem Venezuely, která má prostě tu smůlu, že má velké zásoby ropy a jmenoval zvláštního vyslance pro připojení Grónska… To je něco, jako kdyby Friedrich Merz jmenoval Posetta jako zvláštního vyslance pro Karlovarský kraj a nebo Orbán jmenoval zvláštního zmocněnce pro připojení Žitného ostrova.

Nekupuje náhodou Dánsko také nějaké americké stíhačky F-35? Krásně by to ilustrovalo tragédii Evropy i USA.

Král z Washingtonu je přísný. Pro ránu nejde daleko. Viz bombardování Íránu. Je zapotřebí s ním mluvit velmi uctivě, nebo dopadnete jako Zelenský. To si tak jednou nevezmete sako a prohrajete válku. Zapomíná na vaše minulé zásluhy… myslím, že by Babišovi nepomohlo, kdyby se u Trumpa domáhal nějakých úlev za to, že naši vojáci bojovali dvacet let u Kábulu za Prahu. Staré zásluhy jsou zapomenuty, Trump žádnou vděčnost necítí. Naopak.

Hrozně by mě zajímalo, jestli se Trumpovi daří vracet pracovní místa do Spojených států.

Spojené státy musejí v roce 2026 restrukturalizovat značnou část svého dluhu. Donald Trump bude muset najít kupce pro dluhopisy za biliony dolarů, aby z jejich výnosu mohl splatit staré dluhopisy. Do toho si připočtěte největší vojenský rozpočet v dějinách, pádící pokrok v robotice a podzimní doplňovací volby do Kongresu… Nejbližší měsíce budou velmi zajímavé. Nejen z hlediska války na Ukrajině a míru s Ruskem, ale také z hlediska vnitřní situace ve Spojených státech.

Co uvidíme? Daří se Trumpovi konsolidace? Nebo je poslední velkou osobností, která ale přišla pozdě už není schopna zvrátit trendy, které se v posledních letech rozeběhly? Vidíme novou americkou expanzi (poháněnou na dluh, ale to jsou prakticky všechny expanze) a nebo spíš sledujeme stahování sil na domácí západní polokouli a americký kontinent? Když nemohu mít Rusko, vezmu si alespoň Grónsko… Když nemohu zvítězit v budoucí válce to Tchajwan, vezmu si alespoň venezuelská ropná pole?

A když nemohu přilákat zpět firmy z Číny, tak alespoň donutím k investicím v USA ty německé… To víte, ceny energií…

Nebo je to všechno dohromady? Na jedné straně vědomí vlastních limitů a na straně druhé ještě dávná sláva velmoci, která zvítězila ve Studené válce, na krátkých dvacet let zažívala konec dějin a hřála se na výsluní unipolárního světa a petrodolaru jako rezervní měny?

Kdy si Putin troufnul říci, že Rusko nebude poslušně přikyvovat? V roce 2008! Pod dojmem toho, že Spojené státy nejsou schopny vyhrát válku proti vousáčům se samopaly. Globální hegemonie vlastně moc dlouho nevydržela.

Naše mééédia jsou ještě plna pohrdání nad barbary, kteří se nám šikují za hranicemi. Ještě pořád přece máme ty obrovské hradby. Ještě pořád stojí uprostřed naší civilizace zikkurrat Etemenanki, který se dotýká nebes. Ještě pořád mají naše vojska pozlacené štíty. Ale… nikdo už nechce bojovat. Proč také. Za fentanyl v ulicích? Za omračující zisky korporací, které neznají žádné hranice? Za nedostupné bydlení, za které si prý můžeme sami? Za elity, které pohrdají slovem „národ?“ Za Foltýnova slova o sviních a kolaborantech? Kurňa, ani ten Izrael není jednotný ve své válce proti Palestincům. Jak chcete vyhrát, když takřka veškeré síly věnujete studené občanské válce?

Pád Babylonu pak přišel náhle a rychle. Poslední velký král nejprve zešílel, potom přišli Médové a Peršané. Nemuseli nic dobývat. Našli otevřené brány.

V posledních dnech o tom přemýšlím, jestli je Trump (a po něm J.D.Vance) nová krev a nebo jestli je poslední před tím, než se celý náš Západ potopí. Víte, z čeho měl onen biblický Nabuchodonozor největší radost? Když se z proroctví dozvěděl, že celá jeho říše půjde do háje až po něm. Až už on u toho nebude… V poslední době už vlastně všichni konáme nikoliv proto, abychom ještě více zvedli slávu našich dní, ale abychom oddálili konec.

Prosím, berte dnešní text jako ulehčení jednoho blogera nad tím, že nový rok započal v poklidu. Že nikde nelétaly ani Tomahawky, ani Orešniky. Že je vlastně všechno ještě v pořádku a ještě chvíli to tak třeba i zůstane. Že dokonce ani náš prezident nemluvil o válce, ani o odevzdání práva veta, ani o zavedení eura. Že jsme možná ještě dostali čas na nápravu věcí lidských a že ještě stojí za to, pracovat na vlastní budoucnosti.

Přeji vám ještě jednou vše nejlepší do roku 2026!

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz