Praha 12. februára 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:Pixabay)
Občas slyším, že starší generace, která údajně měla zažít totalitní systém, jej dokáže poznat, zatímco mladí, kteří jej nezažili, tak ti totalitu poznat nedokážou. No, kdyby to byla totalita tak mírná, že by ji rozpoznal jenom znalec, tak by to asi nic strašného nebylo. Jenže ona to není žádná „měkká totalita“. Každodenní soudní procesy za vyjadřování nesouhlasu s vládou, exemplární vyhazování z práce, veřejné vyhrožování lidem… to je opakování normalizace se vším všudy, včetně původní tvrdosti ze začátku 70. let
On ten rozdíl možná bude někde jinde. Starší generace si zvykla na celkem svobodný život.
Rozhodně se tak žilo od roku 1990, a vlastně i v předchozí husákovské pohodičce, kdy každý rozuměl tomu, že nesmí veřejně kritizovat vedoucí úlohu (a každému byl nějaká vedoucí úloha lhostejná) a jinak byli lidé ponecháni na pokoji. Tedy pokud člověk nebyl politolog nebo profesionální kverulant a takových bylo málo.
Mladá generace už vyrostla ve světě, kde není žádná zóna svobody. Ve světě, kde je každý pohyb pod dozorem a každá myšlenka regulována. Vůbec netuší, že by tomu mohlo být jinak. Že by mohl být svět, kde si každý bude říkat, co ho napadne. Kde svoboda, rovnost a bezpečí nebudou jen jiné označení pro korporátní pravidla a korporátní zisky. Proto jim nevadí nesvoboda. Neznají nic jiného.
Petr Hampl
Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.