O jazykových hrách

Jeden z největších filosofů dvacátého století Ludvík Wittgenstein vyjádřil ve svém konceptu „jazykové hry“, že podstatné nejsou slovníkové definice, nýbrž to, jak jsou slova používána. Vyjádřil také, že používání slova může být v každé společnosti a bublině jiné. Jde o to, že v té které společnosti tím výrazem všichni myslí totéž, všichni rozumí totéž a dokážou se dobře domluvit. Když přijde někdo zvenčí, bude nejdříve zmatený, ale po nějaké době si osvojí stejné významy jako ostatní. Přestane se divit, proč se mluví o otočení nějaké věci, protože ve skutečnosti nejde o změnu směru, nýbrž o krádež

14. 03. 2025 | Česky | 3 min. čítania | 0 komentárov |

Ilustračné foto / Foto: Pexels/Karolina Grabowska

▶ ❚❚ ↻

Tohle bylo napsáno už před 100 lety. Jenže ve světě plném společenských bublin to působí nedorozumění a konflikty.

Třeba politický výraz „demokracie“. Ve slovníkovém významu jde o svrchovanost lidu, právo většiny přehlasovat menšinu apod. Pokud z toho původního slovníkového významu vycházíme, naivně předpokládám, že se vláda bude ohlížet na veřejné mínění. Dokonce můžeme mít pocit, že premiér a ministři jsou vlastně zaměstnanci prodavaček a šoférů, kteří je ze svých daní platí, aby spravovali zemi. Z té slovníkové definice by to opravdu vyplývalo.

Jenže když se pozorně podíváme, jak je slovo „demokracie“ používáno v jazykové hře velkých médií a politické a finanční elity, ukážeme se nám úplně jiný význam.

„Demokratické je všechno, co napomáhá udržet vládu demokratů. Nedemokratické je to, co vládu demokratů narušuje či ohrožuje.“

A kdo jsou ti demokrati? No přece vládnoucí liberální oligarchie.

Demokratické je zrušit volby, pokud by hrozilo, že vyhrají demokraté budou poraženi.
Demokratické je zakázat opoziční politické strany, pokud by hrozilo, že demokraty porazí.
Demokratické je zabíjet významné představitele politické opozice.
Demokratické je věznit politické odpůrce a zavírat opoziční tisk.
Demokratické je trestat každý projev nesouhlasu s vládou demokratů.

Tohle je demokracie v Evropě roku 2025! Takhle tomu slovu rozumí redaktoři České televize, takhle mu rozumí redaktoři Respektu, takhle mu rozumí oligarcha Lukačovič, takhle mu rozumí premiér Fiala a prezident Pavel.

Podstatné přitom je, že nepotřebujeme úplně přesnou novou definici výrazu demokracie. Bylo by velice obtížné ji sestavit. Stačí znát nejčastější typické případy použití.

Pokud přijmeme Wittgensteinův koncept významu v rámci jazykových her, ušetříme si tím spoustu zbytečného rozčilování, a také spoustu nedorozumění. Ta nedorozumění mohou být velmi vážná až tragická. Když kupříkladu ředitel tajné policie prohlásí, že bude bránit demokracii všemi prostředky, je lepší pochopit rychleji než pomaleji.

Je také užitečné rozumět tomu, že jazykové hry se vyvíjejí, a s nimi i významy. Demokracie v roce 2025 znamená něco úplně jiného než demokracie v roce 1995.

Když tedy například čteme, že velká část obyvatelstva naší země nepokládá demokracii za významnou hodnotu, musíme k tomu přiřadit správný význam termínu demokracie.

To se samozřejmě týká i jiných slov. Je tu třeba spravedlivý mír, o který se usiluje nekonečnou válkou bez hranic a bez pravidel.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.

Pošlite nám tip

NAŽIVO

Súd v Nemecku zrušil zákaz vstupu pre bývalého väzňa z Guantánama Mohamedoua Oulda Slahiho. Zákaz už nie je platný, lebo Slahi medzičasom získal holandské občianstvo.