Naše mééédia už vydala několik oslavných článků na toto téma. Jakýsi Jan Hron napsal na Idnesu dojemnou reportáž, jak se Syřané v Turecku houfně vracejí domů, ačkoliv Sýrii neviděl ani z dálky, ale to je celkem jedno. Mediální dobro má zase jednou naprosto jasno. Sice nám to zase kazí dezoláti, co si přeposílají znepokojivá videa z poprav, ale to velmi rychle vyřeší Jeník Cemper. Ten má s dezinformátory zkušenosti už od amerického odchodu z Afghanistánu. Tehdy také potíral všechny, kteří tvrdili, že se proamerická vláda rychle zhroutí. Takže všechno jsou to jasné hoaxy a ruská hybridní válka. Jasné?

Prostě začíná nová kapitola syrských dějin. Je to kapitola prozápadní a začíná obrazy z evropských metropolí, které jásají a oslavují. Sice u toho figurují poněkud pofidérní postavy, ale majnstrým už je polidšťuje, odpouští jim dávné hříchy a přijímá je za partnery. Zakrátko tito lidé zmizí ze seznamu hledaných osob a budou škrtnuty ze seznamu teroristických skupin. Díváme se na to teď v přímém přenosu. Rusko a Írán, ty dostaly svou morální facku, jejich vliv se zmenšil a to stojí za omilostnění Mohameda Golanského, který předtím vraždil hůř než Heydrich. Podívejte, jak snadno jsem ho polidštil. Dal jsem mu české jméno a bylo to.

Jediný, kdo se z toho moc neraduje, je Izrael. Ten okamžitě po prozápadním syrském Majdanu spustil speciální vojenskou operaci. Ani na minutu nevěřil v nějaké minské dohody se syrskými Banderovci, prohlásil všechny staré dohody za mrtvé a poslal své tanky přes hranici, protože prostě nechce dopustit, aby tento nový prozápadní režim měl v dostřelu Tel Aviv. Naopak, snaží se, aby Izrael měl v dostřelu Kyjev… totiž Damašek.

Izraelský vpád do Sýrie se samozřejmě neomezuje jen na pohraničí, ale po celé Sýrii dochází k bombardování vojenských kapacit nového režimu, které zdědil po starém režimu.

Proč to Izraelci dělají? Preventivně. Prostě nevěří v evropské hodnoty tohoto nového režimu. Nevěří v jejich dobrou vůli, nevěří že dodrží svoje současné sliby, nevěří pravdomluvným mééédiím, které už všechny ty hrdlořezy očistily. A tak tento nový prozápadní majdanovský syrský režim nevyprovokovaně napadli. Už kvůli tomu zemřely desítky ba stovky civilistů a arabská média líčí krutosti, kterých se izraelští vojáci dopouštějí, které nemusejí být úplně vycucané z prstu, protože si všichni pamatujeme zcela autentické video, jak izraelští vojáci znásilňovali zajatce z řad Hamásu. Když mohli dělat taková zvěrstva, mohli dělat i jiná, že? Kdo to dnes rozsoudí?

Izraelci prostě nevěří, že syrské obdoby praporů Azov a Ajdar se doopravdy změnily, nevěří, že jim jde o syrskou budoucnost a naopak si myslí, že jim půjde o zatlačení nebo rozparcelování Ruska… totiž Izraele. Oni se tím totiž nikdy netajili.

A to je ten hlavní rozdíl mezi Netanjahuem a Putinem, milé děti! Netanjahu se nezdržoval nějakými mírovými dohodami v Minsku a zbombardoval Sýrii dřív, než se vzpamatuje a vybuduje vojenské kapacity proti Rusku… Totiž, proti Izraeli. Netanjahu si nedělal žádné iluze, nevěřil ani Kallasové, ani Bidenovi a pro jistotu ani Trumpovi. Nevěřil v žádnou dobrou vůli a už vůbec nevěřil svým „evropským přátelům.“ Prozápadní režim ještě ani není ustaven a Izrael si už dělá nárazníkové pásmo… a na nějaké mezinárodní právo zvysoka kašle, protože cár papíru nemá zuby a Tel Aviv neochrání.

Putin prostě dlouho Evropanům věřil. Dlouho s nimi dělal dohody a dopustil, aby si Ukrajina vybudovala vojenské kapacity, díky kterým teď proti ukrajinskému režimu vede nákladnou a náročnou válku. Neudělal to hned, když došlo na upálené v Domě odborů. Nezaútočil na Ukrajinu, když utekl Janukovyč… mimochodem… také do Ruska. Nevybombardoval ukrajinské sklady munice a techniky pomocí Iskanderů a Kinžálů, když byly prapory Azov a Ajdar ještě na americkém seznamu teroristických organizací, nerozmlátil celou Ukrajinu, když ukrajinští vojáci stříleli ostrými do lidí, kteří chtěli referendum o odtržení ruskojazyčných regionů.

Jasně… Putin věděl, že kdyby to udělal, přišly by všechny ty sankce o deset let dřív, kdy na ně ještě Rusko nebylo připraveno. Ještě neměl dobudované vztahy s Čínou či Indií. A tak teď vede Rusko drahou válku proti režimu, který se od první minuty netajil svým antisemitismem… , totiž rusofobií.

Izraelci, jak vidno, tyto problémy se Západem nemají. Nikdo na ně neuvaluje sankce, nikdo nesvolává Radu bezpečnosti OSN, nikdo se nesnaží Tel Aviv mezinárodně izolovat a nikdo v europarlamentu nepřijímá rezoluce, aby Izrael okamžitě, ale okamžitě přestal s bombardováním proevropské země řízené proevropským džiáhádistou. Nikdo izraelské banky neodstřihává od platebního systému a nikdo jim nevyhazuje do povětří produktovody. Žádné pravdomluvné médfium nepoužívá démonizující slohotvorné prostředky, které mají ukázat, že Izraelci nejsou lidé. Nikdo jim neříká Orkové, ani militanti, ani okupanti.

A nebo se už smí mluvit o reálpolitice? Už se smí říkat, že mocnosti si prostě pohlídají svou bezpečnost a kdyby v Mexiku začala vznikat čínská vojenská základna, tak by Mexičani špatně dopadli? Už smíme říkat, že když se to přežene s agresívní rétorikou, tak prostě pak padají z nebe bomby, protože Netanjahu nevydrží s nervama pět minut, Putin prohlášení o nezbytnosti boje proti Rusku vydrží jen deset let a Trump by zřejmě začal Mexičany bombardovat ještě dřív, než by první čínský voják vylezl z lodi?

A jestli se nějaký liberál bude ptát, kde je v tom nějaké mezinárodní právo, tak nikde. Řád založený na pravidlech skončil bombardováním Jugoslávie a kdo to tehdy ještě nepochopil, mohl se o tom přesvědčit ještě v Afghanistánu, Iráku, Gruzii, Libyi, Náhorním Karabachu, teď nově v Rumunsku a samozřejmě na Ukrajině.

Ve chvíli, kdy se strany prostě nechtějí dohodnout, tak se nedohodnou a pokračují v politice jinými prostředky. Velmi hnusnými prostředky…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.