Evropská komise stahuje z jednání ojroparlamentu návrh na padesátiprocentní omezení používání chemických postřiků v zemědělství a evropská rada ministrů zemědělstvi vydala tiskovou zprávu, že „s tím zemědělstvím teda budou něco dělat.“ Ne, není to ještě žádné velké vítězství, ale eurovolby se rychle blíží a volební kampaň v takovéto atmosféře, to není žádná legrace.

Vondrovo heslo o silném Česku je tak nějak pasé… Obzvlášť, když právě Vrecionová hlasovala na zemědělském výboru pro prodloužení bezcelního dovozu s Ukrajinou. Stejně tak hlasovala pro i Šojdrová – lidovecká kolegyně našeho ministra zemědělství. Ivan David hlasoval proti a europoslanec za ANO se zdržel. Pokud se to odhlasuje na plénu, náš teologministr se rozhodně nepostaví proti, Blyštivý Péťa také ani nepípne a ceny obilovin budou klesat dál.

Obilná sila jsou totiž plná, obilovin je tolik, že je takřka nikdo nekupuje, mírná zima prospěla ozimům, byla také dost deštivá a vodnatá, takže porosty jen čekají na počasí, aby vystřelily vzhůru a pokud nepřijde nějaké brutální jarní sucho, tak budeme mít třetí velmi dobrou úrodu v řadě. Dopravní koridory s Ukrajinou se navíc stále zdokonalují, zbraní a munice se tam vozí stále méně, proto je v grafikonu dost prostoru na vyvážení obilí… nechci být špatným prorokem, ale za těchto okolností půjde cena pšenice na tuně tak pětistovku až tisícovku pod výrobní náklady.

Jako obvykle na tom budou nejlépe ti velcí, kteří realizují úspory z velikosti, umějí žít z minimálních marží a mají nastavené velmi vyspělé metody výroby i řízení. Ti nejmenší to naopak pokryjí ze zvýšených dotací, protože redistributivní platba se měnit nebude, to už se Doležal s Výborným dohodli… a odnesou to opět ti střední, kteří přišli o část dotací a bohužel nejsou koncernem. Opět tedy u nás poklesne soběstačnost v živočišné výrobě a opět bude půda přecházet od bývalých JZD k velkým hráčům a budeme rádi, pokud ti velcí hráči alespoň budou v českých rukou a budou mít sídlo firmy v Praze a ne někde v Irsku.

Jestli něco ukázala schůzka v Paříži, tak to, že se nic měnit nebude.

Američané už mají svoji válku doma. Republikáni bojují s Demokraty tak urputně, že jim to už Putin vlastně soudcuje a ruská karta je opět velmi silným želízkem v ohni. Osud Ukrajiny už není tak podstatný, stojí za to, ještě chvíli dělat Rusům problémy, ale zájem už je někde jinde. Evropa se vydala s pány na led, machrovala vedle transatlantického Achillea, ale toho už válka znudila a zabývá se už něčím jiným. Nahradit ho chtěl Macron, ale nemá čím. Francouzská výzbroj už na Ukrajině shořela…

Dokonce i Poláci řekli, že na Ukrajinu svoje vojska nepošlou a ti mají v současné době mnohem bojeschopnější armádu než celá Francie. Sice ji celou vyzbrojili na dluh, ale je to skutečně vybavená a vycvičená armáda, která je něčeho schopna.

Takhle nějak končily naše dětské klučičí rvačky… Už bylo dávno jasné, kdo vyhrál, ale ještě se dlouho pokřikovalo na bezpečnou vzdálenost, aby ta prohra nebyla tak palčivá. Evropa bez Američanů Ukrajinu na nohou neudrží. Ani díky české nábojové iniciativě ne. Všichni to vědí a začínají přemýšlet, jak to zaonačit, aby to pro ně nebyl takový průser. Koneckonců, podle průzkumů si už většina Evropanů přeje mír i za cenu ukrajinského území.

Jak to udělat, aby Rusko tak úplně nevyhrálo? Nebo naopak, jak to udělat, aby Evropa tak úplně neprohrála? Po pařížské schůzce je jasno, že žádné společné evropské řešení tohoto průseru nebude. Je to podobné jako v covidu – každý stát si to bude dělat po svém a bude svého souseda strhávat pod vodu, jen aby se sám zachránil. Politická shoda není. Sice by se našly nějaké společné byznysové zájmy, ale to na Rusa stačit nebude.

Jak se říká, posledního kousne pes. A já už tak nějak tuším, že tím posledním bude právě náš Blyštivý Péťa, který v době, kdy už všichni tlumí rétoriku a dokonce odmítají Putinovi přišít vraždu Navalného, ještě shání granáty. Včera, po jednání V4 nám vysvětlil, že nevěří v pacifistické řešení. Svatá prostato… Ještě si nevšiml, že se přestalo mluvit Ef šestnáctkách, přestalo se mluvit o obnově Ukrajiny, Rand Corporation doporučuje Ukrajině přesně to řešení, které na začátku války doporučovali čeští Chcimíři, Kolektivní Biden už je zcela zaujat volební kampaní a stále častěji se mluví o diplomacii…, ale naše vláda (i některé části opozice) ještě stále jedou v loňské rétorice maršála Petrly, že Ukrajina už brzy zvítězí, protože se jí v této válce daří neobyčejně dobře a Rusové vybírají čipy z praček.

Ale, jako vidno, nic jiného než pokřikování už z toho asi nebude. Kde nic není, ani čert nebere. Nezbývá než dělat schůzky a na nich předstírat, jak jsme velicí a silní.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.