Systematičnost proti fanatismu

Narazili jsme třeba na tohle. V politických střetech zpravidla vítězí strana s vybuzenějšími emocemi, protože dokáže být agresivnější. Jenže ty emoce zároveň dělají z lidí debily a fanatiky. Co s tím? Je lepší stát se nemyslícím fanatikem, nebo je lepší prohrávat?

Je tedy dobré opravit nebo zpřesnit, jak je to s těmi fanatiky a jejich úspěšností.

Za prvé. Agresivní skupiny dokážou překvapivě často ovládnout politické strany a jiné organizace. Vyvolávají konflikty, vytvářejí hysterickou atmosféru, zastrašují své oponenty a ti často odcházejí nebo se stahují do ústraní. Ale to vůbec nemusí znamenat, že ovládnutá organizace pak bude úspěšná.

Za druhé. Ono je to často tak, že někdo časem zjistí, že se mu ti fanatici hodí pro podporu nějakých obchodních zájmů. Tady je fascinující, jak často je podceněna jejich schopnost vymknout se kontrole.

A jaké možnosti mají ti, co chtějí být aktivní a zároveň se nechtějí stát fanatiky s vymytými mozky? Logicky se nabízí zaměřit se na to, co vytváří sílu a co fanatici z principu nedokážou.

• Trpělivě analyzovat strukturu moci, techniky jejího přebírání a slabá místa protistrany. Tohle odpůrcům liberální oligarchie úplně chybí. Místo toho vidíme záplavu moralizování a rozhořčení nad tím, že protistrana nehraje podle pravidel, jaká bychom chtěli mít.
• Trpělivě pracovat nikoliv na nejbližší kampani či nejbližší demonstraci, ale na tom, co mění poměry v zemi třeba v pětiletém horizontu (tušíme vůbec, co to je?). To ovšem předpokládá určitou vytrvalost.
• A pracovat na růstu vlastních schopností. To je vlastně specifická část předchozího bodu.

Připomínám, že když máme na něčem pracovat dlouhodobě, musí nás ta práce bavit a musí to být prospěšné i pro naše osobní životy.

Problém je v tom, že tyhle body nemusí být atraktivní pro mladé lidi. Mládí chce akci, mládí chce rychlý úspěch. To je v pořádku, jejich mozky jsou tak nastaveny, ale výhodné to není.

Hamplův železný zákon dějin říká, že silní vítězí nad slabými a silní vládnou slabým. Nikoliv bohatí chudým. Když jsou chudí dost silní, tak si to bohatství prostě vezmou. Což vede k otázce, jak se stát silnějším než protistrana. A jsme opět u té dlouhodobé práce.

Shrnutí a hlavní teze: Alternativou k fanatismu není pasivita, nýbrž trpělivá práce na budování vlastní síly.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com