Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení!

Dnešní text bude čistočisté kázání plné Boha, příčin a následků. Mám v posledních dnech pocit, že je ho zapotřebí, protože se mílovými kroky blížíme do bodu, kde už naše země jednou byla a který liberálům přináší hluboká traumata, protože museli přešívat prapory s hákenkrojcem na prapory se srpem a kladivem a ne každý to stihl včas. Teď, když Zelenský oficiálně pohřbil na Ukrajině Andrije Melnyka a tím se zcela oficiálně a plnohodnotně přihlásil ke Stěpanu Banderovi, máme možná poslední chvíli, kdy má cenu o tom mluvit. Zanedlouho už bude prostě pozdě.

Víte, v roce 1925 byl Hitler jenom směšný. Měl za sebou nepovedený „pivní puč,“ za který si odseděl neuvěřitelně mírný trest (srovnejte to s tím, kolik dostali Tušl s Čermákem za blbé kecy), chodil po hospodách a prodával Mein Kampf. Nikdo to tehdy neřešil, nikomu nepřipadal nebezpečný a nikdo se proti němu nijak výrazně neohrazoval. Ani dobově nejsilnější organizace, které se přímo z podstaty specializovaly na dohled nad morálkou – církve, mlčely.

Po ta dlouhá léta, kdy NSDAP sílila, se ozývali jen jednotlivci, kteří pak dílem z Německa uprchli a dílem byli povražděni, ale nešlo o žádný organizovaný odpor. Remarque by mohl vyprávět. Žádný německý průmyslník nezaložil bohatě dotovanou neziskovku nebo médium, aby se stavěl proti nacistům. Jediný, kdo se stavěl na odpor, byli němečtí komunisté. Jinak víceméně nikdo. Od roku 1933, kdy nacisté převzali moc, uběhlo do Křišťálové noci ještě dalších pět let, kdy se opět ještě nedělo skoro nic. Do Německa jezdili britští i američtí finančníci a investovali do budoucích závodů na granáty, tanky a cyklón B. Zahraniční diplomaté posílali zprávy o tom, jak je pan Hitler protikomunisticky založen a že by on mohl být ten pravý, aby se postavil Stalinovi, jehož Sovětského svazu se hospodářská krize třicátých let skoro nedotkla a který plánuje u Čeljabinsku obrovské průmyslové zóny…

Nelidskost režimu nikomu nevadila. Jasně, i v Německu existovali romantičtí hrdinové, kteří na to také řádně doplatili, protože za nimi nestály ani peníze, ani kredibilita tehdy ještě stále silných církví. Heslem dne bylo zavírání očí a bagatelizace.

A tak si Pánbůh místo církve Kristovy vytvořil jiný nástroj na zničení této nelidskosti. Stalinův Sovětský svaz. Od jisté chvíle už totiž neexistovala jiná síla, která by se dokázala nacistickému režimu postavit. Církev pravá, jediná a apoštolská se do toho totiž nepustila. Asi měla příliš mnoho majetku a sice hodně mluvila o hodnotách, ale jen jednotlivci byli ochotni pro tyto hodnoty něco obětovat. Organizace, která měla statisíce, ba miliony členů, byla internacionální, měla teoreticky prsty všude a tvrdila o sobě, že má klíče od Božího království, udělala žalostně málo. Mnohem víc udělala na konci války. Pomohla mnohem více nacistům uprchnout do Argentiny než ve třicátých letech pomohla uprchnout lidem před nacismem… Však, antismitismus byl přijatelnou cenou za nacistický odpor vůči nějakému přerozdělování majetku, jak požadovali komunisté a před nimi husité…

Mimochodem… ve třicátých letech měli komunisté ohledně přerozdělování majetku mnohem uměřenější požadavky, než na jaké potom došlo.

Když dnes pravda a láska lomí rukama, že přišla Rudá armáda a zavedla tady svoje pořádky, tak já k tomu suše dodávám, že to jinak nešlo. Jednoduše proto, že se nikdo včas nepostavil nacistickému zlu na odpor. Jednotlivci, kteří se na odpor postavili, ti byli ukřičeni a uvláčeni lepšími lidmi podle stejných metod, jako se to dělalo v uplynulých čtyřech letech. Foltýnové všech dob jsou naprosto stejní. Nacisté byli po mnoho let slabí, neměli moc a neměli zbraně. Měli jen křik. Ale nikdo z těch, kdo měli podíl na moci a měli ve společnosti autoritu, se jim nepostavili. Až přišel den, kdy na to měl sílu už jen Stalin…

Dnes se díváme na to stejné. Prezident podává ruku prvotřídním hrdlořezům a vyznamenává pohrobky Stěpana Bandery. Ti, kteří mají moc a mohli by se tomu postavit, ti zase jednou nedělají nic. Heslem dne je dívat se jinam a bagatelizovat to. Stejně jako kdysi sypal Západ nacistům prachy horem dolem, aby se postavili Rusku, cpe dnes Západ prachy Banderovcům, aby se postavili Rusku. A církev Kristova, která se cítí být strážkyní nejvyšších hodnot a má prý klíče od Božího království, nedělá nic. Neslyší, nevidí, nemluví. Miliardáři, kteří mají moc nad médii a dokážou nasadit psí hlavu, komu si zamanou, to nechávají být a naopak se ještě předhánějí, aby Banderovcům nacpali další prachy.

Všichni vidí, co se na Ukrajině děje. Všichni dobře vědí, jak to tam celé vzniklo, vědí, že Minské dohody byly jen západní vychytralost, ale prostě to bagatelizují. Smlouva s ďáblem je v pohodě, protože ďábel je teď na naší straně.

Když došlo na Mnichovskou dohodu a Sudety se připojily k Reichu, tamním židovským obchodníkům to ve většině vlastně vůbec nevadilo. Cítili se být Němci. Židé byli přece už sto let tak spíš „papírově.“ Ještě měli radost, že se zbavili české konkurence i českého dohledu a pak pěkně spořádaně nastoupili do transportů…

Tož se prosím vy, lepší lidé, kteří jste do Boha dostali klíče nejen k Božímu království, ale i klíče k českému a evropskému průmyslu, dostali jste klíče od trezorů plných peněz, dostali jste moc nad tvorbou zákonů, byla vám dána autorita, kredibilita i vysoká postavení, nedivte, že si Pánbůh zase vytvoří nástroj k potření tohoto nacismu někde jinde. Dostali jste od Boha všechny nástroje, abyste to nedopustili, ale vy jste je využili obráceně. Dostali jste všechny ty nástroje včas, měli jste nad ukrajinským nacionalismem přesilu sto ku jedné, ale místo, abyste ho vrátili do hrobu, vyzbrojili jste ho, vycvičili jste ho a bláhově doufáte, že se neobrátí proti vám.

Nedivte se, až přijdete úplně o všechno, protože jste selhali přesně v tom, co po vás Bůh křesťanů chtěl. Selhali jste jako strážci morálky, selhali jste jako strážci rodiny, selhali jste i jako strážci dětí, selhali jste i jako strážci hodnot. Každý den se podílíte na pronásledování těch pár bláznů, kteří bez jakéhokoliv zázemí a krytí upozorňují na vaše selhání. Tak jako v dobách biblických, už zase umlčujete své proroky. Nedivte se, že si Bůh stvoří nové nástroje, pomocí kterých nastolí mír a nedivte se, že se vám ten mír nebude vůbec líbit, protože Bůh nenechává majetky těm, kteří s nimi zacházejí nehodně. Moc pyšných je velice vratká.

Ještě zbývá trochu času. Ještě se můžete obrátit, ještě to může být ten křesťanský Západ, který bude činit pokání a vrátí se na správnou cestu. Ještě to může být vaše autorita, vaše moc a vaše síla, která dá všechno dopořádku. V určitou chvíli ale už na to nebudete mít sílu. Tak, jako ztrácíte pozice ve svých vlastních městech a přenecháváte je tak radikálnímu islámu, ze kterého by se v Saúdské Arábii pozvraceli hnusem, stejně tak je ztrácíte i všude jinde. Situace už je zralá, jen ještě nenastala Kristallnacht. Zanedlouho už ale bude pozdě a nebudete mít už sílu bojovat s džinem, kterého vypouštíte z lahve.

Pak přijde někdo jiný. Zase budete přešívat prapory a budete proklínat dějiny, že jste chtěli být páni, ale místo toho jste poslední kmáni, protože jste včas nejednali a zavírali jste oči před zlem.

Přestaňte ihned s pronásledováním těch, kteří vás přátelsky varují. Přestaňte s rozdělováním společnosti a přestaňte podporovat nacismus. Přestaňte podporovat hrdlořezy, protože s nimi zrovna máte společné zájmy. Přestaňte přehlížet Banderismus na Ukrajině. Nepřestanete-li, přijde Babylonský král, aby tu zavedl svoje pořádky, protože Bohu se už hnusí vaše přetvářka a licoměrnost.

Nevím, jak to bude vypadat a ani nevím, kdo to bude. Ale vím, že pokud se nevrátíte na pravou stezku, Bůh vám nenechá nic z vaší moci, vlivu ani peněz. Bůh nepotřebuje ani církve ani neziskovky ani média, ba ani prezidenty, pokud nebudou konat v souladu s jeho učením. Povolá si učedníky z těch, kterými pohrdáte a dá moc těm, které nenávidíte. V dějinách se to stalo už mnohokrát.

A přijde to dřív, než si myslíte!

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz