Někdo by možná řekl, že neonacismus může být protiváhou džihádu, ale obávám se, že je to iluze. Džihádisté a neonacisté se velmi podobají jedni druhým. Rozdíl je vlastně jen v ideologii. To je jen krůček od toho, aby se domluvili.

Můžeme mít také tendenci je omlouvat, jakožto dělnickou mládež a děti nižších vrstev, které nedostávají férovou šanci. Jenže to, že je hněv oprávněný, z toho ještě nevyplývá, že tento konkrétní projev není nebezpečný.

Otevírá to také zajímavý problém. Jak bude vypadat příští vlna moderní levice? Bude se jednat už o čtvrtou vlnu, jak ukazuji ve své knize Prolomení hradeb dvojka:

„První vlna neomarxismu se objevila mezi světovými válkami. Skupina radikálních intelektuálů tehdy přišla s přesvědčením, že dělnická třída zradila světovou revoluci. Do lepších časů nás dovedou intelektuálové, jejichž prvním úkolem je zničit životy obyčejných lidí. Rozvrátit jejich životní styl, rodiny, tradice, morální přesvědčení a vzít jim všechno, co je pro ně důležité. Svou ideologii sestavili z útržků z Marxe a Freuda.

Takový neomarxismus dosáhla vrcholu svého vlivu na konci 60. let a v 70. letech, kdy fakticky ovládl řadu západních univerzit. V českém prostředí byl jeho vliv velmi omezený, naplno jsme se s ním setkali až v 90. letech, a to spíše jako s kuriozitou pro intelektuály.

Další vlna „moderní levice“ se objevila v 90. letech. Z předcházející převzala patos útoku na obyčejné lidi a jejich životní styl. Tuto agresivitu ale spojila s respektem ke globálnímu volnému trhu a podpoře amerických válek. Z leninského hesla „Všechnu moc sovětům“ se postupně vyvinulo „Všechno moc nadnárodním korporacím!“. Útoky proti západní civilizaci jsou vedeny mnohem radikálněji než v předchozí vlně. Už není zpochybňován jen životní styl, ale agresivně se útočí i tak základní záležitost, jak je pohlavní identita, formuje se protibělošský rasismus a další útoky míří na základy západní racionality. Třeba matematika nebo studium dějin jsou označovány za „rasistické“. Jak píše profesor Keller, běžní lidé jsou tak vystaveni útokům ze dvou stran zároveň. Na úrovni kultury je rozvracen jejich životní styl a morální přesvědčení, na úrovni ekonomické míří vývoj ke stále ostřejší konkurenci na trhu práce a stále dražšímu životu.“

Myslíte, že už to horší být nemůže? Tak to jste ještě neslyšeli anglické slovíčko „islamoleftism“, které v té knize překládám jako „islamolevičáctví“, i když by možná vhodnější bylo „islamoprogresivismus.“

Znovu z Prolomení hradeb dvojky:

„Islamolevičáctví je vlastně třetí vlnou anticivilizační levice. Přebírá veškerý radikalismus předchozí vlny a spojuje jej s podporou džihádu. Fakticky počítá s rozdvojenou společností. Privilegovaná muslimská  komunita bude praktikovat středověký islám, zatímco pro podřízené masy tu je genderový extrémismus, klimatické šílenství a všechny ty „vymoženosti“, které k tomu patří. Islamolevičáctví umožňuje spojit dosud protichůdné ideologie – v části společnosti můžete dát homosexuálům postavení privilegované menšiny a o kus dále mohou být shazováni ze střech. Můžete mít kvóty na ženy v managementu i mlácení manželek. V případě konfliktu je islám nadřazený. Obě části pak spojuje nenávist vůči západní civilizaci.

Islamolevičástí se šíří rychle, ale nenápadně. Pozornost vlastně vzbudilo až v roce 2021, kdy francouzský ministryně školství varovala před tím, že by tato ideologie mohla ovládnout univerzity (a pochopitelně následovala vlna kritických článků, podle nichž ministryně podléhá „krajně pravicovým konspiracím“). Nicméně je to ideologie vlivná a její význam poroste.“

Lze-li tak snadno spojit extrémní progresivismus a ranně středověký kult, nebude o nic těžší spojit extrémní progresivismus a rasový nacionalismus.

Ten správný nacionalismus ovšem musí splňovat dvě podmínky:

Za prvé. Jeho směřování musí souhlasit s momentálními korporátními zájmy. Musí bojovně směřovat proti někomu, kdo brání růstu korporátních zisků. Pokud budou růstu zisků bránit Židé, bude protižidovský. Pokud budou růstu zisků bránit Číňani, bude protičínský. Pokud budou růstu zisků bránit Poláci, bude protipolský. A tak dále.

Za druhé. Nebude to nacionalismus jazykový a kulturní (jaký známe třeba z českého prostředí), ale bude to nacionalismus rasový. Tedy takový, jaký převážil na Ukrajině.

Je tedy realistické očekávat zformování čtvrté vlny radikální levice, která bude mít pro někoho multikulti a antibělošský rasismus a pro někoho jiného bělošskou nadřazenost. Frustrace z případné porážky ve válce na východě to jenom urychlí.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.