Podívejme se na pár ukázek z uvedené zprávy, jakým způsobem se Brusel vypořádává s tím, proč nejsou kočky tolik venčené jako psi, proč kočky také nehlídají majetek a proč psi nechytají myši: „vzhledem k tomu, že navzdory určitému pokroku dosaženému v řadě členských států mnoho žen i nadále nese příliš velkou část povinností, pokud jde o výchovu dětí a péči o rodinné příslušníky; vzhledem k tomu, že přetrvávající stereotypy brání rozdělení úkolů souvisejících s péčí o rodinu a domácnost mezi ženy a muže a dosažení rovných příležitostí na trhu práce“; „vzhledem k tomu, že je třeba odstranit všechny formy přímé i nepřímé diskriminace na základě pohlaví, aby ženy měly zajištěno právo na rovné zacházení a aby se změnila kulturní představa, podle níž jsou ženy v mnoha ohledech pasivní nebo méně hodnotné než muži“; „vzhledem k tomu, že tradiční genderové role a stereotypy i nadále silně ovlivňují rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti, v zaměstnání a obecně ve společnosti a že podle těchto stereotypů jsou ženy zobrazovány jako osoby pečující o domácnost a děti, zatímco muži jako osoby poskytující peníze a ochranu; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy mají tendenci utvrzovat historické překážky, které brání dosažení rovnosti žen a mužů a omezují v případě žen výběr zaměstnání a jejich osobní rozvoj, což jim znemožňuje naplno realizovat jejich potenciál jako osobností a hospodářských subjektů, a že tyto stereotypy tak představují závažnou překážku pro skutečnou rovnost žen a mužů“; „vzhledem k tomu, že děti se již ve velmi nízkém věku prostřednictvím vzorových rolí propagovaných v televizních seriálech, pořadech, diskusích, hrách, videohrách, reklamách, výukových materiálech a vzdělávacích programech, v postojích ve škole, v rodině a ve společnosti setkávají s genderovými stereotypy, které ovlivňují jejich vnímaní mužské a ženské role a mají dopad na jejich další život a budoucí ambice“ (zdroj: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-%2F%2FEP%2F%2FTEXT+REPORT+A7-2012-0401+0+DOC+XML+V0%2F%2FCS)

Jinými slovy- ženy, které se starají o domácnost v zájmu rodiny a dětí, jsou diskriminované! A muži, kteří vydělávají kvůli zabezpečení své rodiny a péči o domácnost nechávají z větší části na svých ženách, jsou otrokáři!

Těmito bludy se to ve zprávě, která často obsahuje i zjevné lži (jako nerovný přístup ke vzdělání apod.), jen hemží. Naše společnost se díky stoleté doktríně o rovnoprávnosti a genderovým otázkám zřejmě dostala na práh dokonalosti a k jeho překročení už zbývá jen zrušit pohlaví a vychovat naše děti k tomu, že toužit po stejném pohlaví je stejně normální jako po tom opačném (toto se skutečně propaguje ve školství od Švýcarska po Skandinávii).

Tato kodifikovaná snaha řídit svět už nejen politicky a ekonomicky, ale i kulturně a sociálně se v posledních dnech přetřásá v médiích hlavně jako tradičně zjednodušené téma se svou amputovanou podstatou a redukcí na senzační bulvární heslo „EU chce regulovat porno“. Bulvár, který sám sebe považuje za seriózní tisk, pochopitelně neexistuje z jiného důvodu než zastřít tyto nesmyslné, ba zločinné tendence zasahovat do chodu společnosti a prezentovat to jako taškařici o pornu. Na druhou stranu nepochybuji, že pornobyznys se stal účinnou záminkou a výchozím bodem pro nekonečné nafouknutí snah jistých elit regulovat všechno jakýmikoliv prostředky.

Ukazuje se zde naprosto virtuální vnímání světa ze strany nikým nevolených řídících skupin. Již nějakou dobu tyto spekulují, zda a jak omezit prodej masa. Nikoliv však z jediného srozumitelného a legitimního důvodu- totiž kvůli nezměrnému utrpení zvířat na jatkách, ale kvůli své chiméře globálního oteplování! To samé se děje v případě kauzy „porno“. Jim nevadí, že s pornem se lze setkat všude (ostatně na některých školách už je předepsané v rámci sexuální výchovy), jim nevadí gay porno, ale vadí jim výjevy, v nichž účinkuje žena a muž, protože to vede ke „stereotypu“. Zda porno zobrazuje výjevy a priori preferované nebo samo o sobě tyto preference vyvolává, je však otázkou. Platí zřejmě obojí. Nicméně, nechci zde spekulovat o žádné otázce související tímto sub-žánrem intelektuálních artistů, kteří se pasovali na záchránce světa. Považuji celkově jejich snahy a výsledky těchto snah za zhoubné a naši civilizaci nikam neposouvající, pouze v rámci slepé uličky vývoje. Naopak, od USA, přes Švédsko až po Austrálii lze spatřovat rozvrat rodin a funkční společnosti vlivem pseudohumanistického programu.

Genderový stereotyp je neexistující veličina, jejímž cílem je zmrzačení přirozenosti a tím i vrozených mentálních vzorců každého jednotlivce, díky čemuž bude snadno manipulovatelný náhradní ideologií „nového řádu“, která má vyústit ve vytvoření jednolité masy lidského materiálu podléhající nedemokratické světové vládě a jednomu globálnímu náboženství posthumanismu zkříženého s New Age a iluminátským luciferiánstvím. Považuji za příznačné, že historik náboženství Asbjørn Dyrendal definoval satanismus jako “humanismus s rohy”.

Fatální omyl těchto snah roubovat na lidskou společnost jakási skupinová práva spočívá v tom, že zatímco porušení individuální svobody lze velmi snadno identifikovat a napravit, u skupinově vymezených práv nic takového nelze, a tím pádem toto umožňuje zničit lidskou přirozenost. Není na vysoké škole dost žen? Není dost žen na řídících pozicích, v politice? Prodávají některé ženy svá těla? Pak to vše je údajně důsledek vykořisťování a jenom zákony a doktrinální převýchova toto mohou “napravit”.

V této souvislosti nesmíme zapomínat, na čem vyrostla ideologie komunismu: na nenávisti, na ustavení jedné třídy proti druhé. Pravidlo „rozděl a panuj“ vábí každého, kdo chce vládnout, a tuto ambici současné elity, nejen eurounijní, bezesporu mají. Rozdělování lidí na muže a ženy, většiny a menšiny, heterosexuály a homosexuály umožňuje nekonečné vytváření umělých problémů a diskriminací. Umožňuje to stavět jednu skupinu proti druhé a vytvářet zdání antagonistických zájmů, které ve skutečnosti neexistují. Každý muž a každá žena touží ze své podstaty po harmonii a fungující rodině. Většině žen by nevadilo být doma a starat se o zázemí, kdyby muž mohl sám toto zázemí finančně zaštítit. Tento vzorec dělby rolí není nějakým kulturním přežitkem, ale vrozenou a přirozenou podstatou každého z nás, danou už tak “banální” okolností, jakou představuje mateřství.

Nechme volně konat tyto dogmatiky genderového humanismu a zítra se probudíme ve společnosti, kde děti vyrůstají od kojeneckého věku v obřích ústavech. Indoktrinace mysli budoucích generací už nebude narušována něčím tak překonaným, jako je matka a otec…

David Vorovka