A o podobu českého dýpstejtu se hraje právě teď.

Kolářovu Nývltovi i samotnému Kolářovi je naprosto jedno, co dělal Turek ve svém volném čase, ale nebylo jim jedno, jak dopadnou akceplerační zóny pro tisíc dvě stě štědře dotovaných větrníků a dotované elektřiny z nich po dlouhé předlouhé roky. Samotný Petr Pavel neměl problém si podat ruku se syrským hrdlořezem, ukrajinským Banderovcem nebo vyžraným neměckým Hitlerkem z Wishe, ale marketéři mu řekli, jakou záminku má použít pro nejmenování Turka ministrem.

Stejně tak je Kolářovi naprosto jedno, o čem se bude žvanit v Ankaře, stejně se tam nejspíš všichni od Donalda dozví, že Spojené státy na nějaké NATO dlabou a budou si dělat, co budou chtít a za nic z toho, co jsme pro ně v posledních dvaceti letech v Iráku a Afghanistánu udělali, už nebudou cítit žádnou vděčnost. Kolář prostě potřebuje pro zahraniční obchodníky se smrtí demonstrovat, že má vliv na přidělování zbrojních zakázek české armády. Potřebuje ukázat kolegům od Lockheedu, že jeho kamarádi, podnikatelé, oligarchové a zbrojaři, mají takovou moc, že i premiér, velkopodnikatel, před nimi musí sklapnout podpatky a pěkně zahalekat „Sláva Ukrajině.“

Stejně tak je celému tomu vojenskoprůmyslovému komplexu úplně jedno, jestli bojujeme s Rusem proti Američanovi, nebo s Američanem skrze Ukrajinu proti Rusovi. Nikdo se neštítil dodávat zbraně Islámskému státu a lybijským teoristům, proč by nedodávali Ukrajině? Vždycky, když je před podpisem nějaký obrovský a drahý zbrojní kontrakt, vždycky přiletí „ruský dron“ a práskne někam, kam nemá. Sice se za pár dní ukáže, že to byl ukrajinský dron či ukrajinská raketa, ale to už je příslušná smlouva podepsána a Rumunsko díky tomu dostane ultrapředražené vojenské hračky.

Pokud PePa do Ankary pěkně poletí jako součást delegace, je jasné, že Babiše někdo hodně bohatý, mocný a vlivný drží pod krkem a úplatky za přeražený obrněný šrot se předávají přímo v prezidentské kanceláři přiteli po boku. Andrej osobně nechodí do politického rizika, to nechává Macinkovi a Okamurovi.

Stejné to bylo i s muniční iniciativou. Hned, jak začala, napsal jsem několik článků o tom, že je to super byznys, prodávat granáty Ukrajině za osmdesát tisíc kus, když výroba stojí tak deset tisíc za kus. Už dva roky to takhle běží… A nepředražoval jen Strnad a jeho konglomerát firem sdružených kolem Fialy právě v muniční iniciativě, ale dělali to tak všichni. Jen, všichni neměli žaludek to předražovat až tak moc.

Ale najednou, kde se vzal, tu se vzal, vynořilse bloger a novinář Thomas Paukner, který zvládnul stejně kvalitní investigaci, jako nedávno zvládla i ZBISlava Pokorná. Tři roky Strnad skvěle vydělával na prodeji munice na Ukrajinu, až se z toho stal nejbohatším Čechem, nikdo o něm nemluvil ve zlém (až na pár obskurních dezolátských blogerů), všechno bylo naprosto legální, ale teď najednou se vynořil další investigativní osamělý vlk, který ví neskutečné množství podrobností a dává je ven.

Až teď! Nikoliv před rokem, nikoliv před půl rokem! Až teď, když se nová vláda upevnila v pozicích. Zatímco ZBISlava Pokorná konala v zájmu Rakušana proti ODS a Blažkovi, Paukner zase koná proti Rakušanovi a proti Strnadovi… Záměrně neříkám, v koho zájmu koná, obrázek si udělejte sami. Sám Paukner je také samozřejmě zcela proukrajinský, boj proti Rusku musí pokračovat, ale prostě by to měla dělat jiná skupina a neměla by u toho tak tloustnout. Tihle už u toho žraní moc mlaskali. Vy, holoto, to samozřejmě zaplatíte tak či onak.

Aby nedošlo k mýlce, já Pauknera také čtu, protože chci, aby všechna špína vyšla na světlo, ale nedělám si žádné iluze, že by tam byl někdo spravedlivý.

V přímém přenosu se díváme na souboj mocenských skupin o podobu dýpstejtu. Ne, není to souboj o podobnu tohoto státu, protože v tom mají všichni ti mocní a bohatí dávno jasno. My jsme tady od toho, abychom platili, aby nad námi byl stále přísnější dohled, aby o nás stát stále více věděl a na stále více věcí bylo zapotřebí POVOLENÍ. Tohle je podle nich ta správná demokracie. Milion platných zákonů, aby si nevolníci moc nevyskakovali.

Ale je tu už moc slimáčků na málo kapustičky. EU nám sice za dvacet let dala bilion korun, ale na dividendách za tu dobu naopak ze země odešlo minimálně šest bilionů korun, takže ať to počítám, jak to počítám, tahle země je pět bilionů v mínusu a to se projevuje tím, že sice odevzdáváme šedesát procent vydělaných peněz státu, ale pro všechny ty příživnické korporace je to málo, kurva! Už se z toho nenažerou všichni.

A tak se teď pouštějí jedni do druhých. Vzpomínáte na nahrávku, kde si údajně Matocha s Bradáčem domluvali kšefty? Zveřejnil to Wollner u Šafra na Fóru 24. Teď se ukázalo, že je to dýpfejk…

Pro nás to lepší nebude, ale v ohni této bitvy o dýpstejt shoří poslední iluze, které o naší vaší demokracii máme. Zjistíme, že není o co stát a že když se dva přetahují o poloprázdný měšec, nakonec ho roztrhnou a rozhodně se nesmíří se níženou životní úrovní, ale budou chtít ztráty nahradit. To znamená, že je budou vytloukat z nás. Všichni ti mocní mají máslo na hlavě, všichni to o sobě vědí a tak teď vytahují špinavé prádlo na veřejnost a snaží se nás přesvědčit, že Babišův zámeček ve Francii nebo jeho střet zájmů je mnohem horší než Rakušanův Dozimetr, Strnadova muniční úžera a nebo Blažkova miliardová kryptozlodějna.

V poslední době mám pocit, že bychom je mohli pozavírat všechny náhodným výběrem, včetně prezidenta i ústavního soudu a zřejmě bychom neudělali chybu.

Už tu prostě není dost lizu pro všechny. Už se to rozkradlo a někdo tedy musí z kola ven. A s ním musejí z kola ven i všichni jeho úředníci, neziskovky i reportéři. Ale všichni jsou ve shodě, že válčit s Rusem se musí i za cenu podávání rukou s hrdlořezy, Banderovci i jinými lidskými bestiemi. Prachy jsou prachy. Vlastně se už nedivím, že po STAČILO! všichni tak šli. Nepatřili jsme do žádné skupiny, která se tu teď rve o moc a chtěli jsme zastavit ten největší penězovod všech dob. To nevyhovovalo ani těm, kteří je chtěli utratit za větrníky, ani těm, kteří je chtěli utratit za zbraně, ani těm, kteří je chtěli utratit za náhrady sudetským Němcům. Ano, perou se o peníze, ale proto, aby zůstaly jim, nikoliv nám – obyčejným lidem.

Jak dopadlo první kolo této bitvy zjistíme zanedlouho. Prostě podle toho, jestli Petr Pavel pojede jako součást delegace do Ankary. Pokud ano, můžeme si být jisti, že se opět nic nezmění. Obzvlášť pro nás ne.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz