Pak najednou kandidovala za STAN, stala se krajskou zastupitelkou, začala se objevovat po boku “divných lidí” a postupně z ní vzniklo to, co už si pamatujeme. Arogantní, povýšená, pravdoláskařka… Její veřejné vystupováí přestalo být o atomu, ale začalo být o “lických právech” pak přešla na podporu Ukrajině za každou cenu, začala mluvit o tom, že nějaký ten jaderný výbuch by byl vlastně v pohodě a jejím nejlepší kamarádem se stala zelená guma, Foltýn. Z atomové odbornice zbyl jen lepšočlověk.

Teď vidím úplně totéž v případě opěrní pěvkyně, Dagmar Peckové. Člověk ji znal přes její árie z Mozartových oper. Krásný mezzosoprán, skvělý hlas, milovníci oper si museli přijít na své… a nakonec kandiduje za ODS do senátu a uvede se rozhovorem, ve kterém na první dobrou pohrdá obyčejnými lidmi a kritizuje “čecháčkovské zápecnictví. A najednou je z velké zpěvačky a světové hvězdy jen další libtard, který svou kariéru zakončuje tím, že si zničí pověst.

Svým způsobem je to čirý masochismus. Jak Drábová, tak Pecková byly prostě hvězdy svých oborů. Byly mezinárodně uznávané, měly fanoušky všude. A pak se dobrovolně rozhodly, že si polovinu fanoušků nechají vzít. Chápu, proč to vyhovovalo Rakušanovi nebo Kupkovi. Kredibilita politických stran u nás není vysoká a angažmá známých osobností je osvědčený způsob, jak zmírnit pokles preferencí. Ale žádné politické angažmá nikdy neharadí škodu na kariéře. Nikdy! Nakonec se vždycky ukáže, že to bylo obráceně. To pravda a láska si jako upír vysála kredibilitu z dalších lidí, aby se ještě na chvíli udržela.

Navíc, volební preference se v posledních letech už nepřelévají z jedné strany spektra na druhou. Už se přelévají jen v rámci svých bloků. Co ztratí Motoristé, to si nevezme ODS, ale Babiš. Co ztratí ODS, to si vezme STAN, ale rozhodně ne SPD. I v rámci koalic si všichni tak nějak “zbyli.” Doba středových lidovců, kteří šli s každým (a od každého si nechali zaplatit) je pryč. Proto se už jejich preference ani neobjevují v průzkumech. Stali se zbytečnými.

Pochybuju, že se Tomáš Klus má teď líp, když se sám, dobrovolně a velkohubě odstřihl od všech kulturních akcí, které sponzoroval Agrofert. Stejně tak pochybuju, že by Petr Ludwig, Tony Pášma nebo Bohumil Kartouz ještě někdy mohli dělat něco jiného, než podporovat unijní lepšolidství. Už to prostě nejde. Sice jsou na té “správné straně,” ale musejí akceptovat a hájit čím dál větší nesmysly z čím dál nesmyslnějšího a sebevražednějšího Bruselu.

V České televizi to také není jiné. Najednou tam všichni redaktoři, dramaturgové (ale i uklízečky) zjistili, že nic jiného nemají. Tak douho pracovali pro pravdu a lásku, tak moc se od ní nechali využít a zneužít, že teď už nemají žádnou jinou možnost. Už jsou s tím příliš pevně spojení, už jim to vypálilo cejch.

A tak musejí demonstrovat. Jakákoliv změna statusu quo je pro ně likvidační. Nakonec, i ten Lukačovič hraje vabank. Stejně tak Dalibor Dědek, Ondřej Vetchý i všichni ostatní. Ano, jsou ještě spojeni s mocí. Ale už jí musejí víc dát, než od ní dostanou. Už to není výhra. Nebyla to výhra pro Drábovou, nebude to výhra pro Peckovou. Mňoukající Wolllner nakonec píše pro Fórum24, Fridrichová musí dávat rozhovory Oganesjanovi, aby se uživila… Klus vypadá jako bezdomovec a ani Milion chvilek už není, co býval. Od Mikulášova znovuzrození už nemají transparenty natisknuté na profesionálních tiskárnách, ale namalované fixou na kartonu.

Pravda a láska už nedává. Už jen bere. Z příklonu k ní už nekoukají peníze, už z toho koukají jen problémy. Už to negeneruje zisk, ale jen ztráty. Zisky se přesunuly ke Strnadům a ti se o ně nedělí. Vlastně je to taková pěkná ironie dějin. Třicet let tihle všichni okázale demonstrovali svoje lepšolidství, aby nakonec všechny erární prachy dobrovolně přesunuli nikoliv k pravdě a lásce, ale do peněženek andělů smrti. Hodnoty, vole! Evropské hodnoty! Akorát,už z nich netloustne Klus, ale zbrojovky. Podpořte Ukrajinu, hlásali všichni. Podpořte Zelenského! A stalo se. Třicetiletou práci všech lepších lidí během dvou let posbíral Strnad, který ještě poměrně nedávno ani nesměl sponzorovat Karlovarský filmový festival. Teď bere všechno.

Takhle to být nemělo. To dezoláti měli platit. Dezoláti měli trpět. Na dezoláty měla pravda a láska nachystané všechny ty zákony. A ejhle… Nohavicové vyprodávají koncerty a Wolneři div nechodí žebrotou. Zachraňovat to musí obstarožní operní diva, která od roku 1985 žije v Německu… Ale nezachrání. Pravda a láska už víc bere než dává.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz