Z analýzy 82 příběhů trans lidí vyplývá několik faktů, které si zaslouží pozornost.
Ne proto, abychom někomu brali identitu.
Ale proto, že hodně z těchto lidí popisuje věci, které předcházely jejich tranzici – a ty věci nemají skoro nic společného s pohlavím.
63 % lidí popisuje dlouhodobý pocit odlišnosti a nejistoty
Ne „jsem v jiném těle“.
Spíš:
Je zásadní rozdíl mezi vrozenou identitou a pocitem, že člověk nepatří nikam.
A právě ten druhý vzorec se v příbězích objevuje téměř pořád.
41 % lidí mělo psychické potíže ještě před prvním nápadem na tranzici
Úzkosti, deprese, panika, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy.
A až potom přišla otázka „možná jsem trans“.
Tohle by mělo být varováním!
Pokud psychické problémy existovaly dřív, nedává smysl automaticky předpokládat, že „gender“ je jejich příčinou.
Může to být jen jeden z následků dlouhodobé bolesti.
Puberta jako zlomový bod pro 55 % lidí
U žen to byly prsa, menstruace, sexualizace okolím.
U mužů hlas, obličej, tlak na mužskost.
Puberta je chaos.
A v těchto příbězích působí jako okamžik, kdy se staré problémy staly nesnesitelnými.
Ne proto, že by tělo „bylo špatně“, ale proto, že nároky okolí byly pro tyto lidi neúnosné.
Sociální sítě sehrály roli u 54 % lidí
Vliv sociálních sítí se v těch příbězích objevuje skoro pořád:
-
našel jsem komunitu,
-
viděl jsem, že existuje řešení,
-
TikTok mě přivedl k pochopení,
-
chtěl jsem být jako oni.
Nejde o to tvrdit, že sociální sítě „dělají“ trans lidi.
Ale je nepopiratelné, že pro spoustu mladých lidí fungují jako zdroj identity, vzoru a útěku.
A teď to nejdůležitější: jen 11 % lidí mělo skutečnou terapii před tranzicí
Pouze 9 z 82 dostalo jakýkoli jiný typ péče než „potvrzení genderu“.
Až 41 % (34 z 82) popisuje, že tranzice byla první nabídnuté řešení.
To je obrovský problém.
Nemůžete se rozhodovat svobodně, pokud vám nikdo nedá jinou možnost.
Proč to říkáme?
Ne proto, abychom někomu přáli, že jednou změnu bude litovat.
To není náš styl.
Based nemá zájem psát scénáře za životy druhých.
Jde o něco jiného:
Pokud vidíme, že většina těchto lidí měla problémy, které nebyly genderové, ale emoční, sociální a psychologické, pak máme povinnost na to upozornit.
Kvůli dětem. Kvůli rodičům. Kvůli těm, kteří dnes stojí před podobnými rozhodnutími a nemají nikoho, kdo by jim položil základní otázku:
Co když to, co tě bolí, není pohlaví?
Ne každý si to uvědomí hned.
Někdo možná nikdy.
Ale naše společnost by měla nabídnout víc než jen jednu cestu.
Trans lidé nepotřebují přání neštěstí ani výsměch.
Potřebují pravdu a prostor.
A hlavně: potřebují prostředí, kde se řeší příčiny jejich utrpení, ne jen symptomy.
Pokud chceme pomáhat, musíme začít tam, kde problémy skutečně vznikají – u šikany, osamělosti, chaosu puberty, tlaku na roli a psychických potíží.
Když to neuděláme, budeme dál produkovat generaci lidí, kteří si budou myslet, že změna pohlaví vyřeší všechno, co se jim stalo.
Based Initiative bude dál upozorňovat na to, co v těch příbězích do očí bije.
Ne proto, abychom někoho odsoudili.
Ale proto, že pravda je základ, bez kterého se nedá postavit vůbec nic.
Článok pôvodne vyšiel na portáli basedinitiative.cz
Môj profil 
Predplatné
.jpg)
