Myslím, že jeho slova se zapíší do dějin. Pro nás v SOSP jsou velkou satisfakcí, protože potvrzují to, před čím celou dobu varujeme. Každý, kdo sleduje dění a je ochoten přiznat si tvrdou realitu, už musí uznat, že Evropská komise systematicky omezuje svobodu projevu a mění výklad demokracie z vůle lidu na konsensus globalistických elit a s nimi spřízněných médií, „nevládních“ organizací (financovaných z většiny vládami) a institucí, které tyto ovládají. Už to neříkají jen dezoláti na Václaváku, celá opozice a konzervativní publicisté a intelektuálové napříč Evropou. Americkou vládu si snad už vedení EU nedovolí přehlížet, tu jsou zvyklí poslouchat.

Dovolím si pár komentářů k citacím z Vancova projevu…

„Hrozba, která mě v souvislosti s Evropou trápí nejvíce, není Rusko, není Čína ani jiný vnější aktér. Co mě trápí, je hrozba zevnitř, ustupování Evropy od jejích nejzásadnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy.“

Bomba vybuchla hned v prvních větách. Do nekonečna opakovaná mantra o hybridních hrozbách číhajících za každým rohem dostala povážlivou trhlinu. Ne konkurenční velmoci, ale pohrdání demokracií a svobodou slova v Evropě, jsou naším hlavním problémem. Násilné důsledky masové migrace, rostoucí odpor k postupující cenzuře a úpadek důvěry veřejnosti ve vlády a státní instituce už nejdou svádět na stále se rozšiřující seznam vnějších nepřátel, údajné dezinformace a nenávistné projevy. Problém je v těch, kteří vládnou proti vůli většiny evropských občanů.

„Bylo pro mě šokující vidět bývalého evropského komisaře, který se v televizi radoval z toho, že rumunská vláda právě anulovala celé volby. Varoval, že pokud se věci nebudou vyvíjet podle plánu, totéž by se mohlo stát také v Německu. Takové lehkovážné věty jsou pro americké uši otřesné.“

Tady mohl přiznat, že zrušení 1. kola prezidentských voleb v Rumunsku má na svědomí především tlak předchozí americké vlády na své zahraniční lokaje v tajných službách. Něco takového je v novodobé historii Evropy neslýchané a pro všechny by to mělo být odstrašujícím mementem, nikoli návodem k dalšímu použití. Ostatně důsledek tohoto podvodu se v průzkumech ukazuje – ještě větší podpora kandidáta, kterému odepřeli vítězství.

„Po léta jsme slyšeli, že vše, co financujeme a podporujeme, je ve jménu našich sdílených demokratických hodnot. Vše od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru je prezentováno jako obrana demokracie.“

Toto je docela hořké přiznání. Spojené státy financovaly v Evropě aktivity (např. přes chobotnici USAID, která se vládě vymkla z rukou), které demokracii a občanskou společnost nepodporovaly, ale rozkládaly.

„A zvažte stranu, která v tomto boji cenzurovala disidenty, zavírala kostely a rušila volby. Byli to ti dobří? Rozhodně ne. A díky Bohu, že prohráli studenou válku. Prohráli, protože si nevážili ani nerespektovali všechna mimořádná požehnání svobody.“

Zvlášť palčivé je to v našem východoevropském regionu, kde si bývalí disidenti ještě pamatují perzekuci komunistického režimu. Někde dokonce zastávají významné funkce. Mohli by se více ozývat proti omezování svobod. Proč média neinformují třeba o tom, co zažívá pravoslavná církev na Ukrajině? Jako odpověď se nabízí slavná věta z Hřebejkových Pelíšků – „a komu tím prospějete, co?“.

„Podívám se do Bruselu, kde komisaři Evropské komise varují občany, že hodlají vypnout sociální sítě v době občanských nepokojů, jakmile spatří to, co vyhodnotí jako, cituji, nenávistný obsah.“

Vyhrožování komisaře Bretona před rozhovorem Muska s předsedkyní AfD na síti X mrazilo jako exkurze do sovětských časů. Na síti LinkedIn jsem po Vancově projevu sledoval překvapení a zvýšený zájem o konkrétní cenzurní kauzy, což nás zase vrací k selhání médií, které neplní roli hlídacího psa demokracie. Proč neinformovala o tom, jaké cenzurní pasti se skrývají v unijním nařízení DSA, které se právě ve sněmovně protlačuje do naší legislativy? Američtí republikáni před ním varují už dlouhé měsíce.

„Nebo právě do této země, kde policie provedla zátahy proti občanům podezřelým ze zveřejnění antifeministických komentářů na internetu v rámci boje, cituji, proti misogynii na internetu. Podívám se do Švédska, kde před dvěma týdny vláda odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení koránu, která vedla k vraždě jeho kamaráda. A jak mrazivě poznamenal soudce tohoto případu, švédské zákony, které údajně chrání svobodu projevu, ve skutečnosti neposkytují, cituji, volné pole dělat nebo říkat cokoli bez rizika urážky skupiny, která toto přesvědčení zastává.“

Pamatujete na rozhovor ČT se spisovatelkou Kateřinou Janouchovou žijící ve Švédsku, kde poprvé varovala před odstrašujícím příkladem své vlasti ve smyslu nezvládání migrace, islamismu a cenzury? ČT ji pak už nikdy nepozvala a švédské úřady ji za její postoje šikanovaly.

„A co je znepokojivější, obracím se na naše drahé přátele ve Spojeném království, kde se vzdalují od práv svědomí a základních svobod věřících Britů. V hledáčku před více než dvěma lety britská vláda obvinila … 51letého fyzioterapeuta a vojenského veterána, z ohavného zločinu stání na 50 metrů od potratové kliniky a tří minut tiché modlitby. Nikomu nepřekážel, s nikým nekomunikoval, jen se tiše modlil sám. … Adam byl shledán vinným z porušení nového zákona o ochranných pásmech, jež kriminalizuje tichou modlitbu a další činnosti, které by mohly ovlivnit rozhodování osob, ve vzdálenosti do 200 metrů od potratového zařízení. Byl odsouzen k úhradě tisíců liber na soudní výlohy obžaloby.“

Loni v březnu vystoupil na naší tiskovce Sir Toby Young a překvapeným novinářům líčil odstrašující stav svobody projevu ve Velké Británii. Na místě natáčela i ČT, ale do vysílání se nedostal ani krátký šot.

„Rád bych teď řekl, že to byla nehoda, ojedinělý šílený příklad špatně napsaného zákona, použitý proti jediné osobě, ale ne. V říjnu loňského roku, jen před pár měsíci, skotská vláda začala rozesílat dopisy občanům, jejichž domy se nachází v bezpečných zónách přístupu. Varovali je, že i soukromá modlitba v jejich vlastních domovech může znamenat porušení zákona. Vláda samozřejmě vyzvala čtenáře, aby nahlásili spoluobčany podezřelé ze spáchání myšlenkového zločinu. V Británii a napříč Evropou je svoboda projevu na ústupu.“

Nejrepresivnější poměry vůči svobodě slova panují v Evropě asi v Británii, Irsku a Německu. Ale jak se mají čeští občané dozvědět, že trend omezování svobod k nám přichází ze zahraničí, když je to téma tabu a většina médií je spíše spolupachatelem hysterie kolem údajných dezinformací? A tak si musíme počkat, až nám to přijede říct americký víceprezident s tím, že závazky NATO nedávají smysl, pokud nevíme, co bránit, a pokud členské země vyměňují demokracii za vládu elit, které pod záminkou boje s dezinfo umlčují kritické hlasy a dokonce by se nezdráhaly ani zrušit výsledek voleb.

„někdy nejhlasitější hlasy pro cenzuru nepřichází z nitra Evropy, ale z mé vlastní země, kde předchozí administrativa vyhrožovala a šikanovala majitele sociální sítí k cenzurování tzv. misinformací. Misinformace jako například: Koronavirus zřejmě unikl z laboratoře v Číně. Naše vláda ponoukala soukromé společnosti k umlčování lidí, kteří se opovážili vyslovit, co se ukázalo být zjevnou pravdou. Proto sem dnes přicházím nejen s postřehem, ale i s nabídkou. A stejně jako se Bidenova vláda zoufale snažila umlčet lidi za to, že říkají svůj názor, tak Trumpova administrativa udělá přesný opak. A doufám, že na tom můžeme spolupracovat. Ve Washingtonu je nový šerif. A pod vedením Donalda Trumpa můžeme s vašimi názory nesouhlasit, ale budeme bojovat za vaše právo je představit ve veřejném prostoru. Souhlasíte nebo ne?“ 

To jsou slova, po kterých se mohl ozvat bouřlivý potlesk. Konec restrikcí vynucovaných americkým deep state, konec pokrytectví a začátek otevřenosti (pamětníci Gorbačova si možná vzpomenou na termín glasnosť), která by přinesla zpět přízeň voličů. Ale většina hostů v auditoriu se spíš lekla. Ukázali, že nejsou skuteční liberálové, jak o sobě často tvrdí, ale autoritáři, kteří mají důvod se svobody projevu bát. Politici, kteří se natolik vzdálili zájmu svých voličů, že už těžko hledají cestu zpět.

„Nyní jsme samozřejmě v bodě, kdy se situace natolik zhoršila, aby letos v prosinci Rumunsko rovnou zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě chabých podezření zpravodajské služby a obrovského tlaku ze strany kontinentálních sousedů.  Pokud tomu dobře rozumím, argumentem je, že rumunské volby byly ovlivněny ruskými dezinformacemi. Ale poprosil bych své evropské přátele o trochu nadhledu. Můžete věřit, že je špatné, když Rusko nakupuje reklamu na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby. My si to myslíme. Můžete jej odsoudit i na světové scéně. Ale pokud může být vaše demokracie zničena digitální reklamou za několik set tisíc dolarů ze zahraničí, pak nebyla moc silná ani v základech.“ 

Tady mohl dodat, že podle samotných rumunských úřadů si podezřelou kampaň zaplatila strana jiného kandidáta a důkazy o ruském vměšování se nedostavily. Mezitím však byla obviněna Evropská komise z neprůhledného  přesměrování 132 milionů eur do různých vydavatelství na ovlivnění veřejného mínění před volbami do Evropského parlamentu. Nemluvě o obrovských částkách plynoucích dlouhodobě do Evropy z americké vládní agentury USAID ve prospěch progresivistických a cenzurních nevládek.

„opravdu věřím, že umožnit našim občanům říci svůj názor [demokracii] ještě více posílí. Tím se samozřejmě vracíme k Mnichovu, kde organizátoři této konference vykázali zákonodárce zastupující populistické strany na levici i na pravici z účasti na těchto rozhovorech. Znovu opakuji, že nemusíme souhlasit se vším nebo čímkoliv, co lidé říkají, ale když politici zastupují důležitou voličskou skupinu, je naší povinností se s nimi alespoň účastnit dialogu.“

Není to výsměch pořádat mezinárodní politickou konferenci a vyloučit účast stovek zákonodárců z celé Evropy proto, že zastupují strany, které mají jiné názory než organizátoři? Tento „sanitární kordon“ se bohužel praktikuje v německém Bundestagu a Evropském parlamentu naprosto běžně, jako by se EU připravovala na vládu Národní fronty nebo jedné strany.

„Pro mnohé z nás na druhé straně Atlantiku to vypadá čím dál více jako staré zatuchlé zájmy skrývající se za ošklivými slovy ze sovětské éry jako misinformace a dezinformace, kdy se prostě nelíbí, že někdo s alternativním pohledem mohl vyjádřit jiný názor nebo, nedej bože, hlasovat jinak, nebo ještě hůře, vyhrát volby.“ 

Ano, hon na dezinformace se zneužívá k cenzuře nepohodlných politických názorů a boj s nenávistí neznamená trestání výhrůžek násilím (to už v legislativě dávno máme), ale záminku pro umlčování kritických názorů, kterými se někdo cítí dotčen. Od koho dalšího než od amerického víceprezidenta to chtějí ještě slyšet?

„Co se mi však zdálo trochu méně jasné, a myslím, že i mnoha občanům Evropy, je to, co tu pro sebe bráníte? Jaká vize dává sílu této sdílené bezpečnostní schůzi, o níž všichni věříme, že je tak důležitá? Jsem hluboce přesvědčen, že žádné bezpečí není, pokud se bojíte hlasů a názorů a svědomí, které vede váš vlastní lid.  Evropa čelí mnoha výzvám. Ale krize, které tento kontinent nyní čelí, krize, které, jak věřím, všichni společně čelíme, je naším vlastním dílem. Pokud se bojíte vlastních voličů, Amerika pro vás nemůže už nic udělat.“

Klíčová pasáž projevu. Západoevropští pohlaváři neustále hovoří o demokratických hodnotách, ale zároveň konají proti nim. Vyhrožují Maďarsku, Polsku a Slovensku, že jim nevyplatí smlouvami garantované finance, protože jejich občané zvolili „nesprávné“ kandidáty. Brexit? V jejich očích chyba, za kterou měla Británie pykat. Demokracii si vykládají po svém – aby u moci zůstali ti „správní“. Ale ve skutečné demokracii musejí být slyšet hlasy i těch, se kterými nesouhlasíme, pokud zastupují miliony voličů.

„cenzurou oponentů nelze získat demokratický mandát. Nebo je zavřít do vězení, ať už jde o vůdce opozice, pokornou křesťanku, která se modlí ve svém domě, nebo novináře, který se snaží informovat o zprávách.  Neměli bychom se bát našich lidí, i když vyjadřují názory, které nesouhlasí s vedením.“

Americká vláda se svých občanů už nebojí. A nám říká, že už nebude ani v Evropě financovat cenzurní struktury a zasahovat do našich věcí. Ale neudělá nic za nás. Podobně jako před 40 lety Gorbačov. Naši svobodu jsme si tenkrát museli vydobýt sami. A čeká nás to i teď.

České titulky: Michal Poláček

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli Sosp.