Ano, existují lobbysti zbrojařů, kteří mají rádi konflitky a ještě raději do nich dodávají kanóny a granáty, ale vždycky jsem si myslel, že ve vrchních patrech moci existuje nějaká racionalita v tom smyslu, že když dávám příliš mnoho peněz na zbrojení, tak prostě brzdím rozvoj své země, protože de facto vyhazuju peníze oknem a tank či stíhačka mi nevyrobí levnější elektřinu ani nevydoluje z útrob země nějaké zlato nebo lithium. A protože vývoj jde rychle kupředu, není prostě možné vyrábět samoúčelně konflikty a pak je hasit, protože to v konečném důsledku je pro Západ strašně nevýhodné.

Hele, dneska už si to nemyslím. Jednak jsem zjistil, že se peníze dají vyhazovat za ještě větší šílenosti, než je válka. Respektive, že se dá vést válka nejen s „mongoloidními hordami z východu za evropské hodnoty,“ ale také válka s uhlíkem za klima. Ukázalo se, že se na tuto válku dá vyplýtvat snad desetkrát tolik peněz než na válku skutečnou a do propagandy této války se dá nasměrovat neuvěřitelné množství zdrojů. A pak jsem měl tři roky možnost v přímém přenosu zjistit, kolik lidí si válku přeje, mají z ní radost a živí ji nejen rostoucími daněmi, ale ještě i vlastními dobrovolnými příspěvky.

A teď, když se v návalu racionality rozhodly Spojené státy jednu z mnoha válek, které vedou, ukončit, zírám jako tele na vrata, kolik lidí si nahlas a zcela bez obalu přeje, aby válka pokračovala dál, protože na válce vyděláváme (řekl Foltýn), oslabujeme válkou našeho nepřítele (řekl včera ten Němec, co by si přál, aby to tam v ukrajinských stepích trvalo ještě alespoň pět let) a nebo se prostě potřebujeme ukájet nad evropskými hodnotami a konečně Rusům oplatit tu bratrskou pomoc z šedesátého osmého (jak říká Petr Pavel).

Také jsem v posledních dnech viděl, jak málo pro evropské hodnoty znamená lidský život, když se narodíte třeba jako Alavita v Sýrii a protože vás tamní přátelé našich Uršulínů vraždili, tak jste se přiklonili k Asadovi a Rusku, kteří jediní vás chránili před tmářskými středověkými vrahy a otrokáři. Vyděsilo mě, jak se Kaja Kallasová vyjadřovala o syrských menšinách a nejenže podpořila toho teroristu Goláního, který se teď už říká Šara a nosí oblek, ale ještě ho pozvala na dárcovskou konferenci, která se má odehrát teď sedmnáctého března… na moje narozeniny.

Také jsem viděl, jak snadno se dá znásilňovat demokracie. Jak je možné rušit volby, když přestanou vycházet podle liberálních předpokladů. V Rumunsku to teď sleduji v přímém přenosu. A také hned v přímém přenosu vidím, jaké to má následky.

Víte, já doopravdy věřím v Boha a věřím tím pádem i v Boží spravedlnost. Věřím, že Boží mlýny melou…. sice pomalu, ale jistě. Ale v poslední době zjišťuju, že nás ta Boží spravedlnost opravdu nemá důvod šetřit. To, co Doník odkryl svým zvolením, to je mnohem horší noční můra, než bych si kdy pomyslel a já se vlastně nejvíc děsím, že opravdu splní i ten předvolební slib, že se na Evropu vykašle a ponechá ji samu sobě.

Tady se všichni třesou do války s Rusem a jsou ochotni pro svůj sen udělat cokoliv. Jako před První světovou válkou i jako před Druhou světovou válkou, zřejmě také jako těsně před Napoleonem, těsně před bitvou u Poltavy i před bitvou na Čudském jezeře. Rus je opět zaostalý, jejich režim je prohnilý, těsně před kolapsem a stačí zhurta rozkopnout dveře a celé se to zhroutí samo.

Stačí si už jen půjčit osm set miliard euro a udělat pár summitů ze kterých pošleme velkému oranžovému otci ve Washingtonu ostrou prosbu, aby se okamžitě, ale okamžitě připojil.

Uklidňuje mě už vlastně jen jedno jediné. Jakmile dojde na otázku, kdo si oblékne mantl barvy khaki a půjde tam do stepí si nechat házet bomby na hlavu, tak i ti největší gaučoví válečníci klopí uši a moc se jim nechce. Což jim samozřejmě nijak nebude bránit v tom, aby tam posílali jiné. U Ukrajinců už to předvedli. Všichni viděli záběry z těch nekonečných ukrajinských vojenských hřbitovů, ale ve jménu evropských hodnot v sobě dokázali potlačit lítost a dali Vetchému další peníze na trhavinu, aby ty hřbitovy ještě pořádně narostly v klamné naději, že ty ruské vyrostou víc.

Druhé, co mě trochu uklidňuje, je, že Američané si opravdu podrželi kontrolu nad nejdůležitějšími částmi vojenského průmyslu, protože tak moc svým kamarádům Němcům, Francouzům a Angličanům, zase nevěřili. Takže bez amerických družic je celé to zbrojení asi tak stejně smysluplné jako grýndýl. Budeme mít sice zbraně, ale bojovat budeme jen tehdy, když bude svítit slunce… totiž, když to Američané dovolí. Jak se bojuje bez Amerických satelitů v zádech, to teď vidíme v Kurské oblasti.

Hele, my prostě musíme ve volbách vyhrát. Jinak tady budeme mít věčnou válku. Evropa ji chce a je ještě dost bohatá, aby měla koho zbídačit ve jménu drang nach Osten. V posledních dnech všichni snad zešíleli. I ta AfD chce pro Německo atomové zbraně. Jako by nestačilo, že je má britský chalífát. Ještě je musí mít i ten německý. Fiala chce dávat peníze a zbraně na stůl, Emanuel Micron nabízí francouzské vedení východní fronty. Tahle vláda se k tomuto kolektivnímu šílenství ráda přidává a její zázemí v uměleckých a mediálních kruzích je vskutku impozantní.

Pokud nezvítězíme s mírem, tak tu věčnou válku budeme mít. Přesně takovou, jak se tvrdilo. Válku beze smyslu, bez vítězství, ale válku na které se bude dobře vydělávat a bude v podstatě nekonečná, protože ani Trump ani Putin nemají zájem znovu za Evropu tahat kaštany z ohně a zbavovat ji (pokolikáté už?) jejího latentního fašismu.

V posledních dnech mám vysloveně chuť demonstrovat a vyjít znovu do ulic. A protože mám ve středu čas, pojedu podpořit pochod před úřad vlády, který organizuje jedna naše kamarádka. Začalo to zcela spontánně. Oni si prostě uvědomují totéž, co tady píšu a mají toho už plné zuby. Je to narychlo a ve všední den, ale kurňa, ať si Fiala nemyslí, že bude mít klid. Nebude!

Tyto volby budou o míru a nebo o věčné válce. Každý si bude moci vybrat.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz