Naposled se to podařilo na Majdanu a stálo to pět miliard dolarů, jak řekla Viktorka Nullandová. To byly samozřejmě jen první náklady. Teď už to stálo tři sta miliard dolarů ve zbraních, stálo to nějaký milion mrtvých Ukrajinců a pořád existuje nenulové množství ministrů zahraničí, kteří si myslí, že je to tak dobře. Podle Kielského institutu dostala Ukrajinana válku víc peněz než byl Marshallův plán i pomoc SSSR v rámci programu Lend – lease.

Donald Trump v posledních dnech spěchá. Jeho počínání nenalezlo pochopení u nadpoloviční většiny senátorů a tak si usnesli, že budou příští týden hlasovat o rezoluci, kterou by omezili Donaldovy pravomoci ohledně vojenských zásahů… především zásahu ve Venezuele. Jo, demokracie už je taková. Každá akce vyvolává reakci a bez zákeřného japonského útoku na Pearl Harbor se strašně špatně dělá národní jednota. Začnete s intervencemi a vlastní lidé vás omezí v půlce. Takhle Američané prohráli Afghanistán i Irák. Takhle vlastně nevyhráli ani jednou od Druhé světové války. Nikdo na ně nikdy nezaútočil a tak neměli důvod se semknout… Ano, takhle jednoduché to je.

Jediné, co se s tím dá dělat, je nějaká záminka. Klidně taková, která se nestala. Incident v Tonkingském zálivu, například.

Donald Trump má zhruba týden na to, aby udělal, co udělat chce. Pak už zřejmě bude muset žádat Kongres o svolení a než se páni zákonodárci k něčemu rozhoupou, budou doplňující volby, které se dají snadno prohrát, obzvlášť, když vám agenti v Minesotě zastřelí provokatérku. Mimochodem… to je přece přesně to, o co jde ve všech protestech. O krev. Potřebujete představitele státní moci, který zabije „bezbranného demonstranta.“ Potřebujete krvežíznivý režim. A když je režim zdrženlivý, doplníte to odstřelovači z Gruzie a Jaromírem Štetinou, který je okamžitě správně identifikuje jako Janukovyčovy Berkuty.

Zastřelená bílá lesbická aktivistka, která těsně předtím odvezla dítě do školky a pak naprosto mírumilovně provokovala chlapy s pistolemi třítunovým autem, to je pro Demokraty dar z nebes. Nic lepšího si nemohli přát. Společnost je rozdělená a spor o to, kdo měl na své straně víc práva – jestli policajt střílet nebo aktivistka se nechat zastřelit, je už vyřešený. Jde o mobilizační potenciál, nikoliv o pravdu. Zdůvodňovat, proč se tak stalo, je asi stejně zbytečné, jako zdůvodňovat, proč byl Petr Fiala nejhorší premiér. Po čtyřech letech argumentace dostal ještě víc hlasů… Mobilizačního potenciálu prostě bylo dosaženo.

Aneb, když se manuály CIA na převraty v zahraničí začnou aplikovat i v Minesotě…

Policajti jsou totiž všude stejní. Jsou nervózní. Bojí se o život. A jsou ozbrojení. Zastřelení českoslovenští občané za invaze 68 šli na vrub přesně tomu stejnému. Nějaký nervózní osmnáctiletý sovětský vojáček měl strach a byl ozbrojen samopalem… stisknout spoušť bylo tak snadné. Stejně snadné, jako prostřelit čelní sklo a pak ještě dvakrát střelit do otevřeného okýnka jedné blbce, která si myslela, že to má pod kontrolou. Soudy to teď budou rozplétat léta, zničí to život dalším lidem, ale škoda už se stala a nikdo to zpátky nevezme.

Pokud nemají plány Donalda Trumpa a lidí kolem něj skončit blamáží, pokud nemají skončit v polovině a s ostudou, pokud se americký prezident nechce stát obětí předvolebního politického boje, musí konat. Musí konat dřív, než ho Kongres omezí. Musí udělat něco, aby se ona rezoluce, která prošla i přes republikánské senátory, stala bezpředmětnou. Proto si myslím, že se vše podstatné stane v nejbližších dnech. Bohužel. Donald Trump není z těch, kteří budou čekat na žvanily v Kongresu.

Jestli chce Trump v Íránu svého šaha, tak do toho musí vstoupit dřív, než se to tam rozhodne mezi místními. Jestliže to tam vyhraje nějaký místní revolucionář, těžko to pak předá nagelovanému frajírkovi, který hezky kecal v televizi, ale byl pěkně v bezpečí, daleko od střílení v ulicích Teheránu. Jestliže chce Trump něco udělat ve Venezuele, musí teď, než bude nucen stáhnout od jejích břehů své loďstvo. Jinak to celé skončí jako vždycky. Politickými omezeními, které prezidentovi znemožní věci dokončit a naopak mu zařídí, že se znemožní sám.

Proto celá ta nervozita. Donald Trump spěchá. Doma se mu mobilizují Demokraté, protesty už jsou po celých Spojených státech a Kongres ho chce omezit v zahraničním hraní na vojáčky. Doplňující volby jsou za pár měsíců a ještě mu soudy možná shodí jeho cla. Státní dluh je rekordní a letos je třeba prodat hóóódně nových dluhopisů, aby bylo možné vyplatit ty staré. Není času nazbyt.

Pokud se v následujících dnech nic nestane, nejspíš to skončí po černomyrdinovsku – mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky… Události jsou v pohybu.

Dohody či nedohody z Aljašky se vyjeví právě teď.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz