Ruské reakce se prý nemusíme obávat. Kurská oblast je toho jasným důkazem. Ukrajinci tam slavně hynou v otevřeném terénu a Rusko žádnou atomovku nepoužilo.

Přemýšlím, kdy podobně hloupé chování skončilo u mých dětí a myslím, že to bylo někdy kolem desátého roku věku. Tam nejpozději zjistili, že jednou svoje vzájemné provokování přeženou a špatně to dopadne. Že i trpělivá máma nebo táta mají své limity a původně mírné domlouvání se v krátkém okamžiku vyvine v mnohem pádnější argumenty. Ano, děti si testují svoje hranice. Udělají přesně to, co jim rodič ještě dovolí. Ale někdy kolem desátého roku věku už jsou děti zpravidla dost vyspělé na to, aby si uvědomovaly poměr sil mezi sebou a rodiči.

Zdá se, že do našeho generálního štábu tato schopnost ještě nedorazila. Ale vlastně se tomu nedivím. Už tři roky posloucháme, jak je Rusko zaostalé, neschopné a slabé. Rusům už mnohokrát došla nafta, munice, vojáci i rakety. Rusko už mnohokrát hospodářsky zkolabovalo, jeho HDP kleslo 40% a podobně. Rusové bojují polními lopatkami a dávají si na tanky takové směšné stříšky proti dronům. Ukrajinci mají ve všem převahu…

Zá války se vždycky dělá propaganda, ale zdá se, že funguje především na naše generály a politiky. Vždycky se říkalo, že Rusku pomohl generál Zima nebo generál Bláto, ale jak trefně nedávno podotkl Petr Hampl, Rusku pomohl vždycky především generál Podcenění. Proč? Protože o Rusku není možné vést seriózní debatu. Není možné se o Rusku bavit bez emocí, bez příkras, ale s validními informacemi. Ruské arzenály se odbývají mávnutím rukou a běda, kdyby někdo kromě ruských slabostí upozornil také na ruské výhody. A tak celou debatu o Rusku úplně minulo to, co si můžete přečíst třeba v deníku TO o ruských vojenských kapacitách.

Zkuste někde říct, že Rusko je průmyslově silné, že jeho ekonomika možná není lídrem v inovacích, ale je poměrně hodně robustní, že je to sice světová benzínka, ale to se také počítá. Zkuste někde říct, že ruský národ má hlubokou militaristickou tradici a ruská vojenská škola je sice drsná, ale o to tvrdší vojáci z ní vycházejí. Zkuste někde říct, že ruská diplomacie je jedna z nejúspěšnějších na světě a Lavrov je velmi oblíbený ministr zahraničí. Všude, kromě Západu.

Jo, kdyby nad tím mávli rukou někde při debatě u sójového latté v pražské kavárně, tak to bude asi jedno, ale oni nad ruskými jadernými arzenály a ruskou převahou v dělostřelbě nějak mávají rukou i na generálním štábu a jejich náčelník je schopen vlézt do médií s myšlenkou na úrovni divocha z pralesa, že když nám Rus vytyčil linii, my ji překročili a nic se nestalo, že vlastně žádné červené linie neexistují…. a vlastně nejspíš neexistují ani ty ruské atomovky. Není třeba se jich bát, můžeme dodávat rakety a střílet na ruské rafinérie či letiště.

Pardon, tomu divochovi v pralese křivdím. Ten by naprosto intuitivně chápal, že jeho provokace jen nebyla dostatečná. Že medvěd nevystartuje hned, když ho někdo šťouchá klackem. A také by věděl, že medvěda je rozumné nedráždit a pokud ano, tak je zapotřebí se na něj opravdu seriózně připravit a ne dělat haura.

Normální člověk by byl rád, že je Putin trpělivější a zdrženlivější, než říká navenek. Byl by rád, že ani vpád do Kurské oblasti nebyl tou poslední kapkou, kvůli které pohár přeteče. Byl by rád, že jaderné zbraně jsou stále pěkně hluboko v odpalovacích silech. Ale my ne, my budeme přidávat kapku ke kapce a argumentovat tím nejstupidnějším způsobem, že když se teď nic nestalo, můžeme přitvrdit a nic se nestane ani příště.

Česká kotlinka je v Evropě takové zvláštní místo. Je mimo hlavní strategické osy a mimo hlavní válčiště. Miliony vojáků zahynuly na sever a na jih od nás. My jsme tak nějak mimo a jsme strategicky významní jen pro Němce, kteří si nemohou dovolit mít hned vedle sebe nepřátelský stát. Ale Němci už nejsou co bývali, nikdo na ně ohled nebere a klidně jim ničí podmořské trubky. Proč by měl někdo brát ohled na nás, že?

A tak si začínám říkat, že jsme ideální kanárek v dole. Řehkové budou provokovat ruského medvěda, štěkat na něj zpoza nohy Velkého bratra, budou do něj dál bohorovně šťouchat klackem a hledat, kde jsou ty ruské červené linie doopravdy. Jsme jen malá kapka. Tak malá, že Zelenskému nestálo za to, nás vyjmenovat mezi státy, které poskytují Ukrajině významnou podporu. Ale ta poslední kapka nemusí být největší. Jako bychom byli určeni k tomu, abychom přetečení poháru zajistili my. Co je komu do nějaké České republiky, že?

V poslední době mám pocit, že Fialu, Černochovou i Řehku čeká skutečně oslnivé vyvrcholení jejich kariéry. Bohužel, my se v tom svezeme s nimi. Jestli existuje něco, co na Rusech opravdu nesnáším, je to jejich povaha, ve které se ze ztrátami prostě počítá a jednotlivec má na cestě dějinami jen velmi malou cenu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.