Byla to dogmata. Tedy něco, o čem se nediskutovalo. Něco, co bylo navždy jasné, navždy uzavřené a od člověka se očekávalo jediné – že to přijme. Nebylo to určeno k rozpravě a zpochybňování, bylo to prostě svaté. Kdo to dělal, byl prostě kacíř. Dneska se říká dezinformátor, ale význam je zcela srovnatelný se středověkým náboženským označením.

Všimněte si, také nás za zpochybňování trestali náboženskými tresty. Tady se nehrálo na nějakou argumentaci. Nebyli jsme jim rovni. Trestali nás klatbami a interditky. Označovali nás za nelidi. Nehodné lidských práv. Kdysi proklínali z kazatelen, dneska proklínají z televizních studií a novinových stránek. Vylučovali nás ze společnosti, vypalovali nám mediální cejchy. Kdyby se nás někdo zastal, byl také okamžitě označen za kacíře a udělali by mu totéž, co dělali nám. Účelem bylo vykořenit myšlení… a když to nešlo jinak, tak i s člověkem, který myslel.

Kdo zpochybňoval liberální dogmata, ten byl svině a byl mu určen příkop a plot. Přestal být člověkem, mohl být posmíván i šikanován, přičemž těm, co ho šikanovali, nic nehrozilo. Různí Oganesjané mohli cokoliv. Mohli libovolně přestupovat zákon a dělat to, za co šli jiní sedět. Mohli, protože prostě plivali na kacíře, který byl přivázán k pranýři. Policie neviděla ani neslyšela, ale jakmile se někdo kacíře zastal, tak zasahovala do čtyřiadvaceti hodin. I když šlo jen o pár vět na sociálních sítích.

Z médií, které měly vládám kazit vládnutí, měly jim ho komplikovat a kazit, se stala novodobá inkvizice a všimněte si, nepotřebovala si ani přečíst Kladivo na čarodějnice, ale chovala se úplně stejně. Řemeslem politika je skutečně budování koncenzu a souhlasu, ale řemeslem médií má být opak. Zpochybňování. To také vytvářelo silné politiky se silným mandátem. Nebylo jednoduché před médii obstát a vybudovat souhlas.

Ale pak se za americký peníz stala média nástrojem konsenzu a do politiky mohla klidně i Blbuše Nerudová nebo Markéta Svetrová, protože ve skutečnosti nevládli volení politici, ale nevolená a dobře placená mediální inkvizice. Ta měla pravomoci, zničit každého, kdo se vzepřel a kdo si dovolil sahat na svatá dogmata. Dokonce i ty, kteří jen udělali chybu… jako třeba jistý Svoboda, co musel na převýchovu Libavou… Jakmile někdo jen o maličko uhnul, hned se mu dostalo inkviziční péče podle dávných španělských vzorů.

Mluvil jsem v soukromí s vrcholovými politiky, kteří byli velmi bohatí a mocní, ale ani oni stejně nedovolili vystoupit proti mediálnímu konsenzu, i když mimo veřejnost mluvili velmi rozumně. I oni se báli mediálních inkvizitorů a upravovali svá vyjádření, aby se nedostali do klatby. Klatba totiž stejně jako ve středověku ničí kariéry a umí i zabít. Neodvážili se říct nahlas, že EU je panoptikum idiotů a NATO je je sedmdesátiprocentní eseróčko USA, které udělá, co americkému prezidentovi uvidí na očích.

A pokud už se někdo odvážil říct, že král je nahý, honem rychle dodal, že to jen musíme trochu poštelovat, zreformovat, upravit a zase to bude dobré.

Husa neupálili za to, že kritizoval církev, ale za to, že ji kritizoval veřejně a před lidmi. Za to, že o tom mluvil s obyčejnými lidmi a že věčnost a neměnnost církve zpochybňoval.

Nu, teď nám ta svatá dogmata v USA odsvětili. Prostě je škrtli. Prostě řekli, že klimatická změna je nezajímá, diverzita je nezajímá, ba ani svatá válka proti Rusku je nezajímá. Naopak je zajímá rostoucí Čína. Nezajímá je Evropa ani její hodnoty. Smějí se tomu, že je zdejší demokracie tak křehká, že nesnese reklamní kampaň na Tiktoku, smějí se neakceschopné Uršule a naopak povzbuzují všechny zdejší kacíře, aby se postavili pánům a svrhli je.

Ještě to není ani měsíc od Trumpovy inaugurace a svatá dogmata jsou rozmetána. Už jsou to jen normální předměty k diskusi.

Inkvizice samozřejmě zůstala. Pořád jsou tady všichni ti, kteří nás trestali tím nejhorším možným způsobem. Pořád jsou tady ti, kteří nás vláčeli bahnem, vystavovali nás posměchu na svých virtuálních pranýřích, ničili nám rodiny i přátelské vztahy a těšili se z toho, jak nás za nezájmu policie šikanují, vyhazují z práce, tahají nás po soudech a některé dokonce utýrali k smrti. Pořád zastávají svá místa redaktorů a šéfredaktorů. Pořád lžou a plivou.

Ale teď už je nikdo nebrání. Už za nimi nestojí děda Biden. Už za nimi nestojí americká moc. Nestojí za nimi ani americké prachy. Už za nimi stojí jen Uršula Leyenová a té se nikdo nebojí ani kdyby byla zombík.

I o tom budou příští volby. O zrušení inkvizice. Už totiž nemá co bránit. Už nejsou svaté hodnoty. Už není zlý východ a hodný západ. Už jsou jen velmoci, které nemají přátele, jen zájmy. Už Není svatá Gréta, ale ani svatý HIMARS. Po Vancově projevu už není svatá Evropská unie. Dokonce už není ani ruská hybridní hrozba, protože ta je najednou mnohem méně nebezpečná než evropská čtvrť v Bruseli. Už nejsou Koudelkové, kterým je třeba popřávat sluchu. Volby v Rumunsku už nebyly zrušeny oprávněně. Už není Ukrajina, která brání Evropu, už je jen Ukrajina určená k vytěžení.

Evropské hodnoty brání šašci, hlupáci a korouhvičky, které doteď nebyly schopny ničeho, takže toho nebudou schopny ani dál. Evropské hodnoty brání Matěj Hollan či Jan Hřebejk. Oba umějí hlasitě křičet, ale nejsou schopni žádné akce. Maximálně nějaké zoufalé pitomosti.

V podzimních volbách se nebudeme rozhodovat, jestli patříme na Západ nebo na Východ. Od pátečního projevu J.D. Vance mezi tím totiž není žádný rozdíl. Budeme se rozhodovat, jestli nám budou vládnout korouhvičky, které ochotně spolupracovaly s inkvizicí a staraly se, jestli náhodou někdo není proruský (či dnes proamerický), aby se náhodou neumazali. Nebo si zvolíme ty, kteří byli ochotni riskovat pranýř a náboženské tresty, když šlo o poctivost a hledání pravdy.

Budeme se rozhodovat, jestli nám budou vládnout zbabělci a nebo stateční. Budeme se rozhodovat, jestli dovolíme mediální inkvizici najít nového pána a nebo jestli se ji pošleme na smětiště dějin. Budeme se rozhodovat, jestli dopustíme nové svaté úděly nad kterými budou bdít Foltýni a nebo jestli se bez dogmat obejdeme.

Budeme se rozhodovat, jestli chceme svět podle amerického Vidláka J.D. Vance, nebo jestli chceme svět podle českého strategického komunikátora TZLD. Foltýna.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz