Dobrý den, děkuju Jindřichovi za organizaci tohoto semináře, děkuju za pozvání a děkuju ostatním panelistům za odvahu a vytrvalost.

Dnešním dnem – vlastně už středečním komentářem premiéra Andreje Babiše o tom, že jsme měli jít švédskou cestou – začíná poslední třetina našeho covidového utkání. První třetina sestávala ze samotné globální ztráty soudnosti. Druhou třetinu jsem nazval Velkým Covidovým Tichem, kdy mnoho borců usilovně doufalo, že se zapomene na to, jak hráli v první třetině. Třetí třetina bude – jak pevně doufám – sestávat z katarze a poučení. Doufejme, že nedojde ani na prodloužení, ani trestné střílení.

Během covidové ztráty soudnosti selhaly všechny důležité pilíře západních společností.

• Selhala moc výkonná, která svévolně, absurdně a kontraproduktivně omezovala základní práva a svobody lidí.
• Selhala moc zákonodárná, která tomu nečinně přihlížela a opakovaně vystavovala exekutivě bianco šeky v podobě nouzových stavů.
• Selhala moc soudní, která (s výjimkou jednoho senátu Nejvyššího správního soudu) odmítla hájit přirozené právo a uchýlila se – jako v předchozích totalitách – k servilnímu právnímu formalismu.
• Nečekaným a mimořádně odporným způsobem selhaly sdělovací prostředky, v čele s těmi veřejnoprávními, které místo toho, aby pravdivě informovaly veřejnost a kontrolovaly mocné, lhaly na politickou objednávku.
• Selhali lékaři, kteří místo toho, aby se snažili nemocné léčit, buďto zavřeli krám, nebo sloužili farmaceuticko-průmyslovému komplexu jako obchodní oddělení.
• A jako mnohokrát v minulosti, na čele průvodu k nové totalitě kráčeli státem placení vědci, kteří na politickou objednávku dodávali covidismu punc vědeckosti a legitimity.

Covid přišel v 21. století, o kterém mnozí říkají, že bude stoletím dat. Jestli ovšem něco ukázal, tak že naše schopnost data shromažďovat dalece převyšuje naši schopnost s nimi smysluplně pracovat. A protože práce s daty mě (poněkud nedobrovolně) přivedla do řad covidových disidentů, chci vám ukázat několik fascinujících covidových příběhů, které jsou zapsány v datech, ale které jsme dosud nedocenili a nepoučili se z nich.

Matematické modelování je zbraň hromadného ničení

Velká část covidové represe u nás i v zahraničí byla založena na prediktivním modelování. Před hlasováním o prodloužení nouzového stavu předložil ÚZIS poslancům tuto predikci. Tento slide obsahuje mnoho zajímavých příběhů, které je třeba prozkoumat podrobněji

1. Jednak je potřeba si uvědomit, že všechny modely šíření epidemie byly nějakou variantou počítačové hry zvané SIR (Susceptible-Infected-Recovered). Je to počítačová hra založená na modelu dokonale míchaného plynu. Lidi jsou modelováni jako kuličky, které do sebe náhodně vrážejí. V modelu není žádný prostor, žádná města, žádné školy či fabriky, nikdo nespí, nikdo nejí atd. V podstatě je to model jednoduché chemické reakce probíhající v uzavřené nádobě s plynem. S realitou neznámého viru šířícího se v prostoru a čase, ve společnosti, která na novou situaci různě reaguje, to nemá skoro nic společného.
2. Všechny SIR modely se navíc chovají podobně – vyprodukují jen jednu vlnu nákaz. Když ale v realitě dojde k několika vlnám, místo aby byl model opuštěn coby falsifikovaný, začnou se různí odborníci přelhávat o tom, že se realita odchyluje od modelu v důsledku našeho „řízení epidemie“.
3. Zásadním problémem těchto modelů je tzv. overfitting. Modely mají několik knoflíků (tzv, volných parametrů), kterými lze točit tak dlouho, až se model chová tak, jak zadavatel právě chce. Nějaký profesor potom ukazuje nešťastným poslancům (kteří měli matiku naposledy na gymnáziu) takový graf, při jehož tvorbě postupně točil knoflíky tak, až červená křivka (model) krásně kopírovala žlutou (reálná data). Ubozí poslanci nemají šanci pochopit, že jde o čistý overfitting, tedy že parametry modelu autoři točili až poté, co reálná data znali. Shoda modelu s realitou na minulých datech neříká vůbec nic o kvalitě predikcí. Je to jako kdybych vám řekl, jaká čísla padla ve sportce minulý týden. Taky byste mi věřili, že odhadnu správně, co padne příští týden?
4. Všimněte si nenápadného disclaimeru psaného malým písmem dole pod grafem, který říká, že model není určen k předpovědím. Ovšem nahoře je pěkně tučně vyvedena predikce (česky předpověď).
5. Predikce je to ovšem zcela zjevně absurdní: Model předpovídal, že počet nově nakažených koncem března 2021 dosáhne 37 000 případů denně, tedy asi 370 případů na 100 tisíc obyvatel. Do té doby se na celém světě nikdy nestalo, aby počet nově potvrzených případů nákazy covidem přesáhl 170 případů na 100 tisíc obyvatel. Predikce byla tedy zcela nereálná, ale účel splnila. Vyděšení poslanci schválili další nouzový stav.
6. Taky je třeba si všimnout černé šipky, která divákům sugeruje, že z toho grafu nějak plyne, že nesoulad předpovědi s realitou je snad způsoben vlivem přijatých opatření. Mohu posluchače ubezpečit, že nic takového neplyne ani z reálných dat, ani z modelu. Naopak, jarní vlna byla na vrcholu již koncem února. Tvrdý lockdown začínající 1. března na tom nemohl nic měnit.

Jaké z toho plyne poučení? Nesnažme se predikovat systémy, kterým nerozumíme, pomocí matematických modelů. Řiďme se daty, a ne naivními počítačovými hrami.

Kdysi jsem o tom napsal dlouhý článek na o něco populárnější nástěnku, než je tahle. Matematickému modelování doby covidové jsme se věnovali mnohokrát a na mnoha místech. Kdo chce, může se podívat na Úsvit šamanů, poněkud podrážděný komentář České statistické společnosti o modelech ÚZISu či ještě podrážděnější komentář o modelech BISOPu.

Velké poučení z této modelovací katastrofy plyne zejména pro problematiku změny klimatu, kde děláme stejnou chybu. Budoucnost celé civilizace jsme vsadili na predikci matematického modelu – protože hypotéza o tom, že se klima katastroficky otepluje kvůli lidským emisím CO₂ není nic jiného než predikce matematického modelu. Za covidu byla realita milosrdná a nesmyslnost prediktivních modelů nám ukázala v horizontu týdnů. U modelů klimatu budeme muset čekat desítky let, než se ukáže, že se katastrofické předpovědi oteplovačů mýlily.

Stále nevíme skoro nic o účinnosti mRNA „vakcín“

Dodnes o skutečné účinnosti mRNA produktů nevíme skoro nic. V České republice jsme vyočkovali skoro 19 milionů dávek covidových „vakcín“, na světě několik miliard. Většinu z toho tvořily experimentální genové produkty, kvůli nimž musela CDC dokonce změnit definici vakcíny, aby se do ní vešly. Je fascinující, že jsme dodnes nestihli pochopit, co víme a nevíme o účinnosti a bezpečnosti těchto produktů. Pojďme se věnovat účinnosti.

1. Média nám vtloukala do hlavy, že mRNA „vakcíny“ mají 95% účinnost. Kde se to číslo vzalo a co znamenalo? Pocházelo z randomizované studie, kde v obou větvích bylo asi 20 tisíc účastníků. Sledovala se symptomatická infekce. V aktivní větvi onemocnělo 8 lidí, v placebo větvi 162 lidí. Tedy vakcína snížila riziko symptomatické infekce z 0.88 % na 0.04 %, tedy o 0.84 %, ano, o necelé jedno procento. To se z marketingových důvodů veřejnosti sdělilo tak, že 0.84 z 0.88 je přece 95 % procent, ne? Veřejnost to pochopila tak, že 95 % očkovaných bude chráněno před infekcí. To je skoro přesný opak pravdy. Všechny principy EBM říkají, že takto zavádějícím způsobem reportovat snížení rizika je nepřípustné.
2. Později jsme se dozvěděli, že Pfizer použil pro registrační studii úplně jinou látku, než kterou jsme potom naočkovali miliardy lidí po celém světě. Klinickou zkoušku provedli s čistou, laboratorně vyrobenou látkou, ale naostro pak očkovali „vakcínou“ vyrobenou pomocí bakteriálních kultur. Takto vyrobené „vakcíny“ jsou kontaminované bakteriální DNA a endotoxiny. Tedy o bezpečnosti a účinnosti mRNA „vakcín“ nemůžeme na základě registrační studie říct nic, protože to byla jiná látka.
3. Registrační studie proběhla v období wuhanské verze viru, který byl ovšem v době, kdy se začalo masivně očkovat, již vytlačen jinými variantami. O účinnosti proti jiným variantám jsme tedy také nevěděli nic.
4. Navíc se během RCT dosti podvádělo, o čemž přinesl zprávu British Medical Journal.
5. Poté, co se ukázalo, že vakcíny nebrání infekci (léto 2021), začalo se tvrdit, že vakcíny sice nebrání infekci a přenosu, ale brání těžkému průběhu, hospitalizaci a úmrtí. Jenže pro tohle tvrzení neexistovala a neexistuje žádná evidence, protože v RCT nebylo zkoumáno.

Máme přece ale mnoho průběžných dat, tak bychom to měli vědět. Média byla plná zpráv o tom, jak umírají hlavně neočkovaní (někteří novináři si stěžovali, že neumírají dost rychle). My jsme se ale pečlivě dívali na data a neustále jsme se dožadovali zveřejnění úplných datových sad. Nakonec se nám to podařilo, vznikla světově unikátní studie, která ukazuje mnoho fascinujících aspektů celé vakcinační kampaně.

V této chvíli jsem ve Sněmovně víceméně zopakoval to, co pořád kolem dokola píšeme o efektu zdravého očkovaného a profesoři to pořád ne a ne pochopit. K tomu je potřeba buďto obrázek, nebo hodně času nebo oboje. Račte si to prosím znovu nastudovat zde, zde, tady nebo tady. Zájemci se mohou podívat i na naše recenzované odborné publikace tady, tady nebo tady.

Poslední studie ukazuje, že je téměř nemožné říct cokoliv o účinnosti vakcíny pouze pozorováním populace. Očkovaní (různými dávkami) a neočkovaní jsou totiž úplně jiní lidé. Ale od roku 2021 se už žádné randomizované studie nedělaly. Právě randomizované studie mohou odhalit skutečnou účinnost vakcín. Poté, co jsme naočkovali miliardy lidí experimentální genovou vakcínou, stále nevíme nic o skutečné účinnosti vakcíny proti klinicky relevantním endpointům. Není vyloučeno, že účinnost byla záporná.

A poučení? Naše schopnost data shromažďovat dalece přesáhla naši schopnost správně z nich usuzovat, predikovat a rozhodovat se. Stále nás čeká hromada práce a čím dřív se do ní pustíme, tím líp pro nás. ÚZIS konečně zveřejnil podrobná data o úmrtích (zatím pouze pro ženy), včetně příčiny úmrtí. Konečně se tedy můžeme pokusit o zpětný odhad skutečné účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem. Bylo by dobré, aby to konečně probíhalo jinak, než že to budeme dělat my – parta nadšenců – po nocích a zadarmo.

Další datové detektivky doby covidové

Na začátku roku 2022 začala překvapivě klesat plodnost českých žen. Z ukazatele 1.83 dítěte na ženu v roce 2021 začala klesat asi o desetinu za rok, takže na konci roku 2025 klesne někam k 1.3. Zatímco se média a covidisté ve veřejném prostoru přelhávali, jak to jistě nijak nesouvisí s vakcínami a jak za to může Putin, my jsme vytrvale žádali o data. Nakonec jsme data dostali a publikovali jsme světově unikátní studii, která ukazuje, že ženy očkované proti covidu mají z nějakého důvodu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Jinými slovy, kdyby očkované ženy rodily stejně jako neočkované, k žádnému poklesu plodnosti by nedošlo. Naše práce tedy potvrdila, že očkování s plodností zásadně souvisí (není to hypotéza – je to fakt). Velkou otázkou zůstává, jestli je tato souvislost kauzální, tedy jestli očkování skutečně nějakým mechanismem brání početí, nebo jestli je to souvislost pouze behaviorální – tedy že očkované ženy z nějakého důvodu děti přestaly chtít. To je třeba prozkoumat.

O tomto tématu jsme ve SMIS napsali desítky článků. Jejich skoro kompletní seznam i s odkazy je součástí článku Virtuální Herodes z planety SYRI. Dokonce jsme na to udělali samostatnou rubriku na stránkách SMIS. Posledním příspěvkem je článek věnovaný příznivcům myšlenky „může za to Putin“.

Dlouho jsme usilovali o data SÚKLu ohledně hlášení podezření na nežádoucí účinky. Když se nám je podařilo získat, ukázali jsme, že počty hlášených podezření na nežádoucí účinky se naprosto zásadně liší mezi šaržemi, a to tak, že ty úplně první šarže vakcín, které k nám přišly začátkem roku 2021, měly naprosto neuvěřitelně vysoký počet nežádoucích událostí, zatímco pozdější šarže už měly ten počet jen vysoký. Tato data ukazují nejspíš na nestabilitu výrobního procesu a je třeba zjistit, co se tehdy stalo.

A takto bych mohl pokračovat ještě několik hodin.

Co bude dál

Co tedy budeme dělat dál? Leckde v zahraničí už byla poslední třetina rozehrána. V Americe došlo ke změně režimu, která byla do značné míry reakcí na pokus o zavedení covidové totality. Americké veřejné zdravotnictví prochází největší a velmi inspirativní změnou za posledních 100 let. Vyšetřuje se v Británii, Austrálii, Kanadě, Novém Zélandě, v mnohým dalších zemích, dokonce i v Německu se začínají hýbat ledy. Na Slovensku se dějou věci. Je nepředstavitelné, aby naše země zůstala jediná, která do poslední třetiny odmítne nastoupit. Předpokládám, že nastupující vláda si toho je vědoma.

Máme unikátní možnost poučit se z této náhlé a globální ztráty soudnosti a na základě toho udělat podstatné změny

• Ve veřejném zdravotnictví, kde bychom se měli vrátit k principům EBM, tedy k propojení úsudku lékaře, svobodné vůle pravdivě informovaného pacienta a dat z kvalitních a nezfalšovaných studií. Musíme omezit roli různých nátlakových organizací, jako je ČLK, ČVS. Je čas vystoupit z WHO a celý zdravotní systém radikálně decentralizovat a vrátit rozhodování do rukou ošetřujících lékařů.
• Ve školství, kde bychom se měli soustředit na podporu správného usuzování, logického myšlení, kultivovat dialog a zejména učit práci s daty. Západní vzdělávací systém zjevně selhal, neboť samostatně a kriticky myslící lidé tvořili během covidové ztráty soudnosti ve společnosti výraznou menšinu.
• Především ve vědě a výzkumu, kde je třeba radikálně přetnout toxickou závislost akademického výzkumu na státních financích. Když se v takovém systému stát zblázní – což se ve střední Evropě stává pravidelně – přenese se ztráta soudnosti skrze finance okamžitě do výzkumného prostředí. Vědci nejsou blbí a rychle pochopí, co chtějí zrovna slyšet ti, kteří je platí. Akademická půda – místo toho, aby zůstala oázou soudnosti, svobody a hledání pravdy – se naopak postavila do čela průvodu bláznů a poskytovala dobovému šílenství punc vědeckosti a legitimity. Viděli jsme to v minulosti u fašismu i komunismu a stejně se to odehrálo za covidismu. A u oteplovacího šílenství je to úplně stejné.

Dále dle mého názoru potřebujeme v této zemi platformu, v rámci které bychom se pokusili pochopit, co se za covidu vlastně stalo a proč. Nevolám po vyšetřovací komisi, protože ty bývají skládány podle politického klíče, což nevede k porozumění, ale ke stranickému boji. Asi by bylo rozumnější jmenovat vládního zmocněnce pro porozumění době covidové a nechat ho, ať platformu sestaví sám.

Porozumění, katarzi a poučení totiž dlužíme

• tisícům lidí, které jsme během covidu nechali z různých důvodů zemřít, jejich příbuzným a blízkým,
• dětem, kterým jsme výrazně narušili vzdělání, společenský život i duševní zdraví,
• desítkám tisíc lidí, kterým jsme poškodili zdraví bezhlavou a nevybíravými prostředky nucenou aplikací experimentální genové „vakcíny“,
• ale taky těm, co měli celých těch pět tragikomických let pravdu, ale dočkali se jen urážek, cenzury, persekuce a pronásledování.

Mnozí z nich sedí v tomto sále a společně se mnou doufají, že dnešním dnem skutečně vstupujeme do závěrečné třetiny našeho zápasu s covidovou ztrátou soudnosti. Ještě pořád máme šanci aspoň na remízu. Pokud se však ani nepokusíme pochopit, co a proč se stalo, bude to drtivá prohra. A bude se opakovat v dalších zápasech, nejdřív v utkání s mužstvem oteplovačů, které už se rozcvičuje v šatnách.

Děkuju vám za pozornost, buďte zdraví a veselí.

Domů jsem dorazil večer, těsně před tím, než šly děti spát. Nebylo by rozumnější zůstat doma a povídat si s nima? Mám pocit, že už pět let říkám všude pořád to samé. Ukazuju data, vysvětluju, dokazuju, počítám. Poslouchají to pořád ti samí lidé. A v novinách si další den zase přečtu, že si v parlamentu dali dostaveníčko dezinformátoři. Má to vůbec nějaký smysl?

Tomáš Fürst

Článok pôvodne vyšiel na portáli Smis-lab.cz.