Na konci éry politické soutěže

Jenže co když to bylo jinak? Co když Orbán o nic takového nežádal? Možná proto, že věřil ve vítězství (na základě nadšené atmosféry na svých volebních shromážděních a zkušenosti z minulých kampaní), a také proto, že mentálně dosud žije v časech svobodné politické soutěže. Nevzal na vědomí, že se Západ změnil a že způsoby postupu vůči opozici, které jsme před pár lety kritizovali na Putinově Rusku, se mezitím v Evropě staly standardem.

Vypadá to, že svobodná politická soutěž byla záležitostí několika výjimečných desetiletí a že jsme se vrátili do časů, kdy je legální a legitimní používat proti opozici tajnou policii a nejrůznější metody nátlaku. To nemusí nutně znamenat vyhlazovací tábory ani stalinský teror. Možná se vracíme do poměrů odpovídajících spíše mocnářstvím 19. století.

Nemusí být pro nás snadné si na to zvyknout. Jak mi napsala jedna čtenářka: „…od té chvíle se úvahy nutně přesunou k tomu, jaké potlačování opozice je ještě (pro mě) snesitelné. Kolik lidí zavřených ve vězení? Vyhazovy z práce? Nátlak na rodinu? Zničení kariéry? Zákaz publikování? Zabavování majetku? To už všechno známe – a jaké další sofistikovanější a modernější způsoby? Pro lidi z naší generace je to fakt těžké.“

Ano, pro nás je to těžké. Ale pro třicátníky, kteří vyrostli v liberálním prostředí, to problém není. Pro ně je represe samozřejmostí.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.