Dnes se to do..be definitivně…

V úterý proběhly v USA doplňovací volby do Kongresu a my se během dneška dozvíme, jak velký průser to pro Republikány a Donalda Trumpa byl.

Já jsem apoštol apokalypsy a mám tendenci se připravovat vždycky na tu horší variantu, takže vám v dnešním článku popíšu, co vidím a proč si myslím, že to pro Trumpa nejspíš dobře nedopadne.

Obyčejní Američané jsou většinou blbí. Nemají žádný světový rozhled, nemají žádné pořádné vzdělání, přičemž to naše inkluzívní je proti tomu jejich ještě zlaté. Pokud tamního voliče naštve republikánská vláda, hodí to příště Demokratům. Pokud ho pak naserou Demokrati, hodí to zase Republikánům a vůbec mu nedochází, že ho střídavě kope levá nebo pravá noha toho stejného imperiálního establišmentu. Kdo si myslí, že američtí voliči nějak hlouběji chápou, o co se hraje, je na omylu. Oni vidí především ceny benzínu, ceny lékařských úkonů v nemocnici a počet neprůstřelných skel na stáncích s hamburgery. Jestliže si my stěžujeme, že průměrní voliči jsou vlastně ignoranti, tak v USA je tato ignorace desetinásobná.

K tomu se mění obecný narativ. I v USA přibývá muslimských voličů, přibývají tam sympatie pro marxismus a kdysi jednoznačná podpora Izraele už jednoznačná není. Když jsou kolem vás ultrabohatí Elonové Muskové, ale vy stejně nemáte práci a vaše děti fetují, tak je Lenin rozhodně lepší varianta. Sorry jako.

Donald Trump za dva roky vlády dokázal zdvojnásobit ceny u pump a to tak moc, že dokonce i v Texasu mohou Republikáni přijít o jednoho senátora, což se nestalo už asi padesát let. Válka proti Íránu je v USA tak nepopulární, že kvůli ní Trumpa opustili vlivní influenceři, kteří do značné míry stáli za jeho zvolením. Tucker Carlson například před několika dny zbořil Twitter sdělením, že Trump plánuje použít proti Íránu atomovou bombu.

Všechny ostatní Trumpovy výsledky se zatím nestihly v životě běžného Američana projevit (pokud vůbec nějaké jsou). Hospodářský růst je pořád slabý, státní výdaje jsou pořád šíleně vysoké, nasazení Elona Muska a jeho DOGE přineslo rozpačité výsledky, cla zdražila čínské spotřební zboží, ale továrny na to americké ještě nestojí. Cla zdražila evropská auta, ale americké továrny Volkswagenu ještě neprodukují. Za Trumpova prezidentování dospěl americký státní rozpočet k bodu, odkud není návratu. Na obsluhu státního dluhu se vydává víc peněz než na obranu. To je moment, kdy vás stoprocentně čeká bankrot. Nebo válka.

A do třetice – všechny ty umělé ynteligence, které se teď vyvíjejí a mají se stát záchranou amerického hospodářství, ještě nic nevydělaly. Očekávání jsou vysoká, nalilo se do toho obrovské množství dolarů, ale v této chvíli to peníze pořád jenom žere. Ještě to nevydělalo ani na americké stíhačky, ani na americké letadlové lodě, nevydělalo to na americké zdravotnictví ani na americké důchody. Zatím si jen všichni utáhli opasky v naději, že toho digitálního mamuta brzy skolí a pak se všichni najedí dosyta.

O takových detailech, jako že válka na Ukrajině stále trvá a ani Donald ji nemůže ukončit, protože by to bylo další přiznání americké slabosti, se už ani nehodlám rozepisovat. Stejně tak se nebudu odvolávat na americké průzkumy veřejného mínění, které fungují asi jako STEM Jindvuicha Šídvua.

Tak či onak mi z toho vychází, že dneska se Západ dojebe definitivně a z Donalda Trumpa se nejspíš stane chromá kachna, která nebude mít většinu ani ve Sněmovně reprezentantů ani v Senátu. A Demokraté se netají tím, že chtějí udělat Noc dlouhých nožů. Chtějí spustit vyšetřování, chtějí Trumpa zkusit impíčnout, chtějí zastavit všechno, co zastavit půjde a má to být tak zlé, že Trumpovi nakonec nezbyde, než tu atomovku na Írán hodit…

Zahraniční politika je totiž to jediné, co je víceméně v rukou prezidenta.

Nedovedu si úplně představit, že by se Trump ve svém velikášství smířil s tím, že bude mít po zbytek svého mandátu svázané ruce a nechal kolem sebe kroužit prokurátory. Jediný způsob, jak si podržet moc, je udělat totéž, co udělal Netanjahu nebo Zelenský. Udělat fakt velkou válku v naději, že to přeformátuje vztahy i doma. Udělat výjimečný stav, díky kterému může prezident nechat zavřít prokurátory a ne prokurátoři prezidenta. Ono se to sice nikdy nepovede, stejně jako kdysi Dolfimu nepomohlo nasadit šestnáctileté kluky na obranu Berlína, ale to neznamená, že to nezkusí. Sice to nikdy nevyřeší příčiny, ale oddaluje to konec.

Pokud se tedy zítra probudíme do pokračování války v Íránu, případně se probudíme do atomovky svržené na Teherán, nebudu se tomu vůbec divit. Stejně tak se nebudu divit, kdyby následovala řetězová reakce. Když mohou Spojené státy, proč by stejně nemohl svůj problém s Ukrajinou vyřešit i Vladimír Putin? Proč by svůj problém s Jižní Koreou nemohl stejně vyřešit i Kim? Proč by Írán v odvetě neudělal totéž vůči Izraeli? Podle mě už Írán svoji atomovku má a jestli ne svoji, tak koupenou z KLDR.

Pokud se naopak do žádného takového průseru neprobudíme, případně se v USA nikdo nezblázní, budu blahořečit Bohu, protože tolik štěstí jsme si za podporu Stěpana Bandery vlastně vůbec nezasloužili. Pokud to celé dobře dopadne, budu si do konce života myslet, že pro deset spravedlivých Hospodin zachránil svět.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz