Realisticky o sektorových daních

Cena je přece určena tím, kolik je zákazník ochoten a schopen zaplatit! Pokud nebudeme schopni zaplatit za kilo jablek víc než 30 korun, tak prodejce nebude schopen cenu zvednout nad 30 korun a udržet objem prodeje. Může prodávat třeba za 90 korun, ale prodá jen velmi málo. Tenhle princip platí silněji u archivního šampaňského (kterého se mohou zákazníci snadno vzdát) než u elektřiny (kde už stejně všichni šetříme a další snižování je obtížné), nicméně platí všude.

Co by se tedy stalo po zavedení sektorové daně z bankovních zisků? Zvýšily by nám banky poplatky? Kdyby nás byly schopny přinutit, abychom platili ještě víc než dnes, už by nám poplatky zvedly dávno. Nebo zvýšení daně z pronájmu (dnes se platí 15 %). Kdyby majitelé bytů uměli ceny vyšroubovat ještě výš, už by to dávno udělali. Ve skutečnosti by se banky i majitelé bytů museli spokojit s nižšími zisky. To potvrzuje zkušenost z tehdy ještě orbánovského Maďarska, kde sektorovou daň z bankovních zisků zavedli.

Teoretičtí ekonomové budou možná tvrdit, že takové sektorové daně dlouhodobě povedou k omezení bytové výstavby nebo ke snížení investic do bankovních poboček, ale to jsou dopady hypotetické a vzdálené. Sektorové daně vedou ke snížení zisků, nevedou ke zvýšení cen. Jediným argumentem proti sektorovým daním je politická síla těch, kdo by je měli platit.

Shrnutí a hlavní teze: Není důvod očekávat, že zavedení sektorových daní by zaplatili zákazníci. Větší daň ze zisku by měla za následek snížení zisku po zdanění, nikoliv zvýšení ceny.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com