Reakční žánr

Teď se to děje s jižanským rockem, což je svébytná směs rocku, blues a country. Rámus, ryčné kytary a motorkářská kultura, okázale svobodná a maskulinní. Hudba, která původně vycházela z buranského životního pocitu zemědělských dělníků v jižanských státech USA a kterou si Češi upravili podle svého (jak to u takových žánrů bývá). Před rokem 1989 to hrál Žlutý pes Ondřeje Hejmy (dnes už je to krotká komerční zábava, ale na starých deskách můžete slyšet ten divoký styl), v 90. letech přišel rozmach, a jak končí svobodné roky, zase je vytlačen na okraj. V politicky korektní době stačí ten zvuk, a už je hudebník podezřelý z rasismu, sexismu, nekorektnosti, neúcty ke Grétě Thunbergové, nepřátelství vůči klimatu, nedostatku zájmu o nezávislost Tibetu a tak podobně. Když hrajete jižanský rock, nepozvou vás na velký festival a nemůžete do žádného většího média. Leda byste začali okázale vyjadřovat věrnost milionchvilkařům, a to od těch hudebníků čekat nemůžete. Ne že by mezi nimi nebyl žádný volič třeba Pirátů, ale to pitvoření k nim prostě nepatří.

To všechno je vlastně jen vysvětlení, proč jsem poslal pár stokorun na podporu projektu nové desky The Cell. Tak jako všude, i v českém jižanském rocku najdete rozdílnou úroveň – od špičkových hudebníků po příšerné fidlání nějakých místních nadšenců. The Cell jsou špičkoví hudebníci. Za jiných okolností by byli hvězdami, jenže mají tu smůlu, že hrají reakční žánr.

Stránka toho projektu je zde.

Shrnutí a hlavní teze: Umělecké žánry mohou získat politický význam nezávisle na obsahu písňových textů nebo osobních postojích hudebníků. Jedním z mnoha příkladů je současné postavení jižanského rocku, který je vnímán jako symbol antielitářské, maskulinní a politicky nekorektní kultury.

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com