Stejně tak se najednou rozvázal jazyk vysokým státním úředníkům. Najednou se dozvídáme, že stavba dálnic je sice naplánovaná, ale peníze na to nejsou. Jeden šéf úřadu za druhým defiluje u Babiše a sděluje mu jednu jobovku za druhou. Muži, kteří zastávali vysoké posty ve státní správě a měli velmi nadprůměrné platy, mlčeli. Mlčeli až až do voleb… média mlčela spolu s nimi. Až když se voliči rozhodli a ukázalo se, že je to už vlastně bezpečné, pak teprve začali mluvit.

Dozimetr se začal také soudit až těsně před volbami… proč? Protože to žádný soudce nechtěl vzít. Sami se vyřazovali pro podjatost. Jsou velmi úctyhodně placeni, aby byli nezávislí, ale očividně to nezvyšuje jejich statečnost.

Tento fenomén nezačal teď, těmito volbami. Už dříve jsme se mohli setkat s lidmi, kteří mluvili jinak ve funkci a jinak, když funkci opustili. Vezměte si třeba takového Oleksije Arestoviče, bývalého nejlepšího kamaráda prezidenta Zelenského. Oni se prostě nepohodli, Zelenský ho odkopnul a od té doby Arestovič říká samé šílené věci. Tedy… nejprve ještě vypadl z Ukrajiny a nikdo moc neví, kde se ten chlap vlastně nachází. Ale říká, jak Ukrajinci docházejí, jak je Rusové ničí technologickou převahou na frontě, mluví o nesplněných západních slibech a Aktuálně to dokonce přetiskne!

Všechno o těch bitcoinech, Dozimetrech, ale i o chybějících penězích na dálnice, tohle všichni ti, kteří mluví až teď, věděli už dávno před volbami. Stejně tak se už dlouho dopředu vědělo, že digitalizace stavebního řízení dopadne průserem. Za mnou samotným jezdili vojáci, policisté, úředníci a povídali mi vlastně úplně neuvěřitelné historky o státní správě, které se později ukázaly pravdivé. Na všech úrovních se vědělo, jak Fiala bačuje. Stejně tak se i teď velmi dobře ví, v jakém stavu je válka na Ukrajině, dobře se ví, že jsme s grýndýlem naprosto v Bruseli, ale dokud tam vládne Leyenová, nikdo ze všech těch dobře placených šéfů evropských institucí neřekne vůbec nic.

Přitom, právě této statečnosti by bylo nejvíc zapotřebí.

To, co Uhlíř teď říká o bitcoinech, tohle měli voliči, sakra, vědět před volbami. Stejně tak měli voliči už dávno vědět, jaká je situace v Ředitelství silnic a dál nic. Nikdo jim to ale neřekl. Ti, kteří zastávali vysoké posty, mlčeli a ti, kteří měli jejich svědectví rozšířit do každé obrazovky, ti mlčeli také.

Nechci teď rozplétat mediální ruku, která jinou ruku myje. Nevím, jestli se státní úředníci báli, protože by je média stejně nevyslyšela, vymlčela by to a oni by jen marně a zbytečně přišli o práci… nebo prostě jen měli strach, že by to média sice rozmázla, ale voličům do hlavy nevidíš a mohli by pětidemolici zvolit znovu… a tak je lepší tak jako tak nic neříkat, protože výsledkem by byla jen ztráta lukrativního místa.

Jen musím suše (a vlastně zoufale) konstatovat, že tohle je přesně ten důvod, proč se nikdy nikam nepohneme. Protože ti, kteří mají odvahu mluvit včas, prostě nejsou. Jsou mediálně a společensky včas dehonestováni, obviněni z extrémismu, (ano, dneska je extrémismus mluvit pravdu) a tak pak máme na všech úrovních lidi, kterým se rozváže jazyk nikoliv před volbami, kdy by to bylo zapotřebí, ale až po volbách, kdy se sice střelí do vrabců, ale on si pak každý zase sedne na větev, jen na jiné místo.

Vsadím se, že by ani na ŘSD ani u Uhlířů ani nepípli, kdyby tato vláda pokračovala. Stejně tak by nepípl ani Arestovič, kdyby byl dál se Zelenským kamarád. Díky tomu, že všichni tito lidé, kteří mají být z principu elitami této země, před volbami mlčeli, díky tomu máme stále 92 poslanců za Dozimetry, bitcoinisty, kampeličkáře, defraudanty a rozkrádače armádních zakázek. Díky tomu, že mééédia už dávno nejsou nestranná, nikdo se neodvážil mluvit. Nikdo nebyl ochoten jít s kůži na trh, nikdo nebyl ochoten nastavit hruď.

Dovedete si představit třeba toho soudce Uhlíře, jak statečně vzdoruje na poslední vartě proti těm „zlým ruským hordám,“ které přece brzy přijdou? Dovedete si představit státní úředníky, jak organizují odpor proti „východní agresi,“ když se nevzmohli ani na odpor proti politickým nadřízeným v demokratické společnosti? Jak máme obstát, když ani ve společnosti bez trestu smrti a s nezávislou soudní mocí, byste skutečnou statečnost spočítali na prstech jedné ruky?

Nakonec měl pravdu onen zbrojař, co byl u mě na návštěvě…. my víme, že jsme v prdeli, ale nevíme, jak z toho ven…

A nedostaneme se z toho ven, dokud se opět nezrodí prostá statečnost.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.