Jak chtěla bruselská mafie rozpustit konferenci konzervativců

Později jsem se dozvěděl, že ještě kolem 17h organizátoři nevěděli, kde se konference následující den bude konat. Zkuste si jako pořadatelé akce pro stovky hostů představit, jak vypadala jejich noc. Ráno však bruselské dobrodružství teprve začínalo.

Konáním konference narušujete veřejný pořádek

Přestože bruselská policie pronajímatelům prostoru sdělila, že ohlášené demonstrace proti pořádané akci zvládne, kancelář bruselského starosty je vyzvala ke zrušení pronájmu. Důvodem mělo být narušení veřejného pořádku, které ovšem hrozilo ze strany protestujících bojůvek, nikoli účastníků akce samotné!

Když krátce po začátku programu přijelo několik uniformovaných policistů s příkazem starosty městské části akci rozpustit, poprvé se lámal chléb. Několik z nich pozvali dovnitř, aby se na vlastní oči přesvědčili, že v sále nic nekalého neprobíhá. Prostě konference jako mnoho jiných. Mířilo na ně v tu chvíli několik kamer, světel a fotoaparátů a možná proto si netroufli vynutit ukončení  konference. Policie tedy alespoň zablokovala vchod a nepouštěla už nikoho dalšího dovnitř.

Své služby nemohla poskytnout cateringová firma a tak personál hotelu musel pro nás pašovat jídlo zadním vchodem. Obrovského potlesku ve stoje se večer dostalo tuniskému majiteli, který odmítnul akci zrušit navzdory hrozbám odpojení elektřiny a anonymům obtěžujícím telefonicky i jeho ženu. Kdyby se toto událo v Česku, byl by pro nás předním kandidátem na cenu SOSP za svobodu projevu.

Noční zasedání Nejvyššího soudu

Podruhé se lámal chléb v hluboké noci, kdy rozhodoval soud o odvolání se proti příkazu starosty. Mezi účastníky akce byli totiž i špičkoví právníci z mezinárodní divíze Alliance Defending Freedom (ADF) a Paul Coleman, který řídí ADF International. O půl jedenácté večer ho předvolali na Nejvyšší soud, aby skoro bez přípravy přednesl případ. O několik hodin později soud vynesl rozsudek, že konference může pokračovat.

Naštěstí soud svolil s projednáním případu v tak pokročilou hodinu a v tak krátké lhůtě. Snad pomohla i intervence italské premiérky Meloniové u belgického premiéra a stížnosti poslanců v Evropském parlamentu. Jak později zjistili novináři, oba starostové, kteří chtěli upřít svobodu slova a shromažďování národním konzervativcům, neměli dříve nejmenší problémy pozvat do Bruselu radikální islamisty.

Imagine deploying police to barricade entrance to a conference and thinking you’re on the side of “democracy”. pic.twitter.com/biWUEcC7FD

— Paul Coleman (@Paul_B_Coleman) April 16, 2024

„Pověst Bruselu jako domova evropské demokracie je ohrožena, když se na poslední chvíli pokouší potlačit projev padesáti nejvýznamnějších veřejných osobností v Evropě, a to pouze z důvodu jejich konzervativních politických názorů. Evropa se nesmí zvrhnout ve vládu zločinců a ideologů. Pokud nemůže v Bruselu zaznít jiný názor, možná by neměl být hlavním městem Evropy…,“ řekl předseda konference Yoram Hazony z Edmund Burke Foundation.

Národní konzervatismus na vzestupu po celé Evropě

Seznam vystupujících byl opravdu impozantní. Současný maďarský premiér, bývalý polský premiér, bývalá britská ministryně vnitra (rezignovala teprve nedávno na protest proti nedůsledné migrační politice své vlády), bývalý europoslanec a hlavní architekt brexitu, bývalý šéf německé kontrarozvědky (vyhozený kancléřkou pro neochotu stíhat kritiky masové migrace), francouzský prezidentský kandidát, německý kardinál, řada poslanců Evropského parlamentu.

Těšil jsem se také na Roda Drehera, amerického publicistu, který se po přesunu do Budapešti často věnuje roli středoevropských disidentů v době totality. Jak jsme se spolu shodli, jejich zkušenosti, např. s bytovými semináři, se ještě mohou na Západě hodit. A co tak „nebezpečného“ jsme na NatConu probírali? Suverenitu členských zemí. Rizika masové migrace, klesající porodnost, indoktrinaci ve školách. Ztrátu konkurenceschopnosti kvůli chiméře uhlíkové neutrality. Skryté agendy politických neziskovek. Svobodu slova.

Možná si řeknete, že to vlastně dopadlo dobře. Konference mohla pokračovat a v médiích po celém světě se jí dostalo nebývalé pozornosti. Takové štěstí ale pořadatelé akcí s postoji vybočujícími z mainstreamu nebo opoziční strany v západní Evropě často nemají. Začíná to i u nás. Několik pořadatelů by vám mohlo vyprávět, jak jim na poslední chvíli zrušili pronájem sálu – kvůli pouhým telefonátům stále agresivnějších woke aktivistů.

Co ukázal NatCon Česku?

Izolaci. Poláci měli na pódiu předchozího polského premiéra a bývalého ministra zahraničí, který vyjednal přistoupení země k EU. Maďaři premiéra současného, k tomu řadu uznávaných intelektuálů a v sále bezpočet novinářů. Počet slovenských účastníků konference také nebyl malý. Z Česka jsem byl první den jediný, druhý den dorazil jako jediný z politiků Jan Zahradil.

Opakovaně jsem proto čelil dotazům, co se to v ČR děje a co se stalo s kdysi pravicově-konzervativní ODS. Proč tu není žádný poslanec? Žádného jsem neviděl ani na loňském NatConu v Londýně. SPOLU koalující nejezdí (nebo nejsou zváni?) ani na konzervativní konference CPAC.

Asi proto, že vedení ODS se ke svým kořenům moc nehlásí a raději se kamarádí s Piráty („jsme na jedné lodi“), euroliberály a slovenskými neomarxisty kolem Šimečky. Strana žije ze své minulosti, jako by ji budoucnost mezi konzervativci už nezajímala. Proto si nebuduje vztahy s Trumpovými republikány ani se stále sílícími strukturami národních konzervativců po celé Evropě.

Kdyby zde promítli Fialův projev ze sněmu 2014, hádám, že by se mu dostalo uznalého potlesku. Kdyby tu ale prezentoval svou současnou politiku, byl by konzervativci NatConu asi vypískán. Jen těžko si představit, že český premiér mluví v zahraničí o svobodě projevu. Jak by pak vysvětlil procenzorní chování své vlády? Sám navíc s oblibou nálepkuje své kritiky a oponenty jako populisty a extrémisty – čili stejně jako bruselská mafie, která se pokusila rozpustit tuto konferenci.

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli Sosp.cz.