David Uhlíř – strážce pravé víry

Ne, že by ty nepovolené řeči (tehdy se neříkalo „dezinformace“, nýbrž „bludy“) mohly někomu ublížit. Drtivá většina populace se o náboženské spory absolutně nezajímala, a stejně by je nedovedla pochopit. Výbuchy kacířství byly vzácné a zpravidla měly spíše politické pozadí. Ale bylo tak nějak zavedeno, že se kacířství nesmí tolerovat.

Pak přišlo osvícenství, pak průmyslová revoluce, poměry se změnily a nikoho nenapadlo, že by se o takové řeči mělo dbát – vyjma řečí vyloženě politických.

Nicméně časy se mění a co bývalo minulostí, je už zase současností. Policie a soudy jsou tu od toho, aby zabránily „polemizovat s historicky jednoznačně prokázanou pravdou,“ jak to formuloval soudce ústavního soudu David Uhlíř v procese s Josefem Skálou. Ve světě vědy a racionality nic jako „jednoznačně prokázaná pravda“ neexistuje a nemůže existovat. Už samotné použití toho termínu nás vrací do časů do dob, kdy rozhodovali teologové a znalci svatých písem.

Josef Skála nakonec může být rád, že to skončilo podmínkou. Taky ho mohli upálit nebo ukamenovat. Což je nadsázka, ale jenom trochu. Zjevně se obnovují zvyklosti, o kterých jsme mysleli, že už se nevrátí nikdy. A nedokážeme říct, jak daleko to dojde.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.