O dvacet let prodejnější…

Takhle to zase dneska bude vypadat. Pravda a láska zase vyleze z děr, bude adorovat Rozvědčíka, který okupaci z osmašedesátého schvaloval, budou znovu připomínat, jak strašnou křivdu nám Sovětský svaz svými tanky způsobil a ještě budou lustrovat, jestli na tu křivdu náhodou někdo nevzpomíná nehodně, cudně budou mlčet o tom, co podepsal Svěrák, ale budou strašně řvát, že to podepsal i Gott a budou varovat naše dětičky, že to kdykoliv může přijít zase znovu, pokud by Ukrajina prohrála. Ona samozřejmě vítězí a Russsko se rozpadá, ale co nevidět dojde k útoku na Spojené baltské Vymíráty.

Chudáci disidenti živořili v kotelnách… tedy, jen ti hloupější, co to mysleli vážně. Ti chytřejší chlastali, kouřili a sexovali na Hrádečku a dostávali tvrdou měnu z Německa… a vůbec, kdyby sovětské tanky nepřijely a nebo kdyby se národ po Palachově upálení probral (asi tak, že by okupanty začal po nocích podřezávat a házet do kanálů), mohli jsme být dneska úplně někde jinde. Za všechno zlo v této zemi mohou komunisté! Ale ne ti komunisté, kteří dělali Pražské jaro, ale ti komunisté, kteří souhlasili s dočasným pobytem sovětských vojsk… kromě soudruha rozvědčíka Petra Pavla a soudružky politručky Evy Zelené, samozřejmě.

Takhle to totiž u nás bylo vždycky. Ti nejchytřejší měli ve správnou chvíli doma návštěvu ze Sovětského svazu. Nebo z Reichu. Nebo ze Západního Německa. Ti úúúúplně ganz nejschopnější dokonce měli ve správnou chvíli návštěvu postupně ze všech zmíněných zemí. Jen skutečně uvědomělý Čech dokázal sloužit Reinhardovi, Stalinovi, Chruščovovi, Brežněvovi, Gorbačovovi, Kohlovi i Bushovi. Ostatní se jen snažili zlepšit svět pro svoje děti. Ale víte, jak to je… kdo pilně pracuje od slunka do slunka, ten nemá čas skutečně vydělávat peníze.

A kde jsme mohli být, kdyby sovětské tanky nepřijely? To přece víme naprosto přesně! Když tenkrát v roce 68 okupanti přijeli, tak Havel, Kriegl, Kryl, Dubček, Čuňas, Uhde, Landovský, Šabatová, či Vaculík neskončili v uranových dolech. Neskončili na Sibiři. Všichni tady podepsali Chartu, spořádaně trpěli a čekali na Plyšák, kterého se téměř všichni také dočkali. Všimněte si, že to spolehlivě odskákali jen Patočkové… za přesvědčení se totiž umírá, ale za nedovolenou činnost pro cizí moc je naopak odměna. Někteří se Samoetové revoluce dokonce dočkali v tak dobrém zdraví a s takovou kredibilitou, že museli mít smrtelnou nehodu v autě, aby náhodou nezabránili druhým stát se prezidentem… Jsem zlej, já vím.

Ti stejní, kteří chtěli převzít moc v roce 68, ji nakonec převzali v roce 1990. Ti, kteří trpěli sovětskou okupací, kteří si četli Kunderu v kotelnách (a přitom se starali, aby nebyl nominován na Nobelovu cenu za literaturu), ti všichni se pak sešli v Občanském fóru. Nic jim nestálo v cestě, o to se postaral osobně mladý Kocáb, který přijel do Milotic a svou aurou zapůsobil na sovětské maršály tak, že naložili tanky na vlaky a odjeli zpět do hlubin rozpadajícího se Sovětského svazu (Rodinu Kličkovu cestou zanechali v Kyjevě, aby tam mohli náležitě a kvalitně uctívat Banderu).

Prakticky všichni ti, kteří byli v roce 68 odstaveni, si to o dvacet let později převzali. Udělali si mezi sebou nějaké ty čistky, kdy vyházeli všechny čisté duše (proto se tomu říká čistka) a naopak vyzdvihli spoustu fízlů a STBáků, z Petra Pavla udělali elitního generála, z Rychetského, Baxy a Šámala udělali soudce, z Šabatové udělali ombudsmanku, z Pánka udělali Sorošova zástupce v České republice, mladého Landovského poslali do ASPENu, omluvili se Berndu Posseltovi… pak zhasli a když se rozkradlo, co nebylo přišroubované, udělali zákony, které z vyvádění peněz udělaly legální byznys.

Výsledek všichni známe. Dnes v něm žijeme. Republika rozprodaná pod cenou, každý rok odtečou stamiliardy do zahraničí, dluhy ve výši bilionů korun, diktát Bruselu, vše je zglajšaltováno a zregulováno tak, že by se nad tou totální kontrolou i Biľak vyděsil, bydlení nedostupné, statisíce lidí ve spárech exekutorů, rozhašené vztahy s tou špatnou půlkou světa, krajina plná větrníků, slunečníků a měsíčníků, drahé energie, průmysl v bankrotu… Pojem podnikatel se překrývá s pojmem tunelář (čest všem výjimkám), místo tisíců STBáků nás hlídají tisíce uvědomělých eurosvazáků z neziskovek, za názor vás vyhodí z práce, na všechno musíte mít povolení, školství je v rozkladu, mladá generace je úplně blbá, ve velkém vyzbrojujeme Banderovce z Cizinstánu. Vrcholem a maximem státnictví je rušení parkovacích míst a zvyšování daní. Místo cenzury máme autocenzuru a média jsou horší než Rudé právo.

Tohle všechno nastavili ti, kteří chtěli nastavovat priority už v roce 68. Tehdy jim v tom zabránila sovětská okupace. Po roce 89 jim do toho trochu házeli vidle Klaus se Zemanem. Ale jen trochu a ještě s tím začali pozdě. Jednotlivec může do transatlantických eurohodnot maximálně sypat trochu písku. Žijeme přesně v tom světě, o kterém všichni ti okupovaní disidenti snili v kotelnách. Takhle ho chtěli, jen s tím chtěli začít o dvacet let dřív a nebýt Klause a Zemana, byli by s tím před deseti lety už hotovi a dotáhli by to i k těm chirurgům z dovozu. Rusové je tenkrát svou „brachiální sovětskou agresivitou“ zdrželi, ale o to radostněji nás pak pravda a láska prodávala, aby konečně mohli být pány.

Vůbec jim nevadilo, že se stali poníženějšími lokaji, než kdy byli Husák s Jakešem. Dotáhli to tak daleko, že dneska líbají čižmy normalizačnímu předsedovi základní organizace KSČ a s plnou hubou exkrementů zároveň křičí, že komunismus je zlo. Mají na to štempl od dalších normalizačních kádrů – Baxy, Rychetského i Šámala. V jejich jménu nám tady čtyři roky řádil i normalizační prokurátor Igor Mříž, který nám vysvětloval, že svoboda slova má své limity. Samozřejmě, jen naše svoboda slova. Pavlíkovi Novotnému či Oganesjugend žádná svoboda omezena nebyla.

Nevím, proč bych si měl myslet, že kdyby nepřijely sovětské tanky, mohl jít vývoj jiným směrem. Šel by přesně tam, kam pak šel po roce 89. Dělali to stejní lidé. Jen pak byli o dvacet let netrpělivější a o dvacet let prodejnější.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.