Trump se dočkal ovací vestoje nejen v Izraeli, ale i v arabských zemích, rukojmí byli propuštěni, Hamás opět přebírá kontrolu nad pásmem Gazy a vypořádává se se „zrádci,“ Írán je oslaben ve své strategické ose, Hizballáh poněkud zmizel z mocenské mapy, v Sýrii vládne sice zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn a tak je zapotřebí mu podat na Pražském hradě ruku.

Všechny detaily si můžete přečíst v majnstrýmu. Liberální novináře samozřejmě štve, že se to Trumpovi podařilo dojednat, ale výsledek hovoří celkem výmluvně sám za sebe. Já v dnešním článku poukážu na to, co se v majnstrýmu nepíše.

Začnu tím, že to byl právě útok Hamásu na Izrael, který jako blesk z čistého nebe změnil náhled na válku na Ukrajině. Do té doby jsme proti Rusku jasně vítězili a všechno byla jen otázka času. Pak najednou bylo zapotřebí americkou munici a protirakety dělit mezi Kyjev a Tel Aviv s tím, že Izrael má samozřejmě přednost. Právě v té době přišlo to dlouhé americké váhání nad dodávkami vojenského materiálu pro Ukrajinu, díky kterému v ukrajinské vítězství na frontě věří už jen Maršál Petrla.

Všechno, co se od té doby stalo, bylo několikanásobné měření sil, především mezi Izraelem a Íránem, ale k plné konfrontaci nikdy nedošlo. Vždycky to byla taková salámová metoda, kdy si obě strany dávaly pozor, aby se z toho nestala totální válka. Na začátku Saúdové ustoupili od dohod s Izraelem, na konci v nich opět pokračují. Region je přeformátovaný, poměry sil se změnily, ale výsledkem je vlastně jen to, že na hranicích Izraele je „sunitské zlo“ místo toho šíitského. Žádný z aktérů nebyl zničen, v podstatě se vystřílela nahromaděná munice, maličko se překreslily strategické čáry, pak všichni vychladli a začali jednat…

Válka o Gazu trvala vlastně dva roky a co je výsledkem? Příměří. Hamás sice propustil rukojmí, ale už si opět upevňuje pozice. Jedna z nejsilnějších vojenských mocností dva roky bušila do území o velikosti Prahy a na konci NENÍ bezpodmínečná kapitulace Hamásu. Izraelští rukojmí se domů nevrátili díky totálnímu vítězství, ale díky dohodám mezi nepřáteli. Zaregistroval jsem, že na začátku měl Hamás asi čtyřicet tisíc bojovníků z nichž polovinu během bojů ztratil. Ale také nových dvacet tisíc bojovníků bez problémů zrekrutoval… Válka se prostě proměnila a útlakem dosáhnete jen toho, že si své nepřátele řádně vyšlechtíte.

Po dlouhé válce i Donald Trump mluví o dvoustátním řešení…

Nakonec nejvíc se změnila strategická rovnováha pro Evropu. Ta jaksi v celé věci nesehrála vůbec žádnou roli, tedy kromě zaujetí morálního stanoviska a zpráv o tom, jak Greta pluje s humanitárním konvojem. Zatímco Američané vyjednávali na všechny strany, poslali i bombardéry a teď se vyhřívají na výsluní slávy, Evropa neudělala nic, ačkoliv nejspíš dojde na to, co říkala vždycky. Že bude muset vzniknout nějaký palestinský stát. Macronové a Starmerové sice tento stát uznali, ale nijak se nepodíleli na tom, co se teď vyjednalo. Kurňa i ten Orbán v celé věci pro Maďarsko udělal víc, než celá EU a byl Doníkem pochválen „před nastoupenou novinářskou jednotkou.“

Evropy se nikdo na nic neptá, nikdo s ní nic nekonzultuje, nikdo na její postoje nebere ohled. Jestli se světoví soupeři (a mnohdy i vzájemní nepřátelé) na něčem shodnou, tak na tom, že s Evropou je zbytečné ztrácet čas. Ještě se z ní dá vytahat spoustu peněz a hodit jí na krk světové migrační a ekonomické problémy, ještě je možné ji donutit, aby zaplatila za zadržování Ruska, ale na koncert velmocí ji už nikdo nezve. Ani, když se vnucuje.

Bývalí i současní soupeři a nepřátelé se scházejí, staví spolu novou bezpečnostní architekturu světa a už je tak nějak jasné, na čí úkor to bude. Na úkor kontinentu, který dal světu demokracii, který dal světu průmyslovou revoluci, který dal světu Hegela, Kanta (i Marxe), který dal světu sociální stát, ohledy vůči slabším a který teď dojíždí přesně na to, co ho vyneslo na vrchol. Ve zbytku světa se scházejí Trumpové, Sitting Pingové, Putinové, ibn Saúdové, Alievové, Lukašenkové, Tokajevové, Netanjahuové i Erdoganové… v Evropě se scházejí Leyenové, Nerudové, Decroixové, Hřibové, Starmeři, Macronové… a podle toho to také vypadá.

Čest orbánovským výjimkám…

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz