Prohra… to prostě není jednoduchá věc. Bolí. Hodně bolí. Bolí, protože jste do snahy o vítězství dali všechno a letos to byla sakra velká mobilizace peněz, zdrojů, sil i lidí. Nikdy nebylo tak náročné vyhrát, ale nikdy nebylo ani tak náročné prohrát. V kuloárech se říkalo, že Fiala ani na minutu nepřipustil, že by jeho vláda nepokračovala a říkal to diplomatům i úředníkům. A tak jsou teď profily hochů z TOP 0,9 i Lidovců plné vzteku na novou vládu, která ještě nevznikla. Andrej Babiš zatím jedná, občas z toho „uniknou informace ze zaručených zdrojů,“ mééédia pak rozebírají každé slovo, ale ve skutečnosti se nic moc neví, jen je stále pravděpodobnější, že to bude vláda ANO, SPD a Motoristů. Přesto je fejsbůk plný toho, že Babišova vláda znamená chaos, rozvrat, bordel…

V příštích dnech se stanou ještě zajímavější věci, protože se postupně osmělí různí žraloci, kteří teď ucítí krev i příležitost a začnou se hrnout k uvolněným stranickým postům, všechny ty Miliony chlívek, Štíty demokracie a další organizace zase budou potřebovat dokázat svou užitečnost i po volbách (bo mocní neradi dávají peníze jen tak) a tak začínají být sociální sítě nechutné ještě předtím, než se cokoliv stalo. Pravdomluvní intervjuci už také poštívají budoucí vládní kolegy proti sobě… prostě je to nechutné.

Já si také užívám bodání nožů do zad… Především od těch, kterým jsem měl naplnit jejich ambice a já to (hajzl jeden) nedokázal. Jak mi řekl jeden kamarád ještě před volbami: „když se ti to podaří, budou tě plácat po zádech, všichni tě ujistí, jak tě vždycky podporovali… a když se ti to nepodaří, všichni ti vysvětlí, že jsi jen machroval, neměl jsi na to a oni by to na tvém místě dělali lépe.“ Ale musím připustit, že těch, kteří si nekopli a naopak mě teď různě povzbuzují, těch je víc. Děkuji vám za to.

Ale abych se dostal k věci….

Pořád ještě máme demokracii. Nedošlo na žádný rumunský scénář, dost pravděpodobně nedojde ani na nějaké prezidentské zabejčení se. O svobodě slova bych už jako nemluvil, ale k moci se dostali ti, kteří alespoň deklarovali, že to chtějí řešit. Nikdo z poražených nebyl ani popraven, ani uvězněn, dokonce bude ve Sněmovně sedět devadesát dva poražených poslanců za dobrý plat i bydlo. I když byla kampaň vyhrocená jako nikdy, pořád ještě se poslanci ve sněmovně nepoprali, obešlo se to bez jediného výstřelu a nejhorším projevem demokratické tolerance jiných názorů byla kyselina máselná v našich autech, ukradené či pozměněné SPZtky a další projevy šikany od pravdy a lásky. Pořád ještě se to obešlo jen s křikem, pískotem, bučením a podobnými projevy.

Přesto je ta porážka pro mnohé vlastně neúnosná. Mají pocit, že se jim zhroutil svět, dali do toho všechno, šli na doraz svých možností a sil, malovali si to jinak a teď tohle… Vítěz ještě ani nesestavil vládu a už je pod palbou sračkometů první kategorie.

Proč to všechno píšu…

Podívejte se na východ od nás, na Ukrajinu. Tam je to od začátku jiné kafe. Tam se poslanci v parlamentu prali už dávno. Tam se dělají převraty pomocí odstřelovačů na Majdanu. Tam teď zuří krvavá válka, ve které jsou angažovány jaderné mocnosti. Od roku 2014 tam politika pokračuje jinými prostředky. Fatálnějšími. Eskalace tam stále roste. Mobilizují se další a další zdroje. Do boje za vítězství se vtahují další a další prostředky a boj je stále bezohlednější… především k těm, kteří se nemohou bránit. Civilistům. Ti jsou (jako všude na světě) předmětem toho nejhoršího opovržení, protože nejsnáze se statečnost přece dokazuje tím, že si dovolujete na ty, kteří vám nejsou nijak nebezpeční.

Podobně fatální konflikt máte v Gaze a v Íránu teď bolestně prožívají svou krátkou válku s Izraelem i USA. Projevuje se to především rychlými soudy a ještě rychlejším vykonáváním rozsudků.

Dovedete si představit, jak tihle budou prožívat svou prohru? A vlastně je skoro jedno, kdo tím prohravším bude. Děsím se, že to budou prožívat ještě mnohem intenzívněji, než u nás po volbách. Budou mnohem vzteklejší, mnohem svinštější a budou stále dobře vyzbrojení… Jak by na porážku reagovali Rusové, to víme. Mají tam Medvěděva a červené tlačítko. Jak na to budou reagovat Ukrajinci, to si dovedeme také představit. Stěpan Bandera jim dal příklad. Ale nedělám si ani iluze, jak případnou prohru ponesou naši západní státníci, kam pořád chceme patřit. A vlastně si nedělám iluze ani o tom, jak tu prohru poneseme my sami, protože to bude obrovská prohra.

Vlastně to může být tak velká prohra, že nikdo nevyhraje.

Tu válku bylo zapotřebí zastavit, ale teď je jasné, že se tak nestane. Že bude vybojována. Ještě pořád je dost toho, co je možné zmobilizovat. Ještě pořád je dost možností, jak to vyhajpovat. Když se u nás po volbách, kde se toho moc nestalo, takhle řeší prohry, jak to asi bude vypadat, až se budou řešit prohry, kde šlo skutečně o všechno?

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.