Záhada rodinného zázemí

Nicméně je dobré vidět, že existují i výzkumy, jejichž výsledky to problematizují. Například sociální psycholožka Jean Twengeová ve své známé knize Generation Me z roku 2006 porovnává výsledky různých studií a dochází k závěru, že vliv rodinného zázemí v dětství na budoucí úzkostné nebo depresivní stavy nepřesahuje 5 %. K podobnému výsledku dospěla nedávno skupina německých psychologů, která zkoumala sedm tisíc lidí, z nichž část trpí narcistickou poruchou osobnosti a mezi nimiž byla jednovaječná dvojčata, dvouvaječná dvojčata i běžní sourozenci. Některé z těch sourozeneckých párů vyrůstaly ve stejné rodině, jiné ne. Výsledek je následující: přibližně polovina výskytu narcismu se dá vysvětlit genetickými vlivy, druhá polovina faktory prostředí mimo rodinu. Vliv rodinného prostředí se ukazuje jako zanedbatelný.

Proti tomu ovšem existují desítky jiných studií, které naopak ukazují vliv rodinného prostředí jako zásadní

Můžeme tak skončit u zjištění, že řetězení příčin je velmi složité a dosud ne zcela probádané. Dosavadní představy se ukazují jako chybné, a nové spolehlivé nemáme. Pokud se však budeme snažit zajistit co největšímu počtu dětí co nejlepší rodinné prostředí, určitě tím nic nepokazíme.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.