Politika konce dějin…

Je konec dějin, no ni? Už budou následovat jen samá pozitiva a sociální jistoty. Západní dominace je navždy, nikdy to nebude jinak a tak ani nemusíme o ničem podobném přemýšlet.

A hlavně žádné změny, proboha! Hlavně žádné nepohodlné otázky ani nepohodlná politická rozhodnutí! Všichni jsme totiž jednou nohou bez práce, bez jistot a bez zázemí. Všichni jsme jednou nohou v kriminále, protože jsme sešněrovaní milionem platných zákonů a každý den něco porušujeme, protože jinak by se tu nedalo žít. Hlavně žádné změny, protože všechny stejně opět dopadnou na plebs. Na korporátní kapitalismus si žádný premiér troufnut stejně nemůže a tak každé zvýšení daní způsobí jen nižší výběr. Pryč s nepohodlnými kritiky, pryč s hlasateli nových směrů, pryč se vším, co by mohlo otřást naším světem, který je tak propojený, že každá anomálie způsobí zvýšení cen benzínu a zdraží nájmy. Spolehlivě.

Centristická politika, se tomu říkalo. Politika naplněných regálů, politika pohodlných řešení skrze nesplatitelné státní dluhy. Politika Angely Merkel, servilní vůči korporacím a nekonfliktní vůči voličům. Vír šafen das, neexistují žádné alternativy, Uršula Leyenová je toho důkazem. Proč nevyhráváme volby? Protože se děsíme lidi! Říkáme jim ošklivé věci, média nám nasadí psí hlavu, řeknou o nás, že jsme dezinformátoři a lidi se leknou změny režimu, protože každý otřes je může učinit nezaměstnanými a poslat je do insolvence.

Děláme pořád ty stejné chyby, protože nesjednocujeme. Musíme se učinit atraktivní vůči těm, kteří nechtějí slyšet o dějinných zlomech. Nechtějí slyšet o zadlužení, nechtějí slyšet o nastupující multipolaritě. Nechtějí slyšet o boji proti vyvádění zisků a nechtějí se dozvědět, kdo řídí tento svět a jaké má záměry. Toto prakticky neustále slyšíme od těch, kteří politice rozumějí a mají na to školy. Aby naše politika uspěla, musí se stát politikou pro běžné lidi, tak jako to dělá Babiš, jako to dělá německá CDU, která je už k nerozeznání od německé SPD…

Jinými slovy, máme dělat stejnou politiku, která dovedla náš svět do krize, ve které je. Máme se přihlásit k politice, která nás nesplatitelně zadlužila, zničila náš průmysl, vyhubila nám děti spolehlivěji než Čingischán, učinila nás hedonistkými, zpovykanými a zparchantělými… proč vlastně? Abychom měli premiéra? Abychom měli na chvíli moc a dostali se k lizu? Abychom si sáhli na společenský vrchol? Aby nám lezly do řiti novinářské presstitutky?

Možná bychom si konečně měli vybrat, jestli je smyslem naší práce změna, která nám umožní přetnout ten bludný kruh složený z prvků očekávání, následovaných prvkem zklamání a nebo jestli je smyslem naší práce dosáhnout společenského vrcholu. K čemu je nám vládnout, když to znamená dál pokračovat v tom, co dneska ničí Evropu? Stálo Babišovi za to, být premiérem za cenu, že musí dál deklarovat, že EU a NATO jsou naší jedinou budoucností, když je to evidentně blbost, která nás ničí? Stojí za to, být ministrem, který dál musí pokračovat v inkluzi, protože přece nelze jinak? Stojí za to, vyhrát volby, když pak stejně musím lidi zklamat, protože mejdan skončil, prachy nejsou a elity se s námi o své zisky stejně dělit nebudou? A kdybych náhodou jen o kousilínek vykročil z konformity, hned budou studenti dělat stávkovou pohotovost, aby jejich rodiče dál museli platit koncesionářské poplatky.

Musíme více sjednocovat, musíme více oslovit ty uprostřed, abychom mohli sestavovat vládu. Akorát pak sestavíme vládu, která musí Merrickovi odezírat ze rtů a schvalovat Chat Control i emisní povolenky. Skvěle jsme se sjednotili… v tom, co jsme nechtěli a volby nic nemohou změnit. A když se Babiš chce trochu emancipovat, je to za cenu toho, že ho vyšetřují za střet zájmů a kdyby projevil jakoukoliv slabost, okamžitě ho evropské elity politicky popraví.

Buďte opatrní, netlačte na Babiše se svými požadavky na hranu koncesionářských poplatků, varují nás ti, kteří vidí dál než na jeden krok. Netlačte na zákon FARA, ale podporujte Babiše takřka bezvýhradně, protože kdo chce víc, nemá nic. Ale v praxi to znamená, že pojedeme dál do stejné brusele, dál budeme stavět větrníky, dál budeme rozvracet ekonomiku a chystat vojnu s Rusem, protože to přesně je ten jediný recept, jak dál dělat politiku Angely Merkelové, která je předposraná z vlastních lidí tak moc, že raději zaútočí na jadernou velmoc, než aby si doma vyčistila Augiášův chlív.

Omítám to takhle dělat a říkám, že je špatně, když se snažíte sjednocovat politiku tím, že dáváte voličům to, co sice chtějí slyšet, ale co nás dovedlo k deindustrializaci, bezvýznamnosti a válečným bubnům. Odmítám sejít z cesty pravdy jen proto, že bych díky tomu mohl třeba sestavovat vládu. Odmítám ničit svou vlast a svůj národ jen proto, abychom za tři roky seděli ve vládě, která bude dál dělat to, co všechny vlády za posledních třicet let. Je to možná rychlá cesta k funkcím, ale není to správná cesta, protože dál vede do brusele, byť třeba s bržděním a oklikami.

Nemá smysl ustupovat těm, kteří především žádnou změnu nechtějí, jen by chtěli aby vše zůstalo při starém a odmítají vidět, že to při starém je už třicet let, ale stálo nás to tři biliony státního dluhu a další tři biliony dluhů lidí a firem. Stálo nás to nedostupné bydlení, rozvrácené školství, zničené rodiny a porodnost na úrovni středověké genocidy. Naším smyslem proto musí být zvěstování změny, nové evangelium, nový směr pro náš národ , nový úděl, který možná bude skromnější, možná v něm nebude tolik blyštivých cingrlátek, ale bude mít identitu pro každého občana této země.

Jestliže změna voliče děsí, musíme ji být schopni uskutečnit v menším. Jestliže pro ni nedostáváme mandát ve volbách, musíme lidem prostě ukázat, že to jde. Jestliže není možné změnu prosadit na vládní úrovni a nelze ji udělat shora, musíme ji tedy udělat zdola. Musíme ji udělat mezi námi, musíme si pro její zvěstování udělat média, musíme pro ni mít politiku a musíme pro ni mít občanskou společnost. Mezitím, ať Babiš zdržuje naši cestu do liberálního průseru a ať mu v tom Okamura a Macinka pomáhají. Nemá smysl mít jako cíl sestavit vládu, když to znamená, že se nic nesmí změnit.

Pokud dokážeme, že změna je možná a budeme schopni ji uskutečnit v našich životech a v našem okolí, lidé se jí přestanou bát. Pokud nám jde o skutečnou změnu, pokud nám jde skutečně o národ i vlast, nakonec to všichni pochopí. Ale pokud budeme neustále ustupovat od pravdy ve snaze nikoho nevyděsit, tak nakonec do té brusele stejně dojdeme.

Kdo si myslíte totéž a nechcete jen nečinně sedět, přijeďte na Vidlákovnu. Ukážeme vám cestu.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vilakovykydy.cz.