Volný trh po 40 letech

Mimo jiné to, že všichni v mládí sdíleli thatcherovsko-klausovskou představu o volném trhu. Ale jak dějiny pokračovaly, přicházely další a další události, které ten pohled úplně vyvracejí. Dnes rozumí tomu, že trh má být prostě jedním z nástrojů, které používá suverén (panovník, vláda, prostě ten, kdo je za tu zemi odpovědný), aby dosáhl svých cílů. Ty cíle mohou být pojmenovány různě, ale vždy jde o hospodářský rozkvět, bezpečnost a stabilitu. Pokud je stanovení cílů ponecháno na tržní rovnováze, vždy to vede ke katastrofě. Hospodářské i obecně civilizační.

Stejným vývojem prošli mnozí přemýšliví lidé v českém prostředí. A je docela příjemné zjišťovat, že v tom nejsme sami. Že je to společná zkušenost celého západního civilizačního okruhu.

Ti naši vrstevníci, kteří si to dosud nepřiznali, žijí ve světě, pro který nemají vysvětlení, takže se zaplétají do moralizování, mystiky a konspiračních teorií.

Shodou okolností jsem ve stejné době dostal dotaz z Parlamentek a odpovídám s odkazem na jednoho z těch myslitelů:

„Jak píše Curtis Yarvin (a v tom má naprostou pravdu), každý dovoz pracovníků je selháním vlády. Vláda má přece dvě základní poslání – zajistit bezpečnost a rozšířit národní bohatství. A tím nejcennějším aktivem každého národa jsou lidé. Národní bohatství tedy roste v první řadě tím, že se zvyšují lidské schopnosti, a ty se zvyšují především prací. Lidské schopnosti nerostou tím, že si lidé pořizují hezčí spotřební zboží nebo jezdí na luxusnější dovolené. Lidské schopnosti rostou tím, že lidé pracují. Pokud tedy vláda nechává naše vlastní lidi zahálet nebo dělat zbytečnou či podřadnou práci (jakou mají už dávno dělat roboti) a vláda místo nich dováží cizince, vládne špatně. To píšu jako volič ANO. Ale ani jako volič ANO nemohu s něčím takovým souhlasit.“

Shrnutí a hlavní teze: Pro generaci dnešních šedesátníků je typické postupné střízlivění z iluzí o blahodárnosti neregulovaného volného trhu. Tento vývoj se týká mnoha přemýšlivých lidí v různých zemích západního civilizačního okruhu.

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com