Přátelé, v Praze jsem už od včerejška. Jako obvykle jsem měl naplánovanou celou řadu setkání. Tentokrát přímo na půdě poslanecké sněmovny. Ivan David, Jiří Kobza… zajímavé povídání, které si zaslouží samostatný článek. Tedy, ono si to zaslouží víc článků, protože mít možnost si proběhnout celý ten komplex budov, to za to stálo. Ale o to teď nejde. Byla to taková řízená náhoda, ale měl jsem možnost si posedět s Jaroslavem Foldynou

Hned na úvod se ho ptám, jak dopadla SPD v severních Čechách… „Ty vole, výborně,“ říká mi. „V Děčíně jsme nechali za sebou Piráty, nechali jsme za sebou ODS a jsme druzí za hnutím ANO. Jsme dost silní, abychom s ANO udělali koalici a už se jedná.“ Oči mu svítily, má spoustu plánů, které nemohu dopředu prozradit, ale ten chlap je prostě autentickej, opravdovej a hlavně s i vůbec nic nedělal z prostředí poslanecké sněmovny a mluvil, jak mu zobák narostl.

Normálně tam nahlas mluvil o migraci, o tom, co na nás chystá EU, co se s tím musí udělat… a že zítra jde vystoupit na demonstraci tady v Praze, protože je nutné se spojovat a ne rozdělovat. Že se tam s Rajchlem klidně obejme, protože v této chvíli jde všem o stejnou věc. Projev měl už nachystaný, mohl jsem ho zkouknout… bude dobrý. A kolem chodili všichni ti libtardi od Starostů a Pirátů, poslouchali ten jeho lví řev, ušklíbali se, ale drželi se pěkně dál.

Takže až budete řešit, na které straně teď stojí SPD, jaké podrazy se kde dějí a kdo za to může, tak si dneska poslechněte Foldynu a budete mít jasno. Já si s ním hned potykal a pozval ho na zabijačku, protože on bude studnice nekonečných příběhů o české politice. Hned jsme byli na stejné vlně. On se na ty lidové protesty dívá stejně jako já a naprosto přesně ví, co je teď třeba udělat.

Z Foldyny vám neukápne slza sentimentu, ale chlapsky se s ním pobavíte. Ten obličej Olgy Richterové, na ten fakt už nikdy nezapomenu.

A teď už dnešní text:

V neděli se mi ozval organizátor olomoucké demonstrace, jestli bych tam nechtěl vystoupit. Musel jsem mu odpovědět, že ne, protože budu na demošce v Praze. Jednak musím jít příkladem, když tam lidi svolávám a jednak tam mám naplánovanou celou řadu rozhovorů a ledacos si musím zařídit. Tož mi odpověděl, že pokud mu pošlu nějaký text, tak ho lidem přečte.

Tak jo, najednou je to jiné, než mé dlouhé články. Teď by to chtělo něco hutnějšího. Pár dobře poskládaných vět. Nu což, pokusím se. Ale pak jsem si řekl, že to chce i nějaké vysvětlivky. A nakonec je z toho celý text, který se k dnešku docela dobře hodí:

Přátelé, v posledním týdnu jsme mohli ze všech stran slyšet, jak zbytečné je naše počínání. Stejně se nic nezmění. V této zemi se vláda mění ve volbách a ne křikem na ulici. Demonstrace jen upustí páru a zajistí klid na práci naší fialové vládě. Jsme jen parta dezolátů a proruských zaprodanců. Organizátoři jsou už teď sprostí podezřelí. Různé obskurní straničky a hnutí si tu jen přihřívají polívčičku. A stejně se nic nezmění, volby jasně ukázaly, že lidi nemají zájem… vynechal jsem něco?

Proč tu vlastně jsme?

Jsme tu, protože předseda vlády je kretén!

Jsme tu, protože se nechceme smířit s rozvratem všeho, co jsme získali. Nemůžeme se už dívat na to, jak nám zemi rozkrádají pod rukama, jak musíme levně prodávat elektřinu vyrobenou v našich elektrárnách a pak ji draze kupovat zpátky. Nesneseme už, že nám EU ústy německého kancléře bere právo veta, abychom už nemohli do ničeho kecat. Nelíbí se nám válka na Ukrajině a ještě víc nám vadí, že vláda fouká do cizího ohně, protože to po ní kdosi požaduje, ale všechny problémy vyžíráme my v podobě drahých energií a vysokých cen. Vadí nám, když se nám premiér vysmívá do očí a ministr Hýkela nám představuje řešení v podobě zastropování na nejdražších cenách v Evropě. Štve nás, když nám vláda doporučuje žebrat na úřadech o sociální dávky jako jediné možné řešení. Pryč s takovou vládou.

Nechceme žebračenky. Chceme levné energie. Nechceme válku, chceme mír. Nechceme střílet, chceme jednat. Nechceme ve vládě bandu neumětelů, chceme odborníky. Nechceme se rozpustit v Evropě, chceme být samostatný národ. Chceme zpátky naši zemi.

Jsme tu, abychom se mohli podívat do očí našim dětem a našim vnukům. Abychom jim mohli jednou říci, že jsme zachraňovali, co se ještě zachránit dá. Jsme tu, protože bychom se museli hanbou propadnout, kdybychom teď seděli doma a jen nadávali u televize. Jsme tu, protože nehodláme mlčet, nehodláme zavírat oči a budeme se bránit. A pokud to v poslanecké sněmovně nikdo nepochopí, tak se budeme bránit tady na náměstích. Jsme tady, abychom byli slyšet!

Vládo! demisi!

Tak snad to tam v Olomouci přečtou….

Vy, co teď máte víru a jdete demonstrovat, vy pak budete moci vznášet požadavky. Vy, co dneska stojíte na náměstích, organizujete to, mluvíte tady a snažíte se spojovat a sjednocovat, vy pak budete v čele. Vy, kteří vydržíte, kteří se nevzdáte po prvním neúspěchu, vy budete nastolovat nové pořádky. Ať už po volbách nebo po revoluci.

Jestli si někdo myslí, že lidi zůstanou sedět bez práce ve zmrzlých bytech, tak je na omylu. Pokud bude zle, tak jich bude na náměstích tolik, že proti tomu rok 89 bude slabý odvar. Propouštění už začalo. Volkswagen ani nezakrývá svoji snahu odstěhovat výrobu někam, kde jsou levnější energie (třeba Rusko je na tom z tohoto hlediska docela dobře). Zavírají skláři, sušení obilovin je v podstatě nerentabilní, ceny v obchodech stále stoupají. Zima je na krku. Jestli na dnešní demonstraci bude méně lidí, tak počkejte, co bude v listopadu. Náměstí budou praskat ve švech. Ne kvůli Rajchlovi, Havlovi nebo Noveskému. Ale kvůli zimě a bídě.

Teď se jen tříbí, kdo to myslí vážně a kdo se jen chtěl přiživit. Kdo to dělá pro vlast a kdo to dělá pro sebe. Kdo umí spojovat a kdo to neumí. Kdo umí zatnout zuby a dělat alespoň malé kroky a kdo by chtěl všechno hned a pokud možno bez úsilí. Možná právě to byla chyba roku 89. Bylo to příliš snadné. Změna režimu byla víc dárek než práce. Možná proto to pak mělo tak malou cenu a ideje brzy převálcovaly prachy.

Takže – trikoloru na hruď, placku s vidlemi na rameno a pojďme jim zahulákat do oken.

PS.

Ano, budu v Praze. Počítám, že hodinu před demonstrací už budu vedle vchodu prodejny Baťa z Václaváku. Obligátní černý klobouk bude, ale tentokrát na něm budu mít už rovnou odznak s vidlemi. Od přátel jsem dostal celou velkou krabici odznáčků. Jsou rychlí, udělali je. Budu je mít sebou. Pokud mi budete ochotní přispět na moji činnost, za odměnu dám odznáček. To víte, sice jsem zaměstnaný (moji dlouholetí čtenáři vědí, že jsem nepatrným zaměstnancem v jedné z mnoha za Babišových firem), ale už podnikám kroky, abych měl volnější ruce.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.