Národní průmyslový stát

Myslím tím stát s vysokou mírou samostatnosti (plné samostatnosti nedosáhneme asi nikdy), kde je základem ekonomiky průmyslová výroba a kde jsou všechny oblasti života podřízeny podpoře průmyslu:

• Školství je od toho, aby produkovalo lidi schopné pracovat v továrnách, konstrukčních kancelářích a takových vědeckých ústavech, které průmyslová výroba potřebuje. Tedy matematika, logika, přírodní vědy, k tomu hodně dílen. Musí být zohledněna očekávaná vlna robotizace, po níž budou zapotřebí spíš technologové a nástrojáři než lidé přímo u strojů.
• Pro zahraniční politiku bude na prvním místě přístup k energiím, surovinám a trhům.
• Pro energetickou politiku musí být na prvním místě dostatek levné energie pro průmyslové podniky.
• Finanční sektor dostane taková pravidla, aby v maximální míře podporoval reálnou výrobu.
• Bytová politika bude vedena cílem umožnit lidem snadné stěhování tam, kde jsou fabriky.
• Ochrana přírody bude nastavena tak, aby existovaly rezervace, ale mimo ně se dbalo na to, aby dopad na rozvoj průmyslu nebyl přehnaný.
• Veškeré vyzbrojování se bude v první řadě snažit využívat a rozvíjet domácí fabriky.

… a tak dále.

Není to úplně nové. Takhle to v evropských zemích fungovalo po dobu 150 let a Evropané se během té doby dostali na naprostý civilizační vrchol. Pak přišlo pár chytráků s nápady typu „ekonomika služeb“ a během jedné generace jsme prošli sešupem z civilizačního vrcholu na hranici zániku.

To staré se už obnovit nedá, ale základní princip ano: být produktivní, být užitečný. Být užitečný, být produktivní. Ty ostatní věci se dostaví samy.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com