V den, kdy se definitivně potvrzovaly výsledky voleb, byl prezident na Ukrajině. Jak to říkal Ježíš? Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce… Tuto otázku tedy máme definitivně zodpovězenou. Smysl života Petra Pavla není tady v Kotlince, ale tam, na východní frontě a vojenských hřbitovech.

Ve stejné době se také ukazuje, že v České republice už není největším oborem automobilový průmysl, ale zbraně. Vždycky jsme mluvili o tom, že potřebujeme dostat do země firmy z vysokou přidanou hodnotou a podařilo se to. Strnad vyrobí granát za deset tisíc, prodá ho za osmdesát tisíc a z těch osmi procent marže docela dobře vyžije. Vsadím se, že je to výdělečnější než vyrábět švýcarské hodinky. Češi zase jednou ukázali světu, jak se to dělá.

Ne, neviním Strnada, že využil příležitost, která se opakuje jen jednou za osmdesát let. Neviním Babiše, že si ten kšeft umí přepočítat na daně, přídavky na děti i porodné. Kruh se prostě uzavřel a pětatřicetiletým obloukem jsme se vrátili tam, kde Havel vnášel do politiky morálku tím, že zrušil vojenský průmysl. Co Havel zničil, Strnad obnovil. Zase děláme spolu se Slováky to, co jsme uměli. Zatímco Havel (alespoň na začátku) snil, že pravda a láska překoná lež a nenávist, nakonec to dopadlo poněkud obráceně. Válka si hravě zdomestikovala pravdu a lásku, že by to Goebels lépe nedokázal.

Není to tak dávno, co se lepší lidi vyvraceli z toho, že zbrojovka sponzoruje karlovarský filmový festival. Dneska všichni tihle evropsky hodnotní dobroserové radostně sponzorují zbrojovky a posílají na zbraně stamiliony. Nenadávám, nenaříkám, jen suše konstatuji.

Umím se srovnat s tím, že někdo vydělává na válce. Kdyby nedodal granáty Strnad, dodal by někdo jiný. Ale vadí mi, když se z toho dělá morálka. Vadí mi, když intervjuci nedělají nic jiného, než každého zkoušejí jak ve škole, z černobílého vidění světa. Vadí mi kecy o morálním právu posílat lidi na smrt kvůli hranicím, které se mění každé dvě generace už od počátku světa. Vadí mi, že se řezničiny dělá něco posvátného. A dvojnásob mi to vadí, když už nám Donald Trump přes svoje NABU rok ukazuje vedlejší důsledky války v podobě zlatých hajzlíků Timura Mindiče.

Proto je mi v tomto sympatičtější Kmoníček než Zůna, protože on do toho tahá zájmy, nikoliv morálku. A fakt mi vadily ty řeči Petra Macinky o věrném spojenectví s Ukrajinou. Už toho nechám… nebudu se k tomu vracet. Že ještě nejsme úplně plajte, to je jen díky tomu, že bylo Strnada na čem zdanit. Ale mrazí mě v zádech, že čtyři roky víme, že Ukrajina nemůže vyhrát, čtyři roky vidíme, že pokračování války generuje stále horší mírové podmínky, čtyři roky koukáme na obrovské hřbitovy a víme, že nám Zelenský o počtu obětí lže, ale stejně pokračujeme dál jako by se nechumelilo.

Obávám se, že tyto válečné zisky nám štěstí nepřinesou… Obzvlášť, když jsou zkombinované s tak zvráceným postojem.

Chováme se, jako Poláci v roce 1938. Tehdy se rádi přidali k „panu Hitlerovi,“ aby si na Československu vzali Těšínsko. Tehdy rádi vykřikovali, že Německo je jejich budoucnost. O rok později je to dohnalo. Obávám se, že nás to dožene také. Ostatně, Dány už to dohání přes Grónsko.

Petr Macinka se chce s Dány sejít. Mohl by jim říct to samé, co řekl Ukrajincům… to o pevném spojenectví a jasně rozlišených kategoriích dobra a zla. Ale spíš jim rovnou řekne, že jsou sice opravdu spojenci z NATO a máme skutečně smlouvy o vzájemné pomoci, ale Česká republika se do toho nebude míchat… americký velvyslanec, Merrick, by se totiž zlobil…

Přeji nové vládě, aby se ve světě velmocí, mocností a šílenství uměla pohybovat. Slyšel jsem nedávno v jednom rozhovoru Hynka Kmoníčka a měl jsem z něj podstatně lepší pocit než z Pojara. Říkal tam, že je zapotřebí se dostat pryč z těch seznamů nepřátelských zemí, na které nás dostal Lipavský a chvílemi byl sžíravě cynický.

Dostali jste důvěru, zbavili jste nás Fialovy pětidemolice, politická opozice je rozložená, že musí chodit pozadu a nepochybuji, že je zahltíte spoustou trestních oznámení za jejich příšerné bačování. Světový řád skončil a nový ještě nenastal, Evropská unie kope jako chcípající kobyla, spojenci se mění v nepřátele před očima a z nepřátel se stejně rychle stávají spojenci. Trump se z mírotvorce mění v dalšího válečného štváče a válka na Ukrajině pokračuje v neztenčené míře. Chodit v tom, to bude chtít hodně kinedrylu, antidepresiv a zřejmě i chlastu.

Ale prosím, netahejte do toho morálku. Neospravedlňujte se mezinárodním právem, nehajte se poctivostí, nehrajte si na morální majáky a nemluvte o věrnosti, protože to bude každou chvíli jinak. Mluvte o společných i rozdílných zájmech, mluvte o nátlacích, mluvte o kompromisech. Mluvte o obezřetnosti a klidně buďte cyničtí. Ale prosím, prosím, prosím, nemluvte o tom, že máme nějakou morální povinnost.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.