Seznam vystoupení byl opravdu impozantní. Po Trumpově videozdravici se na pódiu střídali např. Viktor Orbán, Geert Wilders, Mateusz Morawiecki, Herbert Kickl, Alice Weidelová, Trumpovi kongresmani, expremiér Austrálie Tony Abbott nebo americké mediální hvězdy Ben Shapiro a Dave Rubin. K tomu řada konzervativních publicistů, právníků a zástupců think tanků z celé Evropy i Ameriky

Andrej Babiš dostal jako spoluzakladatel frakce Patriots for Europe prestižní slot v programu a ve své řeči jmenoval DSA, Green Deal a migrační pakt jako 3 příklady útoku EU na suverenitu členských zemí. Největší standing ovation však dnes měl Robert Fico, který jednoznačně vyvrátil narativ českých médií, že by snad byl v nějaké mezinárodní izolaci. Navzdory tomu, že byl asi jediným sociálním demokratem mezi konzervativci v sále. To ale nikomu nevadilo. Je to podobné jako na našem kempu – všechny tu spojuje patriotismus, odpor proti globalistickým elitám, obnovení suverenity státu, podpora rodiny a křesťanské víry, snaha zastavit masovou migraci, woke ideologii a cenzuru.

Den druhý

Z druhého dne CPAC vypíchnu vystoupení dvou dam, kterým se také dostalo aplausu ve stoje. Alice Weidel, předsedkyně AfD, uváděla na příkladech, jakému totalitnímu tlaku jsou v Německu vystaveni členové nejsilnější opoziční strany, která má v programu v podstatě totéž, co ještě před pár lety podporovala CDU a většina Němců.

Také pro Evu Vlaardingerbroek, nizozemskou právničku, jejíž X kanál se mnou sleduje přes milion lidí, byla hlavním tématem migrace. A chování unijních elit v čele s Ursulou von der Leyen, které odvážně adresovala velmi emotivní apel. Její vystoupení si opravdu nenechte ujít, možná vedlo i k pádu holandské vlády.

Ve čtvrtek večer jsem se hodně těšil na Bena Shapira, který dostal extra prostor i na zodpovězení otázek z publika, ale zase tak moc objevného neřekl a jeho americká suverenita velké hvězdy mi při sledování spíš překážela. Největšími highlighty tedy pro mě letos byli mimořádně kurážná Eva Vlaardingerbroek, která se nebojí bez servítků (tj. ostřeji než billboardy SPD s chirurgy z dovozu) pojmenovat tvrdou realitu pro občany některých západoevropských zemí, a nenápadný švýcarský novinář Roger Köppel. Jeho rada pro politiky v EU, jejichž vlády se nechtějí podvolit šíleným unijním regulacím, je „prostě říkejte NE“.

A to mi přijde jako docela dobrý závěr pro summit konzervativních lídrů usilujících o suverenitu svých zemí napříč (nejen) Evropou. Prostě říkejme NE migračnímu paktu, NE dotačnímu socialismu s ESG a klimatické hysterii s podvodným bojem proti CO2, NE cenzuře s DSA, NE genderové a LGBT ideologii ve školách, NE omezování plateb hotovosti, NE relativizaci manželství coby svazků jakýchkoli osob, NE financování nevládek ze zahraničí ad.

Říkejme ho nahlas, nebojácně, v našich parlamentech i na jednáních Evropské rady. Navzdory kvikotu progresivistických medií a politických neziskovek, navzdory vyhrožování sankcemi a odebráním hlasovacích práv. To by byl totiž poslední hřebejk do rakve této zparchantělé podoby EU.

Česko na mapě národního konzervatismu

Za poslední 3 roky jsem se měl možnost zúčastnit dvou konferencí NatCon (v Londýně a Bruselu) a dvou CPAC (v Budapešti). Málokde jinde v Evropě lze potkat naprosté špičky národního konzervatismu, ať už jde o intelektuály, média, nevládky nebo politiky. Často jsem dostával otázku, co se stalo s českou ODS a proč tam nejezdí. Letos to zase bilo do očí, když člověk potkával jejich parťáky z europarlamentní frakce ECR, nejen od vládnoucí Melloniové a polské PiS.

Prostě je i s Trumpem vyměnili za vládnutí s neomarxistickými Piráty, Top09 a STAN. Vsadili vše na jednu progresivistickou kartu – na Bidena, von der Leyen, Rakušana a Decroix. Na Východ s Kyjevem, protože na Západě dochází k zásadnímu obratu na vlně národního konzervatismu. To vedení ODS stále nepochopilo a svůj X profil svěřilo eurosvazákům, kteří líčí CPAC jako sraz putinovců. Nevím, co by tomu řekl předseda jejich ECR frakce Mateusz Morawiecki, američtí kongresmani a mediální hvězdy jako Ben Shapiro či Dave Rubin nebo Javier Milei, který CPAC loni pořádal v Argentině.

Na těch konferencích výše nás z Česka moc nebývalo – obvykle jen někdo z Echo24, Jan Zahradil, Jiří Kobza, Andrej Duhan nebo naše nová kolegyně v SOSP, Nikola Zbořilová. Letos už byla česká equipa početnější a zahrnovala zástupce několika politických stran plus třeba Karolinu Stonjekovou za oblast médií. Bez ODS a KDU-ČSL, jejichž vedení se už ke konzervatismu ani nehlásí.

Více o CPAC najdete u Jana Zahradila… “Conservative Political Action (CPA) určuje hlavní agendu Republikánské strany a z jejích řad pochází nemálo Trumpových exekutivců…. Přes CPAC si Orbán vybudoval exkluzivní síť osobních i institucionálních kontaktů do Republikánské strany, a tedy současné administrativy USA. Jejich šířka a hloubka je ohromující, včetně intelektuálního zázemí v podobě řady think-tanků, vydavatelství a influencerů atd.”

“chce vytvořit širokou platformu, propojující národní konzervativce různých proudů na evropské i globální úrovni, kteří pak budou moci svést vyrovnaný politický souboj s liberálními progresivisty. Užitečnost a význam tohoto spojenectví pochopil Andrej Babiš, který tam opakovaně jezdí, a pochopil to i Robert Fico, který na CPAC vystoupil už 2x… Budapešťská CPAC je unikátním tykadlem současné americké konzervativní pravice ve střední Evropě, s globálním přesahem. ČR, ke své vlastní škodě, stojí stranou. Její dosavadní atlantická politika, jednostranně orientovaná na Demokraty, zkrachovala. A přílišná, opět jednostranná “ukrajinizace” ničí i další aspekty zdejší zahraniční politiky.”

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli sosp.cz