Ve stejnou dobu chladil americký ministr obrany válečnické nadšení Evropy. Neoznámil žádnou novou vojenskou pomoc Ukrajině, natvrdo řekl, že návrat k hranicím z roku 2014 je zcela nerealistický, odmítl vstup Ukrajiny do NATO a všechny evropské státy vyzval, ať dávají na zbrojení pět procent HDP. Amerika má prostě starosti s Čínou a ty jsou důležitější… O pár hodin později řekl Mark Rutte, něco ve smyslu, že Ukrajině nikdo členství v NATO neslíbil…. O pár měsíců dřív o jejím členství nepochyboval.

Jak napsal Alex Švamberk, byla to solidní studená sprcha. Trump nejen jednal o Ukrajině bez Ukrajiny, ale dokonce bez celé EU. Jde o porušení všech předchozích slibů, ostetntativní ukázka pohrdání evropskými mopslíky a ukázka naprosto cynické velmocenské politiky, ve které USA nemají přátele, jen zájmy. Například mají hodně velký zájem o vzácné zeminy na Ukrajině…

Jak to Trump řekl? Zhruba tak, že dali Ukrajině hodně peněz a teď je chtějí zpátky… Rusko reparace platit nebude, takže to bude muset zaplatit Ukrajina… Ta na to také asi nebude mít, takže to zaplatí Německo. Stručně řečeno, Evropa bude Ukrajinu obnovovat a Američané budou Ukrajinu těžit…

Ale tohle jsme všichni věděli. Tři roky o tom mluvíme a přemýšlíme. Už na začátku války jsme tušili, že Rusko ji neprohraje… bylo totiž schopno vést válku proti celému zbrojnímu potenciálu Západu a ještě hospodářsky růst rychlejším tempem než samotné Spojené státy. O Evropě ani nemluvě. Bylo schopno ustát bezprecedentní sankce a obrátit je ve svoji výhodu. Výmluvným symbolem tří let války se nakonec stal titulek na Šafrově fóru, kde vložili do úst generálnímu tajemníkovi NATO větu, že Ukrajina neprohrává i když jde fronta špatným směrem…

Po zbytečném grýndýlu byla zbytečná i válka…

Ale, jak vidno, Trump takové zrady asi dělat může. Nikdo nevykřikuje, že je zapotřebí na Ameriku uvalit sankce, když teď kamarádí s Ruskem. Nikdo, kromě hloupého Pehehe, se nesnaží odstřihnout od amerického plynu a ropy, aby ekonomickými sankcemi zvrátil jejich odhodlání se s Ruskem domluvit. Nikdo neodvolává velvyslance, nepíše nóty a neobjíždí Afriku, aby tamní diktátory přesvědčil, že se mají od USA okamžitě odstřihnout. Jen maršál Petrla stále ještě věří v zázrak.

Žádný Milion chlívek nedělá demonstrace, aby upozornil na Ameriku, že je nepřítelem světa, založeného na pravidlech. Dokonce ty neziskovky ani nedemonstrují za to, že je Američan odstřihl od peněz USAID.

Nora Fridrichová se Trumpovi nevysmívá, že je chcimírem. Ani mu nevyhrožují trestním stíháním. Dokonce mu ani neříkají, že je proruský kolaborant. Trump dělá to, po čem jsme tři roky volali a ejhle… ani čučkař Koudelka o něm neříká, že je bezpečnostní hrozbou. Ani Pojar to neříká. A Lipavský hledá ve Washingtonu kohokoliv, kdo je ochotný se s ním vyfotit, aby to vypadalo, že má k Trumpovi blízko.

Kaja Kallas považuje za nejdůležitější, udržet USA jako spojence Evropy… I přesto, že se teď Trump baví s Ruskem o Evropě bez Evropy a o Ukrajině bez Ukrajiny.

Jestli byla nějaká chvíle, kdy měly evropské elity osvědčit své evropské hodnoty, tak teď. Osvědčovat hodnoty, když jsou za ně placeni, to umí každý. Hodnoty se osvědčují tehdy, když je těžké za nimi stát. Hodnoty jsou to, za čím se stojí z přesvědčení a zadarmo. Hodnoty jsou to, co platí pro malého i velkého. Hodnoty jsou to, co platí pro Bidena i Trumpa.

Jak vidno, nebyly to žádné evropské hodnoty, ale jen lokajské hodnoty. Hodnotou bylo odezírat ze rtů americké administrativy, bít po hlavě ty, kteří naopak zadarmo a z přesvědčení nějaké hodnoty zastávali a okázale se stavět na stranu, ze které tekly dolary po miliardách. Hodnotou bylo, nechat se korumpovat od USAID a předem plnit každé liberální přání amerického prezidenta. Hodnotou bylo, uvěřit senilnímu staříkovi, že válku proti Rusku vyhrajeme. Hodnotou bylo, papouškovat propagandu a vypnout kritické myšlení.

Kdyby Evropa, Leyenová, Fiala nebo Foltýn měli evropské hodnoty skutečně v srdci, tak by teď udělali s Trumpem totéž, co tak okázale deklarovali v případě Putina. Ale oni to neudělají. Protože by to museli dělat zadarmo a za velkého nebezpečí pro jejich majetky a postavení. Museli by to dělat proti mocnému nepříteli a bez krytých zad. Museli by dát všanc sami sebe a uvést do nebezpečí svoje rodiny…. tak jako jsme my dali všanc svoje kariéry i postavení, protože jsme věřili v pravdu.

Už vícekrát jsem psal, že evropské hodnoty jsou ve skutečnosti jen maskované americké zájmy. Ale je to ještě horší. Evropské hodnoty jsou prostě jen lokajské hodnoty. Jsou to hodnoty služebnictva s nosem nahoru, které své postavení dává najevo neomaleností a krutostí vůči těm dole. Jsou horší než samotný pán.

Akorát se občas se stane, že přijde nový pán. Většinou z důvodů, na které lokajové nemají ani ten nejmenší vliv.

Někteří to pochopí hned… jako třeba Zdechovský. Ten už se svou rétorikou neliší od Filipa Turka (Ani blitím na Kateřinu Konečnou se neliší). Jiní ještě mají pocit, že by pán měl poslouchat je. Ale jak řekl Putin, Trump si své pejsky rychle srovná. Už s tím začal… S lokaji se nevyjednává, lokajům se prostě oznamuje skutečnost a vydají se jim rozkazy. Lokajů se neptá na názor.

Na názor se ptá malých pánů. Zemanů, rytířů, kondotiérů. Mohou být chudší než dobře postavený kancléř, ale jsou svobodní. S těmi i velcí páni jednají. Od lokajů se poznají tím, že jimi pohrdají a postaví se klidně proti celému europarlamentnímu plénu plném sluhů a leštičů klik. Pán z Nemanic je pořád víc než karlštejnský purkrabí. Směr udává maják, nikoliv korouhvička.

I o tom budou volby za osm měsíců. Petr Fiala nám ukázal, jaké to je, zvolit strategii lokaje. Ukázal nám, jaké to je, když odezíráte pánům ze rtů a doufáte v drobty z jejich stolu. SPOLU teď dělá kampaň, že se rozhodujeme mezi Západem a Východem. Ale takhle to prostě není. My se rozhodujeme mezi rektálním alpinismem nebo svobodou. Rozhodujeme se, jestli budeme lokajem nebo svobodným pánem. Možná chudým, ale svobodným. Rozhodujeme se, jestli se nás velmoc občas zeptá na názor a nebo jestli nám prostě vydá rozkaz. Ne, nikdy velmoc nebude jednat podle nás… ale můžeme se rozhodnout, jestli nám USA o svých záměrech řekne před telefonátem Putinovi (jako Orbánovi) a nebo až po telefonátu (jako Kallasové). Vždycky budeme postaveni před hotovou věc… rozhodujeme se, jestli budeme mít čas na přípravu a nebo jestli budeme koukat jako Lipavský na Lindseyho Grahama.

Rozhodujeme se, mezi lokajskými hodnotami a nebo svobodou. Rozhodujeme se, jestli nás povedou korouhvičky a nebo majáky. Nikdy nebudeme mít vliv na to, jestli je zrovna silnější Západ nebo Východ, ale můžeme mít vliv na to, jestli na velmocenských schodech budeme stát v prostých šatech, ale hlavou vztyčenou…. a nebo jestli budeme v liberální livreji lízat pánům čižmy.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.