Léta tam stál…

A kromě toho přijdou další stovky lidí o brigádu, protože výroba cukru je sezónní záležitost. Také se v padesátikilometrovém okolí přestane pěstovat cukrová řepa, ta se přestane svážet do curkovaru a ven se přestane vyvážet hotový cukr. Kravíny v okolí se budou muset obejít bez řepných řízků, což bylo laciné a dobré krmivo se spoustou vlákniny, o odpadové melase ani nemluvím. Dopad zkrátka bude mnohonásobně větší než „jen“ na sto padesát zaměstnanců.

Cukrové řepy se na jednom hektaru vypěstuje průměrně kolem šedesáti tun. Není náročná na postřiky, potřebuje jen co nejvíc slunce a vody, protože čím víc slunce, tím víc cukru nahromadí v hlíze. Rozdíly v cukernatosti hlíz jsou v jednotlivých letech velmi výrazné, stejně tak podle množství srážek dost kolísá hektarový výnos. Díky moderním odrůdám stačila necelá třetina bývalých osevních ploch na víceméně stejné množství cukru jako před rokem 89. A díky moderním výrobním metodám zvládlo toto množství cukru vyrobit několik provozů. Ze sta cukrovarů jich zbylo (tuším) sedm, nebo možná ještě méně, které ale dohromady vyráběly až šest set tisíc tun cukru. Množství cukru kopírovalo sluníčko a srážky.

Zemědělci dostávali od cukrovaru smlouvu na příslušné hektary řepy a zbytek si řídili agronové z cukrovaru sami. Sklízeň dělal curorvar svými stroji. Hlízy řepy byly složeny v hromadách na polích vedle silnic a během podzimu a zimy si pak cukrovar řídil navážení do fabriky.

Cukrová řepa se v okolí Hrušovan pěstovala na sedmi tisících hektarech, to znamená, že se každý rok sváželo čtyři sta dvacet tisíc tun hlíz. To je šestnáct tisíc jízd kamionem do cukrovaru a také šestnáct tisíc jízd ven s produkty. Na dvaatřicet tisíc jízd nebude potřeba aut ani řidičů… A protože jsme v Česku, zemědělci se o rozhodnutí uzavřít výrobu dozvěděli čtrnáct dní před setím… Něco se samozřejmě proslýchalo dopředu, protože v této zemi se vždycky všechno vykecá, ale do poslední chvíle je chlácholili, že půjde jen o snížení výroby, ne o zastavení.

Co zasejí zemědělci místo cukrové řepy? Kukuřici nebo slunečnici. V dalších letech přidají pšenici nebo řepku. Zase se na polích nebudou střídat plodiny, zase ubude diverzita, zase se zhorší stav půdy.

Proč se cukrovar zavírá? Grýndýl, vole! Výroba cukru je energeticky docela náročná a protože podporujeme Ukrajinu tak nám dodávají cukr oni. Mají sice válku, ale pořád mají mnohem levnější elektřinu než my. O ukrajinských výplatách ani nemluvím. A pak se k nám dostává levný cukr z jižní Ameriky ze zemí MERCOSUR. I v Brazílii či Argentině mají levnější energie a drancují půdu ještě mnohem rychleji a lépe než my.

Co na to náš ministr zemědělství? Nic. Modlí se, protože tady pomůže jedině zázrak a on je na to odborník. Šéf Agrární komory zase dělá kariéru v unijní zemědělské neziskovce, která radí europapalášům, jak toho dovézt ještě víc a jak se co nejdřív zbavit prdících krav, protože podle dnešního moderního myšlení se ve fabrikách vyrábí znečištění, ale nic víc. Fabrika tu totiž není od toho, aby dávala levný cukr, hračky, stroje, ledničky, či židle. Fabrika prostě jen vypouští odpad a proto ji hlavně musíme zavřít.

Ale uhlíkovou stopu jsme snížili pěkně, ne, že ne. Nebude zapotřebí odpařit tisíce tun vody při výrobě. Nebude zapotřebí spálit tisíce litrů nafty při práci na polích. Nebude zapotřebí vyrobit desítky kamionů pro svážení řepy. Stovky lidí přestanou jezdit do práce, stovky jejich dětí nebudou mít peníze na školní výlety…

Koneckonců, proč by tohle všechno Češi měli mít? Priority vlády jsou někde jinde… a tamodtud k nám právě dovážejí ten cukr… A ocel a barevné kovy a také máme jejich poštu, která funguje lépe než ta naše pod Rakušanem… a také máme jejich ženy a brzy budeme mít i jejich vojáky, kteří v sobě budou mít ten „brachiální sovětismus,“ jak řekl Vetchý. Už nedodal, že také budou mít u sebe spoustu západních pušek a pistolí… Sakra, když jsem tohle napsal já, tak jsem byl za dezinformátora a odpad společnosti.

Promiňte mi, poněkud jsem se rozčílil. V hrušovanském cukrovaru pracovali moji kamarádi, sdíleli jsme společnou silnici, měli jsme společné vodovodní trubky i čistírnu odpadních vod. Odpadní cukr jsem nakupoval pro včely a prasátkům jsem občas doplňoval žrádlo řepnými řízky, aby měly vlákninu. Curkovar přežil dvě světové války, přežil císařpána i Masaryka, přežil Hitlera, přežil znárodnění, přežil privatizaci, přežil Klause i Zemana, ale Fialu s Leyenovou nepřežil.

Ještě hodně toho tuhle vládu národní katastrofy nepřežije… A pokud budou vládnout dál, tak nepřežijeme ani my.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.