„Černý říjen“ pokračuje

Projevuje se to i u lépe financovaných a důkladněji auditovaných projektů, jako je jádro operačního systému Linux:

O PHP a jeho záplatování, které se projevilo i odstavením tohoto blogu, už jsem psal minule. Uzrálo však ještě pár dalších lahůdek.

Mezi zcela “rozkopnuté” služby patří eMudhra, indická certifikační autorita, která loni jakýmsi záhadným způsobem vygenerovala větší množství slabých certifikátů – příslušné soukromé klíče byly extrémně krátké (jen 3-8 bitů). Na Západě to nemělo až takový dopad, ale problém postihl řadu indických serverů včetně těch, které zajišťovaly vládní služby pro veřejnost. eMudhra poté oznámila, že se z byznysu kolem SSL certifikátů stahuje úplně.

Další problém, který tentokrát opravdu globální dopad měl, byla chybička nalezená v implementaci dekodéru Brotli od společnosti Google. Když surfujete po internetu, je běžné, že na pozadí se ta přenášená data komprimují (zmenšují), aby se jich přenášelo méně, a ve vašem prohlížeči se zase rekonstruují; samozřejmě to jde jen do nějaké míry, z “jednoho mega” typicky neuděláte “jedno kilo”. Ale nějaká ta úspora se tam většinou udělat dá, hlavně u textů.

Brotli, vyvinutý před cca 13 lety dvěma evropskými programátory (Jyrki Alakuijala a Zoltán Szabadka), je v tomto směru velice efektivní, asi o 15-25 procent efektivnější než další dominantní algoritmus gzip. Proto se také během posledních deseti let rozšířil všude možně, podporují jej skoro všechny servery i prohlížeče.

Jenže ta základní implementace, kterou od Googlu zkopírovali skoro všichni (licenční model to totiž umožňoval), je opět psaná v jazyce C, a to znamená, že má sklon k chybám v práci s pamětí. Nu, a to přesně také nastalo – za jistých okolností, vhodně formátovaným požadavkem, šlo systém opět přimět k tomu, aby poničil svoji vlastní paměť a potenciálně umožnil i vykonání nepřátelských instrukcí. Posledních několik dní se tedy opět zuřivě záplatuje všechno možné, nalevo i napravo; chybě se říká HTTP2Shell.

Většina nalezených problémů z října naštěstí není takového rázu, aby se daly ihned zneužít k hromadným útokům. Ale i tak mají administrátoři všeho druhu práce nad hlavu; tolik záplat během tak krátkého času se nikdy dělat nemuselo.

Co zatím nenastalo, a co by byla velká legrace: kdyby se nějaké AI podařilo prorazit některý široce užívaný šifrovací algoritmus. Něco jako RSA nebo AES nebo aritmetiku eliptických křivek. Už teď se ví, že některé špionážní organizace typu americké NSA si sbírají šifrovaná data “do foroty”, pro případ, že se do nich jednoho dne v budoucnu budou moci vlámat. Tím by vyšla najevo spousta tajemství. A velice pikantní by byly důsledky v případě digitálních podpisů. Tam nemáte jinou garanci než právě jen ten algoritmus; je to hromada bitů a bajtů bez jakékoliv hmotné reprezentace (např. papír, otisky prstů…), která by se dala prozkoumat aspoň sekundárně.

Samozřejmě, my vlastně nevíme, zda už to nenastalo. V současné době umí provozovat tak velké AI modely jen několik málo firem, jako je OpenAI nebo Anthropic. Kdyby některá z nich přišla na takovou věc … nu, tak se třeba taky nepochlubí veřejně. Tiché memorandum do Bílého domu a hotovo.

Inu, z toho digitálního hlediska žijeme ve velmi zajímavých časech. Doufám, že just teď nezačne někdo tlačit digitalizaci voleb, to by ještě scházelo.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Marian Kechlibar

Článok pôvodne vyšiel na portáli kechlibar.net