Smyslem zavedení povolenek bylo omezit emise a zároveň ekonomicky zatraktivnit údajně „čisté“ zdroje elektřiny. Každá společnost se mohla rozhodnout, zda je pro ni výhodnější investovat do „čisté“ výroby a prodat emisní povolenky, nebo pokračovat ve stávající „nečisté“ výrobě, a naopak povolenky přikoupit. Koncept vychází z toho, že když se cena povolenek zvyšuje, roste i motivace firem, aby se snažily omezovat emise.

Až na to, že tenhle koncept byl pomýlený od samého začátku. Ponechme stranou samotnou kardinální otázku, zda produkce CO2 je, či není problém. Tento koncept byl pomýlený už jen proto, protože byl založen na logice centrálně plánované ekonomiky. Čtyřicet let do roku 1989 nám názorně předvedlo, že ekonomiku plánovat nelze.

Stejný problém dnes řešíme s emisními povolenkami, jelikož se úředně rozhoduje o jejich počtu. Skutečně to není nic jiného než princip centrálně plánované ekonomiky, který musí z principu selhat. Takže v době ekonomické krize je proto povolenek nadbytek a zlevňují. Naopak v době svižného růstu ekonomiky jich je najednou nedostatek a jejich cena letí vzhůru, což zase neúnosně prodražuje energie – což v konečném důsledku onen původně svižný hospodářský růst spolehlivě odstřelí.

Problematičnost konceptu emisních povolenek navíc byla v minulosti znásobena tím, že část emisních povolenek byla v době útlumu průmyslu z trhu stažena, aby jejich cena alespoň mírně narostla. Jenže tento krok se v následujících letech vrátil jako bumerang a tlačil cenu emisních povolenek prudce směrem nahoru.

Povolenky se navíc obchodují nejenom mezi státem a příjemci povolenek, ale do obchodování vstupují i fondy, a to nejenom evropské. Jejich cenu tak ovlivňují také spekulace investorů. Výsledek: Ještě vyšší rozkolísanost cen povolenek.

Takže jaká je aktuální situace: V úvodu roku 2024 cena emisních povolenek klesla do blízkosti hladiny 60 EUR/tunu CO2. Cena emisních povolenek se přitom od února roku 2022 po dobu zhruba jednoho roku držela poblíž hladiny 100 EUR za tunu CO2.

Poslední zlevnění emisních povolenek je dalším z faktorů, který přispěl k rychlejšímu poklesu cen elektřiny. Proč ale povolenky zlevnily? Protože Německo je v recesi! Jakmile by Německo začalo růst, ihned povolenky zdraží a energetická krize se může snadno vrátit.

Máme tak vlastně na výběr: Buď bude v útlumu průmysl a celá ekonomika, nebo budou drahé energie. Tak vybírejte.

Vedle toho k poklesu cen emisních povolenek také přispělo nadprůměrně teplé počasí, které jsme viděli na podzim roku 2023. Výroba tepla je totiž dalším sektorem náročným na povolenky. I proto velikost poptávky po povolenkách v roce 2024 nedosahuje úrovně z let 2022-23.

Jenže k poklesu cen emisních povolenek přispěla také strana nabídky. Evropská komise (EK) totiž schválila evropským zemím aukci na prodeje zvýšeného objemu povolenek během ledna až srpna letošního roku. Trh tak počítá s více povolenkami, a to znamená v současnosti větší nabídku, než se čekalo. A zásadní háček je v tom, že dodatečné povolenky nebyly nově vytvořeny, jen aukce probíhá dříve. Co to přinese? O to méně povolenek bude v budoucnu k dispozici! To bude v budoucnu jejich cenu logicky tlačit nahoru. Opět opakuji: Centrálně plánovaná ekonomika prostě fungovat nebude. ESG a Green Deal ale k centrálně plánované ekonomice směřují.

Navíc to vypadá, že skutečným důvodem zvýšených aukčních objemů nemusí být v první řadě snaha ulevit evropskému průmyslu. Může za tím být potřeba rychle získat z prodeje povolenek více peněz. Ty by pak Evropská unie použila na další podpůrné programy při přechodu na bezemisní energetiku. To bude znamenat ještě víc obnovitelných zdrojů energie, více dotací a potenciálně i víc rizik pro evropský průmysl. Drahé emisní povolenky následně budou znovu tlačit cenu energií nahoru. Vlastně je to takové perpetuum mobile, které bude po neustále srážet konkurenceschopnost evropského průmyslu a zdražovat energie.

Hezkou ukázkou iracionality je v tomto ohledu schizofrenní a pokrytecký přístup Německa. Německo během roku 2023 odstavilo své poslední tři jaderné elektrárny. Největší evropská ekonomika tím uzavřela více než šedesátiletou éru získávání energie z jádra. Tvrdí, že natrvalo. Přitom je známým faktem, že v současné době je extrémně složité v Evropě vybudovat jadernou elektrárnu. Nejde přitom jen o velmi dlouhý proces nejrůznějšího povolování, ale samozřejmě jde také o vysoce nákladnou záležitost. To není překvapivé – žebříčku nejdražších stavebních projektů světa vládnou jaderné elektrárny. V desítce staveb s nejvyššími náklady je osm projektů souvisejících s jadernou energetikou. Aktuálně ve světě vzniká šedesát nových jaderných reaktorů, v Evropě ale jde o pouhé jednotky.

Kdybychom se na toto rozhodnutí zavřít jaderné elektrárny dívali optikou emisí, tak odstavením zbylých tří německých jaderných elektráren se do vzduchu dostane ročně o 15 milionů tun více dodatečných emisí oxidu uhličitého (CO2) – to uvádí studie fyzika ze stuttgartské univerzity Andrého Thesse. Německo hodlá elektřinu z jádra nahrazovat nejen obnovitelnými zdroji, ale také spalováním plynu a uhlí – pro případ, že nesvítí a nefouká…

Článok pôvodne vyšiel na portáli sichtarova.blog.idnes.cz.