Sice se o tom mluví, ale nikoho to ze židle nezvedá. Stejně jako nikoho nezvedá ze židle, že si Strnad předražil armádní tatrovky, policejní vrtulníky a dokonce i munici pro Ukrajinu. Mimochodem… v té chvíli bylo definitivně jasné, že Ukrajina tu válku prohraje. V normálním světě by platilo, že když chci pomoct hentomu napadenému státu, postarám se o maximální efektivitu a maximálně snížím náklady. Ale je nová liberální doba, která se vyznačuje tím, že napadené zemi Strnad pomáhá tím, že munici zdraží na hranici úžery.

Hele, myslíte, že podobně to vypadalo i v posledních letech Římské říše? Hunové se ženou, Bič Boží zaplavuje Evropu, všechno je v pohybu, legie se přesouvají ke Katalaunským polím, uzavírají se spojenectví s nedávnými nepřáteli, v Senátu se krade horem dolem a na ulicích vládne vlastně pohoda, protože Řím už stejně nepovažují za svůj stát. Plebs nehodlá bojovat za zájmy patricijských velkorodů a už dávno si zvykl na miliony prodrbaných sesterciů, protože podíl plebsu na HDP neustále klesá a výše státních výdajů už dávno nekoreluje s životní úrovní.

Leckdo už možná šilhá po životě na germánských územích. Ano, vše je tam poněkud primitivnější, ale k čemu vám je město s kanalizací, když stejně bydlíte v brlohu a nejste schopni zaplatit nájem?

Tak nějak se dostáváme do fáze, kdy se stát a jeho zájmy už vlastně úplně odtrhly od života běžných lidí. Už jsou tu dvě ekonomiky. Ta jedna ještě pořád zařizuje běžné životní potřeby, ale ta už dávno neroste a její podíl na celkové ekonomice se neustále zmenšuje. A pak je tady ta druhá, která dělá zbraně, rakety, umělou inteligenci, propagandu…. a vyznačuje se především tím, že její pokrok má stále menší vliv na životní úroveň. A pokud ano, tak jedině v horším. Jan Keller to popisoval už dávno – je to závod ke dnu. Elity si hrají své hry a poddaným už je vlastně jedno, kdo je ovládá. Nic se pro ně nezmění, jako se toho moc nezměnilo výměnou Fialy za Babiše.

A všechny ty googly, mobily, počítače, vyhledávače v konečném důsledku zařídily jen to, že je informační prostor tak přehlcený balastem, že se k pořádným informacím dostanete ještě hůř než v osmdesátkách, kdy vám stačilo jen překonat rušičky, které stejně pořádně nefungovaly. Dneska musíte přefiltrovat tolik hovadin, že to přesahuje lidské síly. Z novinářů se staly laciné presstitutky, protože cena informace prodělala ještě větší inflaci než dolar. Ellon Musk možná měl sílu, koupit si twitter, ale ani on nedokáže obnovit důvěru v objektivní zpravodajství.

Články na Idnesu nebo na Novinkách vypadají stejně jako před rokem, stejně tak vypadají stejně i výstupy všech možných agentur provýzkum veřejného mínění. Nezměnil se ani tón fejsbůkových influencerů, ani se nezměnily algoritmy, které si mocní mohou koupit, aby dál vytvářeli dojem, že jsme všichni na jedné lodi a stejné vlně. Ale na lidi už to nemá ten dopad. Možná nezměnili názor, ale rozhodně změnili naléhavost. Člověk si zvykne i na šibenici a není možné ho neustále udržovat v rauši a v naději. Je zapotřebí mu ji občas také vyplnit.

Ještě je možné zapálit v Rusku pár rafinérií a udělat z toho důkaz brzkého vítězství, ale upřímně, od doby, kdy Spojené státy neporazily ani Írán a Izrael neporazil ani Hizballáh, že by Leyenová s Kallasovou a Ruttem porazili Rusko, je poněkud odvážný předpoklad. Obzvlášť, jestli k tomu hodlají použít zbraně a postupy, které v Íránu tak nějak selhaly.

Lepším lidem teď Babiš „krade Českou televizi,“ vyhazuje jejich experty na LGBTNSDAP, ponižuje jim prezidenta až Kolář kňučí, rozvrací protidrogovou i klimakterickou agendu, vyplatil si z Agrofertu pětimiliardovou dividendu, neprojevuje ústu ústavnímu soudu, škrtá erární peníze bruselským neziskovkám a dokonce škrtá i peníze na Ukrajinu…. média řvou snad ještě víc, než tenkrát v únoru 2022 začala válka, ale už se neděje nic. Dokonce i ten Mikuláš Minář už víc demonstracemi vyhrožuje, než je pořádá. Stojí to o dost větší prachy než tenkrát a chodí mu míň lidí, protože poslouchají furt to samé.

Tohle je výmluvnější, než to vypadá. Libtardi pořád mají svoje pretoriány. Pořád mají svoje propagandistické zbraně. Pořád ještě mají peníze, komunikační kanály. Pořád drží ovládací páky od cenzury. Ale už to prostě nemá ten dopad. Z naléhavosti se stal kolorit. Z velkých věcí se staly velké kecy.

Sice řvou, že jim Babiš bere republiku, křičí, jak si to nenechají líbit, ale ve skutečnosti si to líbit nechávají. Řečí hodně, činů málo…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.