Uhranuti krizí

Mansour dále tvrdí, že to není původně islámské. Že si to muslimové vzali z evropského politického myšlení 19. století. Oni sami mají za to, že je to autentické, protože v islámském světě neexistuje historické bádání v našem slova smyslu. Pochopitelně. Mohlo by to otevřít otázky typu, zda Mohamed existoval.

Pro nás je zajímavější, že stejný pocit krize obklopuje i nás. Je tedy poctivé položit si otázku, zda to s námi není zrovna tak. Nicméně jsou tady záležitosti, jejichž objektivní existenci nelze popřít.

Migrace. Do evropských zemí proudí masy nepřátelských a násilných lidí, odhodlaných a schopných rozvrátit náš civilizační řád. Nic podobného se nikdy v historii neodehrálo, aniž by obsazovaná země byla poražena ve válce. A tuto šílenost podporuje většina bohatých a mocných lidí.

Školství. Děti dosahují stále horších výsledků ve všech měřitelných oblastech. I v té jediné oblasti, na jejíž zlepšení se domněle soustředili – v psychické pohodě dětí –, dochází k objektivně měřitelnému zhoršování.

Podniky. Zavírání výrobních závodů a elektráren není nahrazováno ničím novým.
Nic z toho nelze popřít a nelze popřít ani to, že jde o typické příznaky krize.

Na druhou stranu z toho ještě nutně nevyplývá, že krize zasahuje všechny oblasti života. A především by nám to nemělo bránit registrovat, že něco v krizi není nebo že se někde situace zlepšuje. Což má i praktický dopad. Lidé, kteří věří, že krize je všudypřítomná a v zásadě nezvratitelná, jsou většinou nepoužitelní pro jakékoli úsilí o zlepšení.

Takže:

• Pokud by se migrace zastavila a objevily se příznaky, že migranti přebírají evropský životní styl a pohled na svět – třeba kdyby výzkumy ukázaly, že ubývá muslimů, pro které jsou islámská svatá písma nejvyšší autoritou –, měli bychom uznat, že vývoj v této oblasti přestal být krizový.
• Pokud by v budoucnu testy ukázaly, že se schopnosti školních dětí začaly zlepšovat, měli bychom uznat, že skončila krize školství.
• Pokud by se začaly otevírat nové fabriky s vlastním technicko-intelektuálním zázemím a pokud by počet pracovních míst a objem výroby převýšily to, co se zavírá, měli bychom uznat, že taková krize skončila. A tak dále.

Kontrolní otázky:

Vyvrací to něco, co jsem napsal dříve? Ano, i já jsem roky zastával bezmyšlenkovitý názor, že krize je nejen hluboká a všudypřítomná, ale také že je to tak jasné, že se o tom ani nemusí diskutovat. Tak je to ještě v první verzi Prolomení hradeb. Ve Dvojce už jsou formulace mnohem opatrnější.

Obecnější zákonitost: Pocit krize vyplývá daleko spíše ze struktury myšlení a typu médií než z poctivé analýzy okolního světa. Někdy se takto vzniklý pocit krize sejde se skutečnou krizí, ale to je spíše shoda náhod. Velká část těch, kdo dnes bědují, by bědovala v každé době.

Prognóza: Ti, kdo situaci otočí, budou spíše optimisticky naladěni. I oni nejspíš budou pokládat situaci za krizovou, ale nebude to jejich centrální téma.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.