Dobré odpoledne, moc děkuju, že jste přišli. Jmenuji se Tomáš Fürst, jsem potulný učitel matematiky a jeden ze zakladatelů Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, které české veřejnosti po celou dobu covidu přinášelo pravdivé informace o všech aspektech globální ztráty soudnosti zvané pandemie covidu. Děkuju Paralelní lékařské komoře za pozvání a jejím členům za statečnost.

Uplynulých pět let bylo nejzajímavější dobou v mém životě. Poměrně nečekaně proběhl v celém západním světě pokus o nastolení fašismu pod záminkou boje s virem. Covidismus nesl všechny učebnicové rysy fašismu: autoritářství, centralizaci (kdy o otevírací době hospody v Rýmařově rozhodovala vláda v Praze), militarismus (kdy ministerstvo zdravotnictví řídil plukovník a armáda v rámci „chytré karantény“ sbírala údaje o vašem pohybu), cenzuru a potlačování opozice, sociální darwinismus (ve kterém roli „méněcenné rasy“ převzali neočkovaní) a naprosté podřízení svobody jednotlivců vyšším společenským cílům (které v tomto případě představovaly vítězství ve válce s virem).

Jediné, čím se tato nová inkarnace fašismu – kterou Stanislav Komárek poeticky nazývá scientismem-hygienismem – liší od svých odpudivých předchůdkyň, byl výrazný internacionalismus. Tato covidová ztráta soudnosti postihla celou západní společnost.

Jako v minulosti již tolikrát, všechny tři pilíře demokratického právního státu selhaly. Selhala moc výkonná, která nelegálním, absurdním a kontraproduktivním způsobem omezovala práva a svobody lidí. Selhala moc zákonodárná, která řádění exekutivy opakovaně vystavovala bianco šeky v podobě nouzových stavů. Selhala moc soudní, která (s výjimkou jednoho senátu Nejvyššího správního soudu) odmítla hájit přirozené právo a uchýlila se – jako v předchozích totalitních režimech – k servilnímu formalismu.

Nečekaným a mimořádně odporným způsobem selhaly sdělovací prostředky, v čele s těmi veřejnoprávními, které místo toho, aby pravdivě informovaly veřejnost a kontrolovaly mocné, lhaly na politickou objednávku a štvaly proti všem, kteří si dovolili nesouhlasit.

A jako mnohokrát v minulosti, na čele průvodu nové totality kráčeli vědci a lékaři, kteří na politickou objednávku dodávali covid fašismu punc vědeckosti a legitimity.

Po přibližně třech letech covidového běsnění se však stalo něco nečekaného: Budovatele nové totality to přestalo bavit a od projektu prostě odešli. Zůstalo po nich Velké Covidové Ticho, ve kterém se postupně o všech aspektech epidemie přestalo mluvit.

Jenže doba covidismu zanechala společnost notně otřesenou. Jednak je zde mnoho lidí, kteří jsou zdravotně postiženi experimentálním genetickým produktem, který byl pod lživým označením „vakcína“ nesmyslně vnucen milionům lidí. Zdravotnictví a školství jsou v rozkladu způsobeném jednak zásadní ztrátou důvěry v systém, ale také obrovskými ekonomickými škodami z nesmyslných protiepidemických „opatření“. Celá generace dětí je poznamenaná šikanou, nejistotou, uzavřením škol a izolací. Stále nevíme, proč dramaticky klesá plodnost českých žen a jestli to náhodou nesouvisí s mRNA produkty.

Média se stále ještě nevzpamatovala z covidové ztráty soudnosti a stále považují za svoji povinnost zuřivě štvát proti komukoliv, kdo „nestojí na správné straně“. Není divu, že se v tomto post-covidovém bezčasí čím dál více lidí odklání od současného společenského zřízení a volá po změně režimu.

Současný režim totiž neumožňuje společnosti rozumně fungovat. Žádný problém, který jsme od covidu řešili, nedopadl dobře. O válce na Ukrajině se začalo lhát ještě před tím, než vypukla, a lže se dodnes. Jako bychom si za covidu zvykli, že je to normální. Potom přišla střelba na Filosofické fakultě a celá tragédie se opakovala. Hysterický a napůl totalitní režim, ve kterém od covidu žijeme, neumožňuje kritickou a racionální veřejnou diskusi, a tím zaručuje, že žádný společensky důležitý problém nebude rozumně vyřešen. Ani čistě technický problém – výpadek elektřiny – se neobejde bez povinného lhaní. Doba začíná připomínat konec osmdesátých let: Oficiálně se lže pořád a o všem, všichni to sice vědí, ale tváří se, že je to normální.

Takto to ovšem dál nejde. Pokud se nevrátíme ke kořenu problému – pokusu o nastolení covid fašismu – nepodaří se nám porazit tuto kletbu a budeme odsouzeni žít ve sledu neustálých hysterických a lživých kampaní. Až do nevyhnutelné změny režimu.

Dobrou zprávou je, že ve Spojených státech právě ke změně režimu došlo a obešlo se to bez krveprolití. Zvolení Donalda Trumpa je do značné míry reakce americké veřejnosti (která je přeci jen o něco svobodomyslnější než ta česká) na pokus o zavedení covid fašismu (který byl v Americe kupodivu tužší než u nás). Podíváme-li se na oblast veřejného zdraví, je nepochybné, že v Americe jde skutečně o změnu režimu. Prominentní kritici covid fašismu, kteří byli ještě loni touto dobou označováni za dezinformátory, cenzurováni, vyhazováni ze zaměstnání a mazáni ze sociálních sítí, dnes stojí v čele ministerstev, FDA a CDC a začínají velmi rychle pracovat na nápravě.

Vývoj za Atlantikem by pro nás měl být velkou inspirací a povzbuzením, že i u nás nakonec po Velkém Covidovém Tichu přijde celospolečenská katarze, vyšetřování a potrestání viníků.

Další dobrou zprávou je, že pokus o nastolení covid fašismu otevřel mnoha lidem oči. Prudce klesla důvěra ve stát, a to je dobře: Stát a jeho mocenský aparát představoval za posledních sto let zdaleka největší ohrožení lidského života, prosperity a svobody.

Prudce klesla důvěra lidí v lékařský establishment, a to je taky dobře: Západní medicína v posledních desetiletích sešla z cesty a zpronevěřila se svému poslání. Covid byl jen poslední kapkou. Naskýtá se historická příležitost otevřít mnohé Pandořiny skříňky západní medicíny, jako třeba dětské vakcíny, mytologii kolem cholesterolu či nadužívání psychofarmak.

Prudce klesla důvěra veřejnosti ve vědu, a to je dvakrát dobře. Evropa se právě pokouší o ekonomickou sebevraždu kvůli fanatickému boji s kysličníkem uhličitým. Celé toto oteplovací náboženství je založeno na zfalšované vědě a zneužívání matematického modelování. Covidová krize byla darem Prozřetelnosti, který přišel právě včas nato, aby veřejnost pochopila, jak nebezpečné je falšování vědy na politickou objednávku.

Do budoucna tedy hledím s optimismem, byť s mírnou netrpělivostí. Je mi jasné, že my Češi nebudeme první, kdo v Evropě povstane ke změně režimu. Jako vždy vyčkáme, abychom se posléze přidali k vítězné straně. Tato strategie má své výhody a nevýhody. Šetří životy a majetek, ale křiví charaktery.

Ještě jednou děkuju všem, kteří měli odvahu během covidu nelhat. Zejména děkuju té hrstce lékařů sdružených v Paralelní lékařské komoře, kteří si vzpomněli, co kdysi při promocích slibovali.

Přeju vám hodně zdraví, veselou mysl a pevnou ruku v podzimních volbách.

Tomáš Fürst

Článok pôvodne vyšiel na portáli blogosvet.cz