Tož jsem si obvolal svojí ukrajinskou část rodinky, protože i v Kazachstánu máme nějaké vzdálenější příbuzné a chci vám dneska zprostředkovat velmi povrchní pohled na tamní dění. Vlastně předpokládám, že dnešní diskuse přinese podstatnější a lepší pohledy než je ten můj.  Dneska mě opravdu neberte za slovo a pokud tento pohled budete zprostředkovávat dál, nezapomeňte uvést, že to není žádná čistočistá pravda, ale jen názor a pohled několika vidláckých příbuzných:

1. Hele – jsme v Asii. Kazachstán je země, která se myšlením zase tak moc neliší od Afghanistánu. Sice tam jsou sekulárnější a mají svou zkušenost s ruským vlivem, ale metody vládnutí se nijak neliší od všech těch ostatních „stánů“ v oblasti. Prostě tam tomu vládne jedna klika, zpravidla rodinná, která si dělá co chce. Předchozí prezident Nursultan Nazarbajev to tak řešil – volby byly, ale jen naoko a dělat tam opozici, to bylo mnohem nebezpečnější než dělat opozici Putinovi.

2. Zároveň měl Nazarbajev takové „lukašenkovské“ období. Také se mu nelíbilo mít nad sebou stín ruského prezidenta, přišlo mu ponižující pořád prosit Rusy tu o železo, tu o plyn, tu o další suroviny nebo výrobky. Takže také různě koketoval s tím naším slavným Západem, pustil si do země různé ziskovky i neziskovky, které se tam usadily s jeho souhlasem a když pak zjistil, že to není to pravé ořechové, už se mu nedařilo je vypudit, protože to hned znamenalo americký řev a hrozbu amerických sankcí. A do toho ten Putinův šachistický obličej, kterak mu škodolibě říká: „jo chlapče, chtěl jsi dělat machra, tak si to teď vyžer“.

3. Takže do dopadlo stejně jako s Lukašenkem. po dlouhých námluvách se Západem je místní diktátorek ještě více závislý na Rusku než kdy dřív, protože bez Ruska by se už dávno sesypal. A to co vidíme dneska v ulicích Almaty, to je asijská verze protestů proti Lukašenkovi. Nursultan před dvěma roky rezignoval a teď to tam vede člověk hovořící několika jazyky, diplomat a stolní tenista Tokajev. On je prostě měkčí než Nazarbajev, méně nechával lidi mizet, méně nechával zbít novináře a opozičníky a jak povolí brutální tlak režimu, osmělí se opozice a už to tam mají.

4. Teď tam podobně jako Lukašenko zjišťují skutečnou míru své samostatnosti. Chtěli být Rusku rovnocenější partner, což vždycky znamená, že z Ruska začnou nakupovat za rovnocenější ceny. Mimochodem – asijská klasika tamního regionu – Kazachstán sice těží ropu i plyn, ale nedokáže pro vlastní obyvatelstvo zajistit laciný benzín a plyn. To víte – všechny vrty má tak či tak pod palcem diktátorská rodinka, ta raději vyváží za čínské nebo německé ceny, hospodářství kulhá, chtělo by to investice, ale samozřejmě ne na úkor diktátorových kamarádů.

5. V této chvíli už všichni ti Tokajevové a Nazarbajevové přemýšlejí, jestli je lepší zdrhnout (ale není moc kam) nebo poprosit Putina o pomoc. Fór je v tom, že v Kazachstánu žije 20% Rusů, takže tu existují i jiné vazby než jen ty oficiální.

6. Je vidět, že Tokajev ihned pochopil odkud vítr fouká a začal dělat příslušné kroky – odvolal vládu, zastropoval ceny. Teď se bude muset vypořádat s velkými protesty, kde právě různé neziskovky řádně topí pod kotlem a výsledek je zatraceně nejistý…. asi takhle – není jisté, jestli to ustojí, ale je rozhodně jisté, že to ustojí jedině s ruskou pomocí, kterou pak bude muset politicky řádně zaplatit. Zdá se, že je to nová Putinova taktika – Přestat ty diktátory podporovat za všech okolností a trpět jejich příliš zvednuté nosy. Je lepší je nechat povařit ve vlastní šťávě. Oni pak změknou a dělají, co se jim řekne. Takhle to bylo s Arménií, Běloruskem a teď i Kazachstánem.

Tolik přežvýkané informace od příbuzenstva… Teď pár vidláckých myšlenek:

Že v Kazachstánu hrozí barevná revoluce, o tom si cvrlikají vrabci v CNN už minimálně půl roku. Jednak to tam vedou od desíti k pěti, jednak si tam pustili pár pěkných vší do kožichu a jednak by se soudruhům USákům moc líbilo se tam usadit s nějakou tou základničkou. A i přes ropné bohatsví jsou chudá země, kde jakékoliv citelné zdražení prostě bolí.  Kazachstán má 18 milionů obyvatel  a i když působí bohatě, mají se tam lidi stejně mizerně jako na Ukrajině.  A také ještě nepochopili, že Západ jim to nevyřeší, jen prohloubí.

Ale pro Rusa to komplikace je. Další území, které je třeba pokud možno levně uhlídat a kde se může stát cokoliv. Putin si už přečetl analýzy, kolik peněz z ropy bude muset dát, aby Kazachstán udržel přátelský a nebo rozbitý.

Považuju proto za docela dobře možné, že Kazachstán je jen klamná operace. Rusův pohled se přesune tam dolů ke Kaspickému moři, jeho bdělost klesne, možná tam dokonce bude muset poslat nějaké jednotky a jak budou všechny moskevské zraky upřeny tam… šup! začne útok Ukrajiny na Donbas. Je to pro mě další krok k válce na Ukrajině a musím se začít zamýšlet nad tím, jestli se Západu nezachtělo ještě něčeho většího než jen raket na Slovensku v Polsku a Rumunsku.

Vidlák a.a.

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz