Povstání lepších lidí…

Je to tam teď podobně přívětivé, jako když mladý Kolář zařídil Ferimu pobyt v chládku, aby se místo něj stal europoslancem. Mají z toho novou Antichartu a v souladu s rodinnými tradicemi teď bedlivě sledují, kdo projevoval málo nadšení a málo tleskal. A udávají se navzájem jak na běžícím pásu. Možná mezi nimi panuje shoda, ale je to shoda držená liberální inkvizicí.

Navenek se to projevuje především tím, že všechno je jejich. JEJICH je odkaz 17. listopadu. Oni rozhodují, kdo do něj patří a kdo do něj nepatří. Oni rozhodují, kdo je hoden a kdo není hoden. Stejně tak hlasitě řvou, aby jim Babiš nebral JEJICH televizi. Naši televizi vám nedáme. Ruce přyč od naší televize! Ruce pryč od našeho svátku, ruce pryč od našich hodnot! A samozřejmě, ruce pryč od našich neziskovek, ruce pryč od našich rad pro lidská práva, ruce pryč od naší EU, našeho Soroše a našich hodnot.

Čouhá to z jejich křiku jako sláma z bot.

Hodně moc mi dnešek připomíná začátek Stavovského povstání v roce 1618. Tam si páni, rytíři a měšťané také nepřáli účast národa. Doboví dezoláti jim byli dobří možná jako kanonefutr, ale rozhodně ne jako plnoprávný účastník jejich boje za lepší zítřky. Byla to panská práva, která byla v ohrožení. Také nechtěli, aby na výběr daní dohlížel Matyášův Nejvyšší kontrolní úřad. Také nechtěli, aby jim někdo sahal na jejich výdobytky. Ale národ? Co to proboha je? Chrapouni nemají do našich vznešených hodnot co mluvit.

Ne, neporovnávám teď příčiny a důsledky tehdejší české tragédie, jen suše konstatuji, že Dozimetři, Grolichové i Kupkové dělají přesně tu stejnou chybu, kterou udělaly české stavy tenkrát. Mají pocit, že za nimi stojí půl Evropy, mají pocit, že jsou pod ochranou Uršuly, ba i toho hezkého Zimního krále už si dosadili a slibují si od toho větší podporu z Bruselu. Akorát nechápou, že každým výrokem o své televizi a o svém sedmnáctém listopadu si zmenšují počet lidí, kteří za nimi budou opravdu stát. Na jejich demonstracích nestojí ani jeden Babišův volič.

Všechno je v pořádku, dokud mohou platit svým žoldnéřským jednotkám typu Tomáš Peszyňský nebo Majk Oganesjan a všechno je skvělé, dokud vypadají, že vyhrávají. Nač nějaké dezoláty? Nač brát ohledy na obyčejné lidi. Ti jsou dobří jen do zákopů na Donbas! V ohrožení jsou velkolepé evropské hodnoty! V ohrožení jsou poplatky, které v půlce Evropy zavedeny nejsou.

V podstatě se jim teď podařilo jedno jediné. Babiš zřejmě definitivně přestal věřit, že by někdy mohl být jedním z nich. Inu, už zažil Sobotku, Hamáčka i Vojtu Filipa, kteří v to věřili tak dlouho, až zmizeli z politických dějin. Když je dohoda nemožná, následuje válečná manažerská mašinérie a v té je Andrej o tři levely před celým demoblokem. Vyplatil si pětimiliardovou dividendu, takže peníze má…

Svátek, který není pro všechny, není žádný svátek. Nebudí sounáležitost, nevytvoří úctu, neprobudí v člověku ochotu snášet nepohodlí ve jménu národa či vlasti. Stává se prázdným rituálem, který není schopen v lidech nic probudit. Ano, mohou vyhrát, pokud to bude rychlé a snadné vítězství. Ale nemohou vyhrát, pokud narazí na odpor. Mohou třeba ještě získat moc, ale rozhodně už nezískají srdce národa. Mohou udělat nějakou sviňárnu, ale sympatie jim to nezajistí.

Pro JEJICH sedmnáctý listopad nikdo do války s Rusem s chutí nepůjde. Dokonce ani ti, kteří dneska tajtrlíkují na Staromáku. Pro JEJICH evropské hodnoty, které znamenají vykuchání české státnosti, nikdo nebude bránit majetek nadnárodních korporací. Vždycky se bojuje za NAŠE hodnoty, které jsou pro všechny, prvního i posledního. Ale když vaše položení kytičky na Národní třídě sleduje inkvizice, je to rituál na nic, protože vám dodá jen pocit zvracení.

Někteří moji kolegové mají ze současného vyhrožování Vítka Rakušana obavy. Já je nemám. On nedělá národní povstání, on dělá stavovské povstání. On nemluví ve jménu národa nebo vlasti, ale ve jménu bruselské byrokracie. On nemluví o svém národu, nemluví o své vlasti. Mluví o hodnotách, které dovedly Evropu do kytek. On nechce uvolnit lidem pouta, on je chce ještě utáhnout a netají se tím. On nechce dát lidu svobodu, on jim ji chce vzít. Může to zakrývat vznešenými slovy, ale to nevydrží dlouho. Může lidi obalamutit, ale nemůže si je získat. Může je uplatit, může je zkorumpovat, ale nikdy nebude mít ani jejich vděčnost ani jejich lásku. Bude mít jejich strach z trestu. V Dozimetru už to předvedl a on nikdy nebude jiný.

V příštích týdnech i měsících se toho hodně stane. Máme týden do amerických doplňovacích voleb, dnes volí také v Izraeli a jestli to nevíte, tak vězte, že o víkendu chtěl Netanjahu znovu zaútočit na Írán, ale postavily se mu špičky armády i jeho dosavadní političtí spojenci a teď ho obviňují z vlastizrady… Ve Francii zase byly obrovské demonstrace a šéf Audi ohlásil, že v Německu se nedá podnikat a bude stavět továrnu v USA. Válka na Ukrajině se chýlí ke svému krvavému finále.

Petrové Pavlové a Rakušani to možná zkusí s nějakou evropsky hodnotnou sviňárnou, protože jinak padnou spolu s Ukrajinou a proto bude dobré, abychom byli připraveni a zkoordinovaní, ale povstání lepších lidí nikdy nevyjde. Obzvlášť, když už předem z jejich hodnot vyloučili půlku národa.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz