Je dostatek náznaků, že rok 2025 byl rokem, kdy jsme dosáhli dna. Ekonomicky, kulturně, civilizačně. Což může být pro někoho důvodem k depresi, protože spousta špatných věcí a jevů zůstane dlouhodobě a někde bude dokonce pokračovat zhoršování. Třeba školství nadále zůstane mizerné, takže ze škol budou vycházet lidé s podstatně nižšími schopnostmi, než jací odchází do důchodu. Nicméně dá se čekat, že už nepřijdou další obrovské pohromy typu podporované migrace, green dealu, rozpoutávání nesmyslných válek či vnucování LGBTxyz dětem. Ty dosavadní pohromy budu postupně zmírňovány a likvidovány.

Je tedy čas přestat nadávat na poměry a začít pozitivně přemýšlet o tom, jak opravit jednotlivé oblasti národního života a národního hospodářství. Někde můžeme stavět na starších zkušenostech, někde to bude chtít úplně nová řešení. Můžeme obdivovat první republiku nebo 80. léta, ale žádná taková doba už se nevrátí. Musíme se dívat dopředu. A v něčem se inspirovat orbánovským Maďarskem. Konec konců, i proto pořádáme na Jungmannově národní akademii semináře o současném maďarském ekonomickém modelu.

V každém případě skončila doba demonstrací a přišla doba práce.

Při 17. listopadu bylo některým lidem naznačeno, že nejsou vítáni a není to jejich akce. Není to paradox, že při svátku svobody akceptujeme, že někdo na tuto svobodu nemá nárok?

Máte asi na mysli tu skupinu fanatiků, která ovládla prostor Národní třídy. Nevěnujme jim přehnanou pozornost. Jejich čas pomalu končí a oni sami to vědí.

Heslem posledních let se stala „bezpečnost“. Zajistit bezpečný svět, ochranu před viry, udržitelný rozvoj. Souvisí podle vás tato poptávka po zajištění bezpečnosti nějak s tím, že se lidé vzdávají svých svobod?

Bezpečnost je důležitější než svoboda a vždy byla. Normální pracující lidé potřebují v první řadě bezpečnost. K čemu by nám byla svoboda, kdybychom nemohli vyjít na ulici bez strachu, že nás někdo podřízne? To jen aristokraté ve svých luxusních čtvrtích si dokážou zajistit bezpečnost svými soukromými ochrankami. Svoboda pro ně znamená, že mohou nadále provozovat svět, kde oni sami jsou v bezpečí a ostatní na ně pracují.

Je normální a správné, že vlády národních států usilují v první řadě o bezpečnost vlastních obyvatel. Je taky normální a správné, aby vláda národního státu jednala rázně a energicky. Aby udělala všechno, co je zapotřebí, bez ohledu na povykování, že to omezí svobodu bankéřů. Nebo i třeba mojí svobodu koupit si italské jablko namísto českého. Nepodlehněme propagandě těch, kdo se snaží zničit bezpečí, aby nás mohli v další fázi zotročit.

V Americe vyhrál Trump, u nás Babiš. „Populisté“ jsou na vzestupu v celém západním světě. Končí tím pádem Green Deal a další uskrovňování kvůli klimatu? Petr Macinka řekl při svém nástupu na MŽP, že klimatická krize „is over“. Je to tak jednoduché?

Je to jednoduché v tom, že pan ministr Macinka může zrušit nějaké oddělení na ministerstvu. A je to rozhodně správný krok. Podstata problému ale spočívá v tom, že kapitál dokáže víc vydělat na rušení výroby než na výrobě. Není tedy v zájmu investičních fondů podporovat rozvoj průmyslu. Možná může být odstraněna nálepka Green Deal, ale k nápravě poměrů nemůže dojít, dokud budeme uhranuti dětinskou ideologií volného trhu. Tedy ideologií, kterou tak horlivě prosazuje pan Macinka.

Připomínám, že Green Deal fakticky zahájila Margareth Thatcherová, když nechala zavřít britské uhelné doly. Že se to tehdy obešlo bez řečí o oteplování planety, to je bezvýznamné.

Nová vojenská doktrína USA mluví jasně: Evropa se musí více zapojit do zajištění vlastní bezpečnosti. Končí pohodlných 80 let, kdy země (západní) Evropy chránil Washington?

Amerika nikdy Evropu nechránila. Evropu chránily její schopnosti. Její schopnost pěstovat slušné vztahy se Sovětským svazem, takže klesala motivace k vojenské konfrontaci. Její schopnost zajistit slušnou životní úroveň vlastním obyvatelům, takže neměli tendenci sympatizovat s jinými režimy. Její schopnost rozvíjet vědu a průmysl, takže byli atraktivním partnerem pro jiné regionu. Její schopnost rozvíjet strategické myšlení, což pomáhalo získávat spojence.

To všechno chybí, a žádný vnější spojenec to nemůže nahradit, i kdyby chtěl. Jak mne může Amerika ochránit, pokud by se mne pokusil podříznout některých z tisíců džihádistů, jaké sem chtěl dovážet exministr Rakušan?

V té části Evropy, kde dosud přežívá evropská civilizace, bude bezpečněji, až bude dosavadní mocenská elita nahrazena jinou elitou, která bude více spjata s národními státy, jak se to stalo v Maďarsku a jak se snad děje i v dalších zemích.

Fiala, Rakušan, Pekarová i další apelovali na své voliče ve smyslu, že když nebudou podporovat Ukrajinu, o všechno přijdou. Přijde Putin a vše jim vezme. Jak se na to lze nyní dívat?

Neztrácejme s tou skupinou mentálně retardovaných fanatiků čas. Každá vteřina, kterou jim věnujeme, je vteřina ztracená.

Jedním z témat, které z USA jsou na Evropě kritizovány nejvíce, byla letos míra svobody. Mluvil o tom viceprezident Vance a nedávno i Elon Musk. Evropané operují žebříčky svobody novinářů od novinářských institucí, kde jsou na prvních místech, ale je zřejmé, že unijní legislativa se mnohem více kloní k „ochraně před nenávistí“, jak se tomu říká. Jak jsme na tom podle vás v Evropě se svobodou slova?

Obyvatelé většiny zemí Evropské unie se těší mnohem menší svobodě slova než v uplynulých desetiletích. To není jen otázka jednotlivých cenzurních zásahů či trestních stíhání, ale především toho, že nové faktické zákony byly všeobecně akceptovány. Drtivá většina lidí počítá s tím, že o některých věcech se nesmí mluvit a chová se podle toho. Podle těch nových faktických zákonů se chovají i policisté a soudci.

Legislativní změny už nejsou tak důležité. Zákony se totiž zpravidla mění tak, že nejdřív je nový zákon fakticky zaveden, je fakticky vymáhán, všichni si na něj zvyknou. Když je se zpožděním zapisován do zákoníků, většina lidí se nerozčiluje, protože už na to byli zvyklí. Takhle jsou zaváděny cenzurní zákony a takhle je zaváděna šaríja, včetně zákonů proti rouhání.

Připomínám také, že svoboda slova není důsledkem ideálu svobody slova, nýbrž důsledkem rovnováhy sil. Pokud je nějaká skupina tak silná, že může ostatním svobodu projevu upírat, a sama tím není ohrožena, dříve či později té možnosti využije. Nedělejme si iluzi, že my jsme jiní než oni.

EU bojuje „proti extremistům“. Europarlament zná „sanitární kordon“ pro poslance stran, které nejdou s hlavním proudem. Čeho jsme vlastně svědky? Je to reakce establishmentu na to, že slábne a ví to?

Je to důsledek toho, o čem jsme právě mluvili. Evropští liberálové se cítí dostatečně silní, aby nemuseli přistupovat na kompromisy. To, že režimy ztrácí sílu, to poznáme právě podle toho, že se začínají chovat mírněji a přistupují na kompromisy. Jak správně připomíná de Tocqueville, v revolucích jsou svrhávány právě ty zesláblé mírné režimy, nikoliv režimy brutální.

Může se tedy zdát, že dosavadní mocenská a finanční elita má ve většině Evropy dostatek moci, aby udržovala své panství. Vzhledem k jejich obrovské míře hlouposti a fanatismu je ovšem docela dobře možné, že své možnosti špatně odhadují a že jejich konec je blíže, než to vypadá. Ale to dnes nikdo nedokáže odhadnout. Každý může mít názor, ale ty názory nejsou opřené o seriózní analýzy.

Skvělá zpráva je, že v některých jednotlivých evropských zemích dosavadní elita svou moc ztrácí a že k těm zemím patří i Česká republika. Těm, kdo mají pocit, že jde o změny povrchní či bezvýznamné, těm doporučuji nesoustředit se na symboly a dívat se, jak se mění finanční toky a jak se mění pravomoci a možnosti jednotlivých hráčů. To rozhoduje, nikoliv vyjádření pro média.

Jak lze popsat EU, verzi 2025? V čem se liší od verze 2004, kterou jsme přijali v referendu?

Uplynulo 20 let a dnešní EU je samozřejmě jiná. Ale to je normální. Všechna politická zřízení se postupně mění. Některé zákony se v tichosti přestávají vymáhat, i když jsou nadále zapsány v zákonících. Jiné zákony se vymáhat začínají, i když v zákonících ještě zapsány nejsou. To je postupný a neustálý proces. Ale to základní směřování bylo vidět už v roce 2004.

Kromě toho je ale dostatek náznaků, že EU ztrácí reálnou moc. To nemusí být vůbec spojeno s rušením institucí ani okázalými prohlášeními. Je tu příklad Svaté říše římské, která přišla o všechnu svou moc po třicetileté válce v roce 1648 a formálně byla zrušena až 1806.

Jak jsem řekl, je zbytečné těm institucím věnovat pozornost. Podstatné je, co dokážeme vytvořit v rámci regenerace průmyslového národního státu. A jestli někdo říká, že teď nemůže pracovat, protože mu v tom brání globalistické struktury, tak si buďte jist, že takový člověk nebude schopný pracovat ani v žádné jiné situaci.

To zní velmi přísně. Co v tom děláte vy osobně?

Já věnuji většinu své energie Jungmannově národní akademii. V tuto chvíli máme více než 300 občasných posluchačů. To znamená lidí, kteří tak jednou za dva měsíce přijdou na celodenní seminář s některou ze špičkových osobností české nezávislé vzdělanosti. Nejde jen o konkrétní znalosti, které získají, ale především o to, jak jim to rozvíjí mozky. To bude v nastupující éře nedocenitelné.

V roce 2026 zahájíme také programy zaměřené na zvyšování psychické odolnosti a rozvoj charakterových silných stránek. Zkrátka, pomáháme, aby tu vyrůstali lidé, jaké bude národ potřebovat. A i když jsou někteří důchodového věku, nezapomínejme, že ti lidí tu budou aktivně působit ještě deset a více let. Má tedy smysl do nich investovat.

Publikováno na Parlamentních listech.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.com.