Proč diskutovat s vědci

Obávám se ale, že tenhle stav (totální převaha banálních frází) je v první řadě důsledkem očekávání, jaká ve veřejném prostoru jsou a jaká sdílí diváci i moderátoři pořadů.

Při veřejném vystoupení vědce existují v zásadě dvě možnosti. Buď říká to, co chceme slyšet, případně s drobným doplněním. Pak se ujistíme v tom, co bychom si mysleli i bez něj, a ten pán nám připadá nesmírně moudrý. Přínos spočívá v tom, že od nynějška můžeme říkat, že své názory opíráme o vědu. Nebo vědec říká něco jiného, než jsme si mysleli, a pak ho prohlásíme za nedůvěryhodného.

Až vám někdo bude říkat „hrozně si vážím toho a toho vědce, to je moudrý pán, tomu jedinému můžu důvěřovat“, schválně se ho zkuste zeptat, na základě čeho tu důvěru pojal. Zkoumal jeho vědecké výstupy, metodu výzkumů, počty článků, recenze apod.? Samozřejmě, že ne. Důvěryhodnost vznikla tak, že vědec potvrdil, co chtěl posluchač slyšet.

Možná je za tím to, že vědu používáme k něčemu, k čemu vůbec není určena. Vědecké poznatky nejsou primárně k tomu, aby si lidé leštili ego. Jsou k tomu, aby usnadňovaly řešení problémů a aby umožňovaly jednat s minimem nežádoucích důsledků. Ne k tomu, abychom se lépe překřikovali při vedení politických sporů.

Drtivá většina témat, ke kterým se vědci v médiích vyjadřují, přitom nesouvisí ani s řešením problémů, ani s nežádoucími důsledky našeho jednání. Poptáváme něco jiného než vědecké poznatky a něco jiného také dostáváme.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

PhDr. Petr Hampl, Ph.D.

Článok pôvodne vyšiel na portáli petrhampl.com