Metoda: “Počkáme…”

A právě tu ropnou krizi si dneska probereme.

Donald Trump ohlásil své sto šedesáté páté vítězství nad Íránem, posedmdesáté ohlásil, že se Írán rozpadá, potřicáté otevřel Hormuzský průliv a celá válka o změnu režimu v Íránu skončila tím, že místo jednoho blokátora ropného vývozu, máme blokátory dva. Ceny ropy se díky tomu blíží hranici sto třiceti dolarů za barel. Dokud Hormuz blokoval jen Írán, byly ceny kolem sta dolarů, ale pak se k blokádě přidal i Trump.

Dobré ovšem je, že se nestřílí a všichni opravují to, co si navzájem poškodili, takže kdyby to celé náhodou dobře dopadlo, obnova vývozu zřejmě půjde jako na drátkách. Na druhou stranu, kolem Íránu se pořád motají tři americké letadlové lodě, tedy prakticky polovina amerického válečného námořnictva v činné službě. A čím víc ultimát Donald Trump posune a odloží, tím spíš je odloží na neurčito.

Izraelci v mezičase vyhazují do povětří libanonské vesnice, aby se v nich nemohl držet Hizballáh. Nevím, jestli jim to pomůže proti raketivému ostřelování Haify a Tel Avivu, ale vím jistě, že jim to na světové oblíbenosti nepřidá. Pavel Šik pravidelně píše o izraelském sbližování s muslimskými zeměmi Blízkého Východu, ale málokdo píše o rozkolu s jinými muslimskými zeměmi. Například s Británií, Francií, Itálií a Německem. Česká republika stojí pevně na straně Izraele, ničení civilní infrastruktury tady nikomu nevadí a nikdo nečeká, že by tento precedens mohl být jednou využit proti českým vesnicím. Ale to já jen tak…

Zpět k Íránu…

Místo bombardování zvolil Trump metodu, která se výborně osvědčila na Ukrajině. Prostě počkáme, až se Írán sesype. Tohle přece byla základní strategie sankcí proti Rusku, ne? Ano, zdražíme si veškerou výrobu, ano zbídačíme vlastní obyvatelstvo, ano, způsobíme si spoustu hospodářských škod, ale Rus to nevydrží a nakonec padne. Původně to mělo být do konce roku 2022 hotové. Stačí odpálit Nodstrým a bude to. Pak to mělo být v roce 2023, pak 2024, pak 2025 a pak to bylo Američanům málo a rozhodli se, že si k tomu ještě přidají i Írán. Po měsíci bojů a dalším měsíci výbušného vyjednávání jsme se nakonec dopracovali k tomu stejnému, co nám vítězoslavně oznamoval Zelenský před čtyřmi roky. Budeme prostě čekat, trpět a doufat, že Írán trpí víc. Naše pravdomluvná mééédia se postarají každý den alespoň o jeden článek, že už to brzy nastane.

I když… západní intervjuci jsou na Trumpa nabroušení a na jejich tvorbě to je vidět. Sice bychom rádi porazili zlého Putina i zlý Írán, ale také bychom potřebovali porazit zlého Trumpa. A toho těžko dosáhneme tím, že ho budeme chválit, nicht wahr? Pro věc liberalismu je zapotřebí nejen přestat myslet strategicky, ale je zapotřebí přestat myslet úplně a rozhádat se s Čínou, Ruskem, Spojenými státy… a vlastně i se všemi dalšími.

Naštěstí nám Babiš dojednal plyn z Azerbajdžánu… Dokonce dvakrát tolik, než kolik ho dostaneme ze Spojených států. Kudypak se k nám asi dostane? Že by těmi trubkami, co vedou z Ruska? Alijev už si to s Putinem nějak vyúčtuje. Ropa už Družbou také teče, tož můžeme zase udělat Československo. Infrastrukturu na to máme. Ať žije odstřižení od ruských energií! Grýn Hajl!

Shrneme si to:

V Íránu dělá Trump přesně totéž, co dělal Biden na Ukrajině. A zřejmě to stojí i podobné peníze. Rakety došly a nové hned tak nebudou.

My se samozřejmě rádi uskromníme, protože pro americkou velikost není žádná cizí oběť dost velká.

Írán, podobně jako Rusko, padne každou chvíli. Na Fóru 24 to meldují už čtyři roky.

Vlastně bychom se tomu neměli divit. Od amerického „útěku“ z Afghanistánu sedí v generálních štábech i na ministerstvech obrany pořád ti stejní lidé. Nejenže nikdo nebyl za své selhání popraven, on dokonce nikdo nebyl ani vyhozen z funkce. Nic nepochopili, nic se nenaučili. A nakonec Putin volá Trumpovi, aby dělal mediátora v íránské válce. Prý spolu mluvili hodinu a půl a byl to prý velmi přátelský rozhovor…

Co bude dál? Nevíme.

Ale Vidlák už čtrnáct dní řeže dříví na zimu…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.