Kouřová clona

Ukázkovým příkladem je nová studie publikovaná v časopise Vaccines v lednu 2024. Studie má 35 autorů a analyzuje podezření na nežádoucí účinky covidových vakcín na vzorku téměř 100 milionů očkovaných lidí. Velikost vzorku naznačuje, že by studie mohla poskytnout poměrně definitivní odpovědi. Studie sleduje celkem třináct nežádoucích událostí hodných speciální pozornosti (Adverse Events of Special Interest, AESI) a porovnává jejich četnost 42 dnů po očkování s jejich výskytem ve srovnatelné populaci před očkováním. To je docela riskantní strategie, protože reálně hrozí, že vyjde najevo pravda.

A taky že ano. U perikarditidy a myokarditidy studie potvrzuje několikanásobné zvýšení výskytu těchto dvou AESI po obou mRNA vakcínách (Pfizer a Moderna) i po vakcíně Astra Zeneca (viz Tabulka 5 v článku). A zvýšené riziko vychází i u některých dalších AESI (viz Tabulka 4), rozhodně však ne u všech. Je pravda, že všechny tyto nežádoucí účinky jsou – alespoň podle této studie – stále poměrně vzácné, ale trhlina v oficiálním narativu je přesto patrná. Smyslem tohoto mého článku není převyprávět obsah publikace do češtiny – prosím podívejte se na originál sami – spíše se chci zamyslet nad některými méně zjevnými souvislostmi.

Překvapivé je, že studie vůbec nezmiňuje mantru „Safe&Effective“ a také se nesnaží tvrdit, že benefit vakcín převyšuje jejich rizika. To je rozhodně významný posun směrem od fantazie k realitě. Těžko označit nějaký produkt slovem „bezpečný“, pokud například několikanásobně zvyšuje riziko vážného srdečního onemocnění.

Domnívám se ovšem, že realita je dramaticky horší, než se nás citovaná studie snaží přesvědčit. Čtenáři poučenému orgiemi lhaní mainstreamových vědců a žurnálů během covidu se totiž při četbě studie rozbliká hned několik červených kontrolek:

1. Data nejsou zveřejněna s půvabnou výmluvou, že autoři nemají povolení k jejich zveřejnění. Nelze tedy nijak ověřit žádná z tvrzení v publikaci. Nemohli je ověřit ani oponenti ani redaktoři a nemohou je ověřit ani čtenáři. V době všeobecného lhaní o čemkoliv, co s covidem souvisí, to velmi významně snižuje důvěryhodnost výsledků.

2. Mezi sponzory studie patří především CDC, různá ministerstva a několik farmaceutických společností. Vzhledem k totální ztrátě soudnosti, kterou CDC během covidu prošlo, je to velké varování.

3. Je třeba dobře hledat, abyste našli zdroje, ze kterých autoři vyčetli počty nežádoucích událostí po očkování v jednotlivých zemích. Pochvíli pátrání narazíte na Tabulku 1 v Supplementu a v ní se dočtete, že zdrojem údajů o AESI byly oficiální záznamy o hospitalizovaných pacientech. Riziko AESI před očkováním bylo založeno na datech z let 2015–2019. Tehdy ještě nepanovala žádná hysterie a je možné předpokládat, že tato čísla budou odpovídat realitě. Jakmile však vypuklo vakcinační šílenství, bylo v mnoha zemích téměř nemožné vyslovit nahlas diagnózu myokarditida, perikarditida či Bell’s palsy u člověka, který byl krátce po očkování. A pokud už takový člověk skončil v nemocnici, psalo se do papírů všechno možné (například long covid), jen ne něco, co mohlo zavánět nežádoucím účinkem vakcín. Jen si vzpomeňte, že to není tak dávno, kdy byly jakékoliv zmínky o nežádoucích účincích covidových vakcín plošně označovány za dezinformace a lékařům za ně hrozil přísný postih. Je tedy téměř jisté, že počty AESI po očkování v datech o hospitalizacích jsou dramaticky podhodnocené, a to zejména v zemích, kde covidová ztráta soudnosti probíhala nejzuřivěji – Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu či Skotsku. A světe div se – právě z těchto zemí citovaná studie čerpá data.

4. Nežádoucí události byly sledovány jen 42 dnů po očkování. Jakékoliv události, které nastaly později, nebyly započítány. To je další důvod se domnívat, že v článku vypočtená rizika jsou velice podhodnocená.

Výše uvedené body dávají tušit, co bylo zřejmě hlavním smyslem této obří studie. Poté, co se mantra Safe&Effective stala neudržitelnou, bylo asi žádoucí zakotvit diskusi o prevalenci nežádoucích účinků co možná nejníže. Proti studii na 100 miliónech lidí (jejíž data nejsou veřejně přístupná) se totiž jen velmi těžko argumentuje. Covidisté tedy opustí bunkr s označením „Safe“ a velmi potichu se přesunou do palebné pozice „Nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné“.

Bude zase pár měsíců trvat, než budou muset opustit i tuto pozici. Poté očekávám, že se mnozí převlečou do civilu a zmizí v davu, takže za pár let už nepůjde najít nikoho, kdo by veřejně hájil nezákonný, nevědecký a nemorální nátlak na „očkování“ experimentální genovou terapií, jejíž závažné nežádoucí účinky zvolna pronikají do širšího povědomí veřejnosti.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Smis-lab.cz.