Kosovo bylo Srbsko…

Podobné to bylo s Čečenci. Dokud bojovali proti Moskvě, byli hrdinové. Když pak začali bojovat v Iráku, Afghanistánu i v Sýrii proti USA, byli to teroristé. Tohle byla první velká chyba Západu jako takového. Dovolili, aby se ti stejní hrdlořezové posuzovali různě. Platí to až doteď. Syrský Šara je toho důkazem a platnost prokázal i na Pražském hradě.

Mimochodem, mluví se o tom, že Šara se někde v blízkosti svého prezidentského paláce zapletl do jakési přestřelky a s prostřeleným hrudníkem leží v turecké nemocnici.

První území, které bylo bez mandátu OSN a bez souhlasu vlády odděleno, bylo právě Kosovo. Američané pro to docela hodně udělali. Zničili v Srbsku prakticky všechny mosty, elektrárny, významnější továrny, jedno čínské velvyslanectví a spoustu civilistů. A všechno bylo v nejlepším pořádku, protože evropští lokajové byli přece s Američany ve společném paktu a byli si nejvěrnějšími kamarády.

Sranda pak pokračovala dalších pětadvacet let až do chvíle, kdy se Donald Trump rozhodl, že Evropané už jeho kamarádi nejsou. Sice po nich pořád chce, aby nakupovali americké zbraně líbali americké boty, ale to přece Američané chtěli i po Afgháncích, Iráčanech, Rusech i Mexičanech. Grónsko je přece důležité pro americkou bezpečnost a co Trump chce, to taky dostane. Po osmnácti letech od uznání Kosova je Dánsko přesně tam, kde tenkrát bylo Srbsko… Možná ani záminka nakonec nebude jiná…

Mimochodem, víte jak dneska poznáte skutečně hrdý národ? Je chudý jak kostelní myš, protože bojoval s USA (nebo jinou velmocí) a obstál. Zpravidla musel bojovat partyzánským způsobem, měl spousty obětí, zažil blokádu, ale nenechal si vnutit cizí víru a cizí správu. Být skutečně svobodným a hrdým národem, to je drahá záležitost. Tak drahá, že musíte akceptovat následný hladomor, velmi přísné nepsané zákony a vaše děti si hrají hlavně s náboji.

Dnes jsme dobro došli přesně tam, kam jsme pětadvacet let radostně směřovali. Tak radostně, že jsme za kritiku popotahovali Martinu Bednářovou nebo Vladimíra Kapala. Tenkrát jsme to podpořili otevřeným vzdušným prostorem pro americké bombardéry, pak jsme bojovali za Prahu u Kábulu i Bagdádu, měli jsme radost ze zničení Libye i Sýrie a v posledních čtyřech letech jsme svou bojeschopnost i peníze odevzdali Ukrajincům, kteří něco z toho vystříleli a za zbytek si koupili zlaté hajzlíky. Je k ničemu, že se za to Miloš Zeman omluvil. Škoda už se stala a nikdo to už to zpátky nemůže vzít.

Po celou dobu v našem demokratickém a svobodném veřejném prostoru zněly hlasy, že NATO nebude tak úplně dobře, když nám překračuje mezinárodní právo i mandát OSN. Ovšem, nikdo to nechtěl slyšet a nikdo podle toho neřídil českou politiku. Byli jsme (jako obvykle) na straně vítězů. Koho by napadlo, že jednou přijde americký prezident, který bude chtít Grónsko a po něm přijde řada dalších amerických prezidentů, kteří ho nebudou chtít vrátit, že? Koho by napadlo, že jednou budeme ve stejné situaci jako Íránci, Venezuelané, Syřané i Libyjci. Koho by napadlo, že jednou budeme my ti slabí a sakra by se nám hodilo, kdyby mocní tohoto světa respektovali právo.

Koho by napadlo, že zúčtování zaklepe na dveře zrovna ve chvíli, kdy jsme se vydali ze všech zbraní, nadělali ve společnosti hluboké příkopy a nakoupili za příšerné peníze americké stíhačky, které nám Trump může vypnout na dálku…

Stejně tak posledních dvacet let znělo ve veřejném prostoru, že se EU vydala špatným směrem. Že není úplně dobré si budovat závislost na Spojených státech. Že není dobré válčit proti uhlíku i proti Rusku zároveň. Že není dobré dopustit zaplavení Evropy uprchlíky z amerických intervenčních válek. Opět, nikdo to neposlouchal, protože Spojené státy jsou přece garant našeho bezpečí a naší suverenity. Tedy, až do chvíle, kdy si Trump řekl o Grónsko. V ten den to došlo i Marku Ženíškovi…

Vlastně by mě zajímalo, jestli u nás ještě někdo ty americké stíhačky chce… Skoro mi přijde, že chtít je, je vlastizrádné. Co, Zůna? Jak to vidíš teď, generále! Tak alespoň že Babiš bude dál pokračovat v muniční iniciativě… jen ji bude platit někdo jiný, český stát už Strnadovi peníze dávat nebude a naopak Strnad zaplatí daně. Co jsem říkal, kdo to říkal, já jsem to říkal…

Máme necelé čtyři měsíce od voleb a že se NATO rozpadne, to neříká zlý Orbán nebo ještě zlejší Vidlák, ale hodná Fredriksenová, toho času dánská premiérka. Že se EU rozpadá, to vidíte přímo před očima a rozpadá se ze stejných důvodů jako teokratický režim v Íránu. Vládnou nám ti nejblbější z nás. Museli být totiž dost blbí, aby odsouhlasili grýndýl, uhlíková cla a emisní povolenky. Museli být dost blbí, aby zdecimovali Bundeswehr i evropské školství. Nevadilo, že jsou ochotni ke každé špatnosti, každé korupci i každé zlodějně, hlavně, že byli loajální zelenému a liberálnímu náboženství. Už od školy je na to připravovali a vybírali. Zhruba stejným systémem, jako si Maduro dosazoval lidi do státní správy a jak Chameneí formoval Revoluční gardy. Hodně fanatismu, hodně křiku, pramalé ohledy a IQ Danuše Nerudové či Petra Pavla.

Donald Trump do toho teď prostě kopnul. Už mu ani nestojíme za to, aby se tu sám angažoval. Jen stojí vedle a kouká, jak se to samo sype. Kdo přežije, s tím bude jednat a bez problémů se s ním domluví. A ne, nepřežijí to žádní romantičtí kladní hrdinové. Přežijí to Budanovové, Zalužní, Bilečtí… v Íránu se novým šéfem stane nejspíš někdo z Revolučních gard a ve Venezuele nejspíš někdo, kdo má skutečně pod palcem celé drogové podsvětí. Donald je pak zlegalizuje stejně jako zlegalizoval Šaru… Největší borci jsou ti, na které USA vypsaly odměnu a oni to přežili.

Tak nadějné byly ty devadesátky a tak blbě skončily… Kosovo už není Srbsko, Krym už není Ukrajina a Grónsko už brzy nebude Dánsko. Zato Donbas bude zase Rusko a Tchajwan bude zase Čína. Hranice se zase budou překreslovat každou chvíli, protože přesně takhle vypadala multipolarita v devatenáctém století. Hrdé národy budou chudé na úrovni středověku, impéria si budou dělat, co budou chtít a ostatní to budou muset snášet.

Pamatujete, co hnutí Stačilo! říkalo před volbami? Zaměřit se nikoliv na vztahy s velmocemi, ale na vztahy v našem středoevropském prostoru. Velmoci samozřejmě nedráždit, ale nebojovat jejich války, držet se stranou a naopak se spojovat se sobě rovnými. Se zeměmi, které jsou podobně velké, jako my a které nemají velmocenské ambice. Mééédia nás tenkrát obviňovala z toho, že chceme odejít z laskavé americké náruče a zpochybňujeme základní pilíře naší bezpečnosti. Byli jsme hrozně proruští… Nechtěli jsme americké zbraně.

No, tak jsme to odhadli líp než Frederiksenová i Babiš… Vlastně je to dobrá prča. Fiala podepsal smlouvu na americké stíhačky, Babiš ji potvrdil, tím jsme USA zaplatili náklady na intervenci do Grónska a ještě s tím nemůžeme nic dělat, protože stíhačky nebudou fungovat a na nic jiného už nemáme peníze. Good job.

Jsme o tři měsíce dál a pilíře naší bezpečnosti už zpochybňuje i TOP 0,9% Tapetují fejsbůk provoláními, že Grónsko je Dánsko. Škoda, že před pětadvaceti roky neupozorňovali tehdejšího amerického prezidenta, že Kosovo je Srbsko. Škoda, že pro to tehdy Havel nic neudělal. Kdyby udělal, nemusel teď Petr Pavel dělat mrtvého brouka a Matěj Ondřej Havel idiota.

Andreje Babiše čeká úkol hodný Beneše (či Háchy). Zorientovat se, kdo v našem prostoru tuto přetlačovanou vyhraje a včas přejít na jeho stranu. My si můžeme dát popcorn a sledovat to z gauče. Je dost pravděpodobné, že než tohle celé skončí, budeme rádi, že máme na suchý chleba.

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.cz.