Kam se hrabe Dolfi…

Za poslední čtyři roky se u nás nenarodilo skoro sto tisíc dětí!

Jak jsem k tomuto číslu došel? Inu, do roku 2021 se u nás stabilně a s minimálními výkyvy rodilo sto deset tisíc dětí. V roce 2022 to ale bylo jen sto tisíc, o rok později devadesát tisíc, pak kousek přes osmdesát tisíc a minulý rok to bylo jen něco přes pětasedmdesát tisíc. Pokud bych jako referenční hodnotu bral průměr z let 2015 až 2021, za poslední čtyři roky tento národ přišel skoro o sto tisíc duší. První rok se nenarodilo deset tisíc dětí, druhý rok dvacet tisíc, třetí rok třicet tisíc a čtvrtý rok pětatřicet tisíc. Letošek také nevypadá, že bychom se odráželi ode dna.

Nenarozené nebo zemřelé dítě či mladý člověk je to nejhorší, co se může stát. Pokud zemře třicátník, je to strašné, ale už po sobě zanechal kus práce a zpravidla i nějakého potomka. Pokud zemře čtyřicátník, je to pro rodinu tragédie, ale zůstanou po něm děti, nějaký ten majetek a spousta vykonané práce. Pokud zemře padesátník, je to tragické, ale zemřel ve chvíli svého vrcholu, kdy už za ním víc práce ani potomků nezůstane. Když zemřou šedesátníci a více, nedočkají se odměny za svou celoživotní práci, ale na struktuře společnosti, ani na její stratifikaci se už vlastně nic nezmění.

Za Druhé světové jsme díky laskavé péči našich milých německých krajanů přišli o tři sta tisíc občanů. Průměrně padesát tisíc ročně. Němci v tomto ohledu nebyli vybíraví a vraždili lidi všeho věku i stavu, ale to, co jsme dokázali za poslední čtyři roky, to oni nedokázali. Ani jejich zrůdná mašinérie zahrnující plynové komory a vyhlazovací tábory nám nezabila přes dvacet tisíc dětí ročně. Fiala nám do věkové struktury obyvatelstva zaťal horší zářez, než Reinhard s Frankem.

Nenarodilo se sto tisíc dětí, které ani nebudou pracovat, ani nepřivedou na svět potomstvo, nebudou se „lopotit v potu tváře,“ nebudou bránit svou zemi, nebudou nic. Každoroční pokles o skoro deset procent…

Když HDP poklesne o jedno procento, tak se nemluví o ničem jiném. Když poklesne o pět procent, je to krize jako sfíííňa a v médiích by se neřešilo nostop nic jiného. Celospolečenské téma by bylo jen jedno jediné. Jak to zastavit, jak opět nastartovat hospodářský růst… v hospodách a sokolovnách by se Vidláci i Rajchlové množili geometrickou řadou a všichni by měli narváno. Lepší lidé by mluvili o ruské hybridní hrozbě, Koudelka by varoval před rozkladným vlivem Moskvy, Petr Pavel by dělal klid a řád a Otík Foltýn by se omotal ostnatým drátem na ochranu před dezoláty.

Čtyři roky po sobě nám klesá „hrubý demografický produkt“ o sedm až deset procent ročně a… nic. Chce to vyšší přídavky na děti…

Teď se nám děje něco, co nám neudělali ani Brežněv, ani Stalin, ani Gottwald, ani Hitler, o naprosto neškodném Putinovi ani nemluvě… a je ticho po pěšině. Tu a tam někdo řeší, jestli za to může covidové očkování a jestli korelace znamená i kauzalitu a ti, co to nesvádějí na očkování, ti tvrdí, že je to tím, že chlapi odmítají pomáhat ženám s vařením a uklízením a ony kvůli tomu odmítají počnout. Ale je to debata jako o počasí. Prostě se to děje, názory na to můžeme mít různé, ale v podstatě je to cajk…

Jestli měly nějaké Římské kluby, Black Rocky, Aspen instituty, Ilumináti, židovské spiknutí, ruské hybridní hrozby, Kalergiho plány a Great resety v plánu depopulaci, tak mají splněno. Obešlo se to bez čipů pod kůži, bez násilné sterilizace, bez koncentráků, bez digitální měny… a jestli to zařídilo covidové očkování, tak jim to hlace prošlo, protože nikde nejsou nijak výrazně vidět páry, které by děti chtěly, ale nejde jim to a nebo které by nadávaly na Vojtěcha a jeho šmakulády…

Já osobně si myslím, že celé je to tím, že lidstvo jako takové, nějak ztratilo smysl existence…

Blahobytu bylo dosaženo už dávno. To, co si předsevzali filozofové osmnáctého a devatenáctého století, to už se vyplnilo. Byl vykořeněn hlad i většina nemocí, byla odstraněna dřina, z lidského života bylo odstraněno takřka všechno nebezpečí. Všichni jsme v podstatě obalení bublinkovou fólií z předpisů, aby se nám nic nestalo. A teď právě končí poslední důvod a smysl života – práce jako taková. To prý budou dělat roboti… alespoň ve Spojených státech a Číně do toho teď dávají biliony peněz. Často dáváme za příklad Polsko, které nás předběhlo nejen v hospodářském výkonu, ale i v minimální mzdě a příznivější ceně bytů, ale porodnost je tam ještě horší než u nás. Čína zažívá bezprecedentní rozvoj, ale už několik let jejich počet obyvatel klesá… Z vyspělého světa jsou na tom co do porodnosti asi nejlépe asociální Spojené státy…

Možná proto vypadá politika Západu tak jak vypadá. Už se není o co snažit. Už není žádný cíl, za kterým by filozofové sjednocovali národ a kvůli kterému by aspiranti na vůdce hřímali z pódií. Už není nic, kvůli čemu by člověku stálo za to, zažívat nepohodlí, překonávat překážky a přibližovat se Bohu. Ještě Islám to trochu má, ale méně, než by si oni sami přáli.

Už vlastně zůstal jen jeden cíl – nahrabat si. Ale na tom se lidstvo ani národ nikdy nesjednotí, protože to jde vždycky proti sobě. Aby jeden vydělal, musí jiný prodělat. Proto se u moci střídá jeden oligarcha vedle druhého a navzájem si spílají, že jim jde jen o dotace nebo machinace na burze. Poslední velká ideologie – grýndýl – ta se teď rozpadá přesně na tom stejném. Nejde o záchranu planety, ale jen o prachy na větrníky, slunečníky a měsíčníky.

A nakonec – nejsnáz si nahrabete právě tím, že nemáte děti. Máte čas vydělávat a nemáte náklady. Nepotřebujete velký byt, nepotřebujete velké auto, nemusíte nikoho ošetřovat, nemusíte nic. Díky tomu nepotřebujete odbory, aby se bily za vaši vyšší mzdu. Nepotřebujete stát na demonstracích, aby se vaše děti měly líp. Nepotřebujete efektivní stát, nepotřebujete efektivní hospodářství. Prostě jen v klidu dožijete… tedy, pokud nežijete na Ukrajině. Tamní Banderismus dokázal zajít ještě dál než NSDAP. Dokázal dostat na frontu muže i ženy klidně i po šedesátce.

Proto se dnes revolučně chovají starší ročníky. Ti ještě chtějí, aby se jejich děti měly lépe. Děti se lépe nejspíš mají (aby ne, v mamahotelu) a žádné děti neplánují, tedy nemusejí plánovat ani revoluci, ani evoluci, ani anarchistickou dystopii, ani sluneční stát, ani eugeniku. Ba ani ten kapitalismus nemusejí plánovat. Prostě jen dožijí v bytě po mamince.

Vlastně jsme uprostřed závodu, jestli dřív přijdou roboti a nebo dřív dojdou děti. Ale i kdyby přišli henti roboti včas, vlastně jen umožní lidstvu dožít o něco důstojněji, než když se to s tou umělou ynteligencí nepovede. Za padesát let tu budou už jen ti, kteří v rodině a dětech viděli větší smysl než v dovolené a dobrovolné sebeoběti ve jménu tržní ekonomiky, grýndýlu nebo slávaukrajinství. Všichni ostatní vyhynou jak dinosauři… Dvojnásobně proto, že se proti tomuto vymírání vlastně ani nebouří.

Fiala měl pravdu. Jsme ve válce. Je to taková podivná válka. Nepadají na nás bomby a nemáme hlad. Přesto v ní trpíme největší ztráty od Bílé hory. Se všemi důsledky z toho plynoucími. Nikdo nám neudělal ani zlomek toho, co jsme si udělali sami. Otázka „co s tím,“ má vlastně jen jednu odpověď. Dát zase lidské existenci smysl. Kdo má smysl života, ten má i děti.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz